195

Nynější, co nyní jest, itzig, dermalig,
gegenwärtig, nunmehrig. Jg. Lidé n-šího
věku. Jel. N. čas. V. Až do n-šího času;
do n-ší chvíle. V. N. správce, kroj. D.

Nyní (dříve: nynie; v obec. mluvě: nini,
ničko, nejčky, neničkom, neňčkom. Kts. Na
Mor. včil.). N. z kořene nu. Gb. Hl. 145.
Sr. lat. nunc, řec. vDv, něm. mm. — N., té
chvíle, tohoto času, nun, itzt, anitzt, für itzt,
diesmal, nunmehr, heutigen Tages. Jg. Nyní
sem, nyní tam se nachýlili. V. Již n. V. N.
se tvá kuje (mele, mílá, míle). Jg. Vz Ny-
ničko. Příslovce toto přesná prosa česká je-
diné na označenou doby shodné s jednáním
přítomným osoby n. na označenou doby
ku přítomnému okamžiku buď se strany
minulosti n. se strany budoucnosti těsně
lnoucí t j. jen před chvilkou minulou n.
za chvilenku nastupující, užívati zvykla,
doby vzdálenější naznačujíc slovci tu, pak,
potom a nikdy na způsob spojky jím nena-
značuje postup od myšlénky ku myšlénce,
což se činí spojkami i n. pak. Proto chybně:
Oba hafani dali se nyní (m. tu, potom) na
útěk; Jak se nyní ukázalo, byli oba tím
vinni (m. pak, potom). Vlčice nalezši hnízdo
prázdné, dorážela nyní (m. tu, potom, tehdáž)
na nepřítele. Km. Pražané nyní zapálili prach
šp. m.: potom. Km. Cf. Brs. 113. Ale při
praesentu historickém může státi. ,Pro nyní'
šp. m.: pro nynějšek, pro tento okamžik.
Km. Jindy a nyní, dazumal und heutzutage.
Dch. Biskup tehdáž vacovský a nyní arci-
biskup ostrehomský. Bart. Ale že mohou
(tito prostředkové) nyní i budoucně k do-
brému sloužiti. Zř. F. I.

Nynice, Ninitz, ves v Plzeňsku. PL.

Nyničko, nyníčko, nynínko, nyničky,
neničky, nyňčko = právě nyní, eben jetzt.
Od nynička. V. Až do nynička. V.

Nýnie z nénie m. nenie (není). Dal. 745.,

1576., 1801. Cf. novočes. dialektické: nejní.
Co k libosti nejní. Er. P. 170.

Nynkov, a, m., Lingau, ves u Stříbra. PL.
Nýřany, dle Dolany, ves v Plzeňsku. PL.

Nýrsko, a, n., Neuern. N. dolejší, mě. v Pl-
zeňsku. N. hořejší, tamtéž. Vz S. N.

Nysa, y, f., Neisse. D. — N., y, f., mě.
Carie. — N., nyssa. Rostl.

Nysík, u, m., ruda dírkovatá, požlutlá,
der Vater des Erzes, metallum foraminosum.
Rohn., Am.

Nyšpule, e, f. = mišpule. Stran gt. pl.
vz -le. Vz Mž. 263. N. jsou chlupaté a ka-
menité. Kom. — Nyšpulový.

Nýt, u, m., nejt, der Niet, der Nietnagel.
Vz Nýtek.

Nýtek, tku, m. Nýtky do podpatkův, drá-
těné, železné, mosazné, k tendrům, obruční,
plechové, Kh., do plechu, do obručův, do
kotlův (kotlářské). Šp. Vz Nýt.

Nýti, nyji, nyl, nytí = schnu, mru, chřadnu,
schmachte, sterbe; z kořene nu. Ta má láska
úpí jenom, lká a nyje tiše. Koll. — čím :
bolestí. St. skl. Touhou po čem, láskou k ně-
čemu n. Nt. Že zdě hořem nyji. Rkk. 66.
Hořem nýti. Výb. I. 56. Kain nyl srdcem
závidě bratru. Št. N. 252. — v čem. Ne-
pravosť závisti, jež nyje v ciziem prospě-
šenství a raduje se u protivenství. Št.

Nytí, n., das Schmachten. Chmelen.

Nýtkový. N. obuv, Nagelschuhe. Techn.

Nýtovati, nieten. Us.

Nytra, y, f., mě. v Uhřích, Neutra, Jg.

Nyvý, schmachtend.

Nzeti, mizeti, chřadnouti. Dal.

Nzíti, nzu, nzel, ení = rmoutiti, nuziti;
se = rmoutiti se, chřadnouti, nzeti. Nzieti
sě kázala milosť tvá. Ž. k. 118. 139. Viděl
jsem přestupníka a nziech sě. Ž. k. 118. 159.
Na nepřátely na tvé nziech sě. Ib. 138. 21.
Č. ......,

1. O je původu podružného, není totiž
hláskou prvotní, jako: a, i a u, nýbrž
lomenou, vznikloť zlomením spřežky au,
jako e zlomením spřežky ai a y zlomením
spřežky ui: a

e o
i y u
Jest to hláska hrdelně retná povstávajíc
nastrojením s polovice na a a s polovice
na u a ozývajíc se mimoděk ve dvojhlás-
kách au, ua = a(o)u, u(o)a. Gb. Hl. 13.,
Listy filologické II. 159. Avšak ne každé
o, e a y vzniklo zlomením; často jsou to
střídnice povstalé rozmanitými proměnami
hláskoslovnými ze samohlásek jiných. Gb.
Hist. samohl. 5. Dle vlivu na předchozí sou-
hlásky jest o tvrdá samohláska; kromě toho
jednoduchá. Bž. Ml. 7. Vz Hláska (v ta-
bulce), Samohláska. — V pozdějších jazy-

cích, když ze spřežky au hláska o, ze dvou
samohlásek jedna povstávala, byla tato ovšem
dlouhá; krátké o opět v dobách mnohem po-
zdějších seslabením dlouhého nebo seslabe-
ním prvotního a vzniklo. Gb. ve S. N. Ve
slovanštině vzniká o mimo to stupňováním
a) samohlásek: 1 a r aneb spíše stupňováním
ъ n. ь (vz str. 869. a. ř. 18. s hora): raskolь,
koř. kl v kláti, borją z koř. br v bráti, mol
z ml v mlíti, výbor z br v bráti; b) samo-
hlásek : ъ a ь: zvоnъ z zvьn ve vzьněti,
zovu z zъv, o-pona z рьn; c) samohlásky e
(voditi z ved ve vésti m. vedti, Gb. ve S. N.,
vz E); d) samohlásky i, vz I. (562. b); e)
samohlásky u, vz U; f) samohlásky у, vz Y;
g) vsouváním Slovákům v činném příčesti
minulého času u sloves I. tř. zavřeného ko-
řene oblíbeným: kládol, niesol, viezol atd.
za čes. kladl, nesl, vezl. Ht. Zv. 50.—51.—-