220

Obkročitý, co se obkročuje. O. vůz (Wurst).
Jg.
Obkročně, obkrokem, obkročmo, mit

ausgespreizten Füssen. O. na koních jezditi.
Us.

Obkročník, u, m., die Wurst. Vz Obkľo-
čitý.

Obkrojek, jku, m., v geometrii der Ring.
Sedl. — O., co se obkrojilo, vz Obkrajek.

Obkrojiti, il, en, ení; obkrájeti. el, en, ení;
obkrojovati, obkrajovati, umschneiden. — co
čím. Lípu mečem obkrojil. Plk. Chléb no-
žem o. Us. Vz Obkrájeti.

Obkrok, u, m. Obkrokem obkročně,
s roztaženýma nohama, Vz Obkročně.

Obkroužiti, il, en, ení; obkružovati, kolem
kroužiti, abrunden. — co: hrnec; mravy
(uhladiti).— se. Hrnec se obkroužil = pukl,
praskl okolo dna. Us. Dch.

Obkrslek, u, m. = okršlek. Hod. sv. Máři.

Obkryti, vz Krýti. — co čím: rouškou
(zakryti), bedecken.

Oblácený, blátem umazaný, nečistý, ko-
thig, unrein. Na své bludné o-né stezky po-
vyzýváš s nebe boží blesky. Sš. Bs. 1*81.

Oblaciněti, ěl, ění = laciným se státi,
v ceně padnouti, wohlfeil werden. Na Mo-
ravě oblacinělo, v Čechách však obilí na ceně
přiskakuje. Sych. — komu. Věci světské,
jakž kto bude je volně mieri, oblacinějí jemu,
jichžto, donidž je neměl, velmi žádal. Št.
Člověk pokorú právě se poznaje, oblaciní
sám sobě. 0 7 vstup. — na čem. Súdem
pravdy na své mysli oblacinějí. 0 7 vstup.

Oblaciniti se, il, ění = oblaciněti. Výb.
I. 757., 29.

Oblacněti, ěl, ění = oblaciněti, wohlfeil
werden; špatným se státi, schlecht dünken,
Kdyby věděli, že já vše vizi a vše viedie
a vše mohu a ze všeho súd učiním, vše by
jim oblacznielo (oblacnělo), co jest na světě
a viece by se báli pro mne hřešiti než pro
lidi. Boč. exc.

Obláč, e, obláček, čku, m., svazek lnu
neb třicátý díl kloubu, ženině, eine Flachs-
reiste. O. lněný. D. — Obláček lnu okolo
kužele ku předení, obáslo, Rockenvoll. Berg., í
Jg. — Obláček, vz Oblak. Wölkchen, n. V.!
Vz také Oblák.

Oblačenice, e, f., vestibulum, Vorzimmer.
BO. Vz Obláčnice.

Obláčeti, el, en, ení; oblačiti, obléci, Výb.
1., 1143., 8., umhüllen, kleiden, ankleiden. Jg.
— koho. Jg. — co: šaty. Us. — koho, se
v co V šaty. V. Se v hadry o. Bibl. Ve
zlou pověsť někoho o. V. Mnozí nás v to
jméno pikhart obláčejí. Čr. —Stele, Br. —
koho, se do čeho. V. Do kabátu. D., Br.
Vz Oblačiti.

Obláčí, vz Oblátčí.
Oblačitelnice, e, f. = oblačenice. BO.

Oblačiti, il, en, ení; zamračiti, umwölken.
-- se. Oblací se (mračí se), es wölkt sich.
Kázal, by sie liud oblačil (oblékl, uchystal
k tažení, sich ankleiden, die Rüstung anle-
gen). St, skl. — se v co: v odění. St. skl.
V rúcho sě obláčili. BO. Vz Obláčeti. Jg.,
Výb. I.

Obláčka, y, f., oblečení, die Einkleidung.
D. — O. na očích, povlak, das Wölkchen

im Auge. V. - O., svrchulka, koráb, sníh

svrchu zmrzlý. Šp.

Obláčnice, e, f., komora, síň k obláčení,
šatnice, das Ankleidezimmer. Th. — O., síň.
vestibulnm, Vorzimmer, n. Mm. ex. 40. 29.
Vz Oblačenice. — O., kde se šaty chovají,
Kleiderkanimer. — O., der Kleiderkasten. Th.

Oblačno, trübes Wetter. Ros. Jest o., bude
pršeti. Vz Oblak. Jg.

Oblačnosť, i, f., die Umwölkung. Jg.

Oblačný, oblačen, čna, o = mračný, po-
šmourný, wolkig. O. nebe, den, Jg., slúp. BO.
Leč chaos o-ný s sebou mne strhl. Anth. Jir.
II. 21.

Oblafnouti, tnul a fl, ut, utí. — koho =
ošiditi, daran kriegen, prellen, betrügen. Us.

Oblaha, y, f., blaženosť, die Beglückung,
Glück, n. Bez odvahy není oblahy. Č. 117.

Oblahoditi, il, zen, ení; oblahozovati =
lahodným učiniti, angenehm machen. — co
komu na čem. Více mu čert manželstvo
na mysli oblahodě nežli i jest, svede ho. St.
— se čím: ovocem (se občerstviti, laben,
erquicken). Us. — Jg.

Oblahoslavitel, e, m., der Beglücker,
Seligmacher. D.

Oblahoslavitelka, y, oblahoslavytelkyně,
č, f., die Beglückerin, Beseligerin. Jg.

Oblahoslaviti, il, en, ení; oblahoslavovati,
glücklich machen, beglücken. V. — koho,
co: církev. V., Lom., BO.

Oblajovice, ves u Pacova. PL.

Oblak, u, m., pl.: oblaky, ův, oblakové, m.,
nebo: oblaka, gt. oblak (dle: Slovo. Do oblak),
u.; ve východ. a již. Čech. má v pl. jen:
oblaka. Jir. V Bolesl. oblako, a, n. Obláček,
čku, m. O. místo: оbvlаkъ, v před l po před-
ložce ob, ztrativší ъ, vypadlo; od vleku =
táhnu. Schl. O. je tvar sražených a zkapal-
něných par vodních ve vzduchu. S. N. Die
Wolke. Z vody vystupuje pára, tato houstne
ve vzduchu a dělá se z ní oblak, blízko
země mhla. Z o-ku kape (teče po krůpějích)
déšť a padá lijavec (slota). Pt. Oblaky husté:
mraky n. mračna. Tl. Oblak veliký, malý,
tmavý (mrak), peřitý (Feder-Wolke), svalitý
(boulitý. kupa, kupa vrstevná nebo kuposloha,
Hauf-). Jednotlivé kupy: boule, svalky, báby;
hrady (starke Gewitter-, Ilagel-, gethünnte
Hauf-); řásokupa, ovčička, beránek (federige
Hauf-), oblak táhlý, sloha, lavice (Schicht-),
řásosíoha, chmura (federige Schicht-), mračno,
tuča (Regen-); průtrž oblakův. Nz. Oblaky
co do podoby: řasa (bělavým kadeřím n. pe-
rutím podobná), kupa (plynoucím kopcům
podobná), sloha (dlouhé vrstvy rovnoběžné).
Spojením dostaneme: řasokupa, řasosloha,
kuposloha. O-ky deštivé: tuče, a jsou-li elek-
tričné: mračna. Co do barvy: červánky. O.
denní, noční. Beránky n. berušky (klesnou-li
vysoké řasy níže, obloha podobá se bela-
vému mramoru, na němž se kříží modré žíly).
S. N. O. táhne. Us. Páry vodnaté ustavičně
vzhůru se nesou, z těch ssedlých dělá se
oblak. Kom. Kdy oblekú nebesa oblaky,
ukáže se duha v oblaciech. BO. 0-kem za-
kryti, V., potáhnouti. D. O-ků zvučení a
obrážení. V. O. spadl. Vrat. O-kem nebesa
se zamračila. Br. Vítr nese, žene o-ky. O.
jde. Pod o-ky ( = až do nebe). Pod o-ky