179

kráva vstoupila mu na nohu. Jg. Bodej ž tě
husa kopla (zadní nohou). Jg. Bodaj ťa hus
zadní nohů kopla! Na mor. Zlinsku. Brt.
Ten člověk je samá noha (veliký a suchý).
Us. u Litomš. Bda. Někdy i kůň na čtyrech
nohách poklesne. V. Trn v noze a myš v stoze.
Vz Trn. Vytrhl trn z cizí nohy a vstrčil do
své (druhému pomohl a sobě uškodil). Jg.
Má chléb rohy a nouze nohy. L. Kdo chce
dobré bydlo snésti, musí silné nohy míti; Dal
jsi (oběma) rukama, vyběhej (oběma) nohama.
Pk. Vz Ruka. Kdo vstávaje levou nohu
z lůžka dříve vystrčí, tomu se po celý den
nedaří. Kda. — N., vz Nárt, Pohyb, Stroj
na nohu, Stroj na holeň, Stroj na stehno. —
N., vše, co noze podobno, neb spodek jest
věci. N. dřevěná (štihla). V., u lože, u sto-
lice, u stolu, u sloupu, u vidličky, polypová.
Jg. Uzře jednoho v hlavách a druhého (an-
děla) v nohách. ZN. V hlavách, v nohách
lože. GR. N. zdi, der Mauerfuss. Kozí nohy
= klíče, jichž zlodějové užívají, rohatina,
spěrák, pačidlo. Výb. I. — N., míra čtyř
dlaní, střevíc, der Schuh. V. — N. ve ver-
ších, stopa. Verš pěti-, šestinohý. Jg. — Muří
noha nebo Šalomounová pečeť, domnělé kou-
zelné znamení (figura ze dvou trojúhelníků
tak složená, že má šest rohů). Rk. — V bot.
N. kuří, matky boží dětec, portulaca; noha
lvova, stříbrník, husí nůžka, úplavník; ned-
vědí n.nedvězí noha, petržel, olusatrum, Jg.;
zaječí noha, zajíčky, lagopus, trifolium ar-
vense, Hasenfuss, Hasenklee. Kom.

Noháč, e, m., der Langbein, Langfuss. Us.

Nohál, a, m. = noháč. Na mor. Zlinsku.
Brt.

Nohatec, tce, m. = noháč. Rozk.

Nohatěti, ěl, ění, langfüssig werden. Berg.

Nohatka, y, f. N-ky, pycnogonidae, die
Asselspinnen, pavoukovití členovci mořští.
N. pobřežní, pycnogonum litorale; n. peli-
kání, chenopus pes pelicani (břichonožec).
Vz Frč. 116., 242.

Nohatý, čapatý, dlouhonohý, langfüssig,
lang-, hochbeinig. V.

Nohava, y, f., jm. lesa a panství v Be-
roun. Dch.

Nohavice, e, nohavička, y, f., kalhoty,
poctivice, die Hose. Šatstvo mužské jest:
kabát, poctivice (nohavice, kalihoty). Kom.
Hac neb n-vic užívali. V. Ze vsi sem přilezl,
nohavice pod koleny podvazuje. BN. Oblec
se v nohavicie své (caligae). ZN. N. nadí-
vané, vyvlačované, zřezané, ssekané. V. —
N., punčochy. Ros. — N., místy ona část
kalhot, která kryje stehna, die Beinschiene,
v již. Čech.: nožina. Kts. Moje spodky jsou
mi v nohavicích. Kouble.

Nohavičník, a, m. Beinkleidermacher,
-Verkäufer. Žid.

Nohavičný. Nitky najmenšie ani vztuhy
n-čné nevezmu ze všeho tvého plenu. BO.
Hosen-.

Nohavidlo, a, n., chodidlo u punčochy.
Us. Dch.

Nohoun, a, m. N. mořihad, serpentarius
secretarius, dravý pták. Presl. Der Sekretär.

Nohový, Greif. — N., Fuss-.

Nohsled, a, nohsleda, y, m.(dle Despota),
služebník, který za pánem nebo za paní

chodí, der Lakei, Schweifträger; der Nach-
gänger. Stran pořekadel vz: Beránek, Ocá-
sek. V. — Nohsleda, y, f., die Nachtreterin,
Dienstmagd. V., Kom.

Nohsledek, dka, m. = nohsleda.

Nohule, e, f., lambrus, korýš. Krok.

Noch, něm., v záporu: aniž. Smrť nemá
zření k darům, aniž slyší čí prosby. Mk.

Nola, y, f., mě. v Neapolsku. — Nolan,
a, m. — Nolský.

Nolens volens, lat., chtě nebo nechtě,
proti své vůli. SN. Chtěj nechtěj. Volky ne-
volky. Hlr. Vz Nechtě.

Ňom, lok. sg. zájmena on v obec mluvě
m. něm, po předložkách: v něm, v ňom. Šb.

Nomad, a, m., z řec, kočující pastýř, der
Nomade. — Nomadský život.

Nomenklator, u, m., názvoslovec, se-
znam jmen, slovník. S. N. Der Namenzeiger.

Nomenklatura, y, f., lat., pouhý seznam
jmen jistých předmětů bez výkladu. S. N.
Namenverzeichniss, n.

Nominalism-us, u, m., zvláštní nauka
filosofická. Vz S. N.

Nominalní, z lat., jmenovitý', udaný, na-
značený. Rk. Vz S. N. Nominal-, namentlich.

Nominatim, lat., jmenovitě, ze jména.

Nominativ, u, m., z lat. Nominativ jme-
nuje se ve sklonění ten pád, jímžto před-
stavu nebo pojem naprosto vyslovujeme, ku
př. strom, ctnosť. Ve větě jest nom. samo-
statný, na ostatních členech jejích nezávislý,
anobrž jim všem vládnoucí člen, k němuž
se vše vztahuje, co větou vysloveno jest,
jest podmět věty. Zk. Dle Mkl. označuje nomi-
nativ osobu, věc atd., která činnosť určitým
slovesem vyjádřenou způsobuje (podmět).
Pro svůj ráz samostatnosti jmenuje se n.
pádem přímým (casus rectus) a v nejstarších
formách jazyků indoeuropských tato samo-
statnosť zvláštní příponou se vyznačovala,
na př. koncovkou s, která jest zbytek uka-
zovací náměstky koř. sa, na př. sskr. nâus,
ř. vav?, lat. navis; sskr. sůnus, lit. a got.
sunus atd.; neb koncovkou t ve středním
rodě, která opět zbytek jest náměstky koř.
ta, na př. sskr. tat, goth. thata, angl. that;
neb připojením ukazovací náměstky ji, ja,
je, slov. dobryj, dobraja, dobroje atp.; vů-
bec vždycky ukazovací náměstka se připo-
jovala ku kmeni. Ale jen v málo jazycích
zachovala se tato koncovka patrně; v ja-
zycích slovanských pokažena jest všeobec-
ným kažením koncovek a ze sůnus zůstalo
jen synu neb syn, z dоЬrъ-ji, dobra-ja,
dobro-je stažené dobrý, dobrá, dobré atd.
Poněvadž však n. v rodě mužském a žen-
ském a dílem ani ve středním bez charakte-
ristického označení v jazycích indoeurop-
skych vždy zůstati nemůže, pomáhají si
mnohé tak zvaným členem, který opět jen
náměstka jest, ale nikoli ku konci kmene
připojená, nýbrž před slovo položená, na př.
v jazycích německých a romanských, bul-
harština pak svým postpositním členem
jaksi podruhé n. prvotním způsobem tvoří;
na př. syno-t, dcera-ta, djeto-to. N. množný
od jednotného prvotně ničím se nerozezná-
val, nežli vloženou příponou čísla množného
sa (m. sam, cum, na význam množství na