205

zř. 27. Tehda když póvod dědinu obdrží na
tom, jehož ze škody pohonie, durch richterlichen Spruch erlangen. Kn. rož. — Bart.
2. 9., Žer. L. I. 21., Dal. 155., 178., Jel.,
Solf., Háj. — co čím, jak: právem, mocí,
V., žalobami, D., brannou rukou. Dvě kron.
Darem. Svěd. Zápisem dědičné právo o. Pr.
Bude-li shledáno, že by na zmatek a nepravě
pohnal, tehdy... pohnanému jeho náklady
navrať, cožby mohl pohnaný přísahú svú
obdržeti. VI. zř. 80. — co kde. Obdržel
jsem u něho dva zlaté. Us., D. Vítězství u
Marenga o. Ml. Pole a vítězství v tom boji
obdržel. V. V bitvě vrch ob. Ml. A to po-
slední zdání v radě obdrželo (zvítězilo). V.
Coby zlata mezi nebem a zemí mohlo se
o. (= obsáhnouti, nahromaditi). Hus. 9. art.
Náhled ten mezi nimi téměř obdržuje. Sš.
L. 44. — co komu. On mu je obdržel (získal).
Troj. Někomu odpuštění o. Pulk. Mnohé
svobody Čechům obdržel. V. — co při kom.
Nic při něm obdržeti nemohl. Žer.,V. — Bart.
4. 30., Prot. 246. — co pro koho. Milosť
pro ni obdrželi. Alx. (Výb. I 1087. ř. 7 z d.,
1088, ř. 4 s h. = dostati). — co proti komu:
boj proti nepříteli. Pulk. O. něco nálezem
proti královu právu. Vl. zř. 382. — se s čím.
Ledva se obdržel s koněm (že neupadl).
Troj.— co za co: za dar. Zk. — co v co:
v dar. Zk. — co podlé čeho, jak: podlé
soudního nálezu. Ml. — co nad kým: vrch.
Bs. Panování nad lidmi o. Chč. 446. Bitvu
nad synem císařovým obdržel. Har. I. 34.
Měštěné boj nad svými nepřáteli obdrželi.
Pass. 861. — co kdy. Pole po krvavém
boji o. Ml. — co kam: ránu do prsou. Vy
mrtvici, studnici ne své srdce obdržíte, ač
mně právě uvěříte. Výb. II. 36. — aby. Frejíř
když obdrží, aby mu zasnoubena byla, bude
ženichem. Kom. Ciesař na sv. otci papeži ob-
držal, aby na česť povýšení sv. kříže slavný
den ustavil. Pass. 810. — že. Obdržel to na
nich, že ho poslouchali. Br.

Obdržitel, e, m., der Empfänger. Us.

Obdržitelný, erhaltbar. O. věc. Vš.

Obdukce, e, f., z lat., lékařské ohledáni
mrtvoly lidské. Vz více v S. N. Die Obduk-
tion. — Obdukovati. Rk.

Obduží, n., das Fleischige am Obst. Rostl.

Obdužný, dužný, masitý, fleischig (vom
Obst). Jg.

Obdvojení, vz Hendiadys.

Obdychtiti, il, ěn, ění, požádati, trachten,
begehren. Jak naději budoucích věcí ob-
dychtíš a zamiluješ. Vš. Nap. 53.

Obdýlnosť atd., lépe: obdélnosť atd.

Obé (z oboje), vz Dvé, Obý. Na obé —
vzájemně, obapolně. Skl. V. 221., 257.

Obě, vz Oba.

Obec, gt. obce, f., v Krkon.: vůbec: Ne-
rozvírej ten kryhon jako na vůbci = nekřič
tak jako venku za vsí. Kb. Na mor. též:
ubec. Bkř. O. znamená brzo širší brzo užší
kruh lidstva a území, jemu k obývání a výživě
sloužící. S. N. — Ob., více lidí k jistému
účelu spojených, spolek, společnost, tovaryš-
stvo, die Gemeinde, Gesellschaft. Všechna o.
veseléše se., ZN. Nemám chlebóv obecních,
ješto o. lidská jie. Bj. S ižádnými lidmi
nejmiechu ijednoho tovařišstva ani obcě (ne-

gotium, jednání). BO. Šel do obce, přišel
z obce. Ros. — Kat. 2603. — O., společnosť
neb pospolitosť lidí pod řádem spolu bydlí-
cích, die Gemeinde. Ros. Mluvil jest král
ke všě obci. BO. Spisovatelům městských
práv českých r. 1579. o. nebyla nic jiného,
nežli nějaká společnost a shromáždění lidí,
kteří se jistými právy a pořádky řídí a spra-
vují, jsouce dostateční k ochraně statkův i ži-
votů svých. S. N. Veliká taková obec slove
stát. Svobodná o. (republika). O. římská, Jg.,
říšská n. zemská, krajská, okresní, farní,
školní, berní, konskripční, městská, vesnická
n. venkovská; města: svobodná, zeměpanská,
panská,městysy; vesnice: svobodné, poddané,
vz S. N.; samostatná (stát, država), podří-
zená, místní, severoamerické spojené obce.
Tl. O. domovská, die Heimathsgemeinde. Dch.
Představený obce, lépe: starosta; úd obce,
lépe: občan. Šb., Šm. Příslušník, potřeba
obce; příslušnosť k obci; žití v obci. J. tr.
Obec s radními pány. Br. Obci prospěti. Us.
Z obce někoho vypověděti, vypuditi, vy-
strčiti. Us. O. nehyne, by někteří měšťané
zhynuli. Pr. Kdož obci slouží, nečekej od-
měny. Pr. Obec jest každého ohrada, kdož
ji tupí, minulať jej rada. Dal. 10. Ztratě
obec nedoufej do hrada, bez obce dobude
tebe všeliká sváda. Dal. Obec velký kopec
(mnoho lidi více může než jednotlivec). Č.
O. na právu a dobrém řádu se zakládá. Vz
Rb. 43. Přísaha, kterouž král Ludvík slavné
paměti učiniti ráčil pánům, rytířstvu, vlá-
dykům, Pražanům, městům i vší obci krá-
lovstí českého. Zř. F. I, B. VIL Svolávání
veliké (= celé) obce pražské. Vz Tk. II.
286., 355. —O., zvl. osoby celek obecný před-
stavující, jene, die im Namen des Ganzen
handeln. Jg. Někteří ho bez obce volili (ne-
povolavše všech těch, kterým voliti příslu-
šelo). Dal. — O., všichni obyvatelé místa
nějakého celek o sobě činící, zvl. vesnice, die
Gemeinde, Stadt- o. Dorfgemeinde. Hlavně
sedláci v obci usedlí naproti domkářům,
kteří teprv po husitských válkách od pánů
ve vsích usazováni byli, nemající práva
k obecnímu jmění. Gl. 182. Obec se zbouřila.
Br. O. svolati. Br. Les ten obci náleží. Ta
obec má veliké statky. Jg. To obec usly-
ševše odepřěli tomu. Let. 294. Správa obcí
svěřiti se má lidem rozšafným a spravedlivým;
mezi sousedy buď láska a svornosť; měšťan
má obmýšleti dobré obce své a jeden každý
má milovati vlasť a ji podporovati. Vz více
o tom v Rb. 43.—51. O právě konšelském,
jací měli býti konšelé, která byla jejich
práva a povinnosti vůbec, vz Rb. 53.—57.
Kterak se měli konšelé zachovati v radě
uvažujíce rozepře lidské, čeho měl šetřiti
purkmistr, vz Rb. 57.-62. Vz také Rb.
269. — O., v užším smyslu = sedláci ve
vsi, n. měšťané v městě, obecný lid na rozdíl
od vrchnosti a správců, das Volk, der Pöbel.
BO., V. Báchu sě obcě (timebant plebem).
ZN. O. pozdvihnouti, bouřiti. V. O. na třídy
rozděliti. Kom. O měst Pražských. V. S vší
obcí Táborskou. V. Kdež vedlé předních a
vyšších stavů také obec aneb lidé stavu
nižšího k řízení věcí obecných povoláni
bývají. V. Ve středu po novém létě byly