235

mém o. (na zříceninách). V. O. domu. 1474.
Mnoho domů je na o. Kram. — O. se na
koho, osupcní se, das Anfahren. V.

Obořenina, y, f., zřícenina, die Ruine,
der Einsturz. Jel.

Obořený; -en, a, o, verfallen, eingerissen.
O. místo. Mand.

Obořeší, n., co okolo ořechu (plodu) jest,
slupka. Rostl.

Oboří, n. = obora. Pl.

Obořice, ves u Chrudimi. PL.

Oboříkovský kopec u Hrače na Mor. Km.

Obořiště, ě, n., staré ryt, sídlo, nyní ves
u Dobříše. Vz S. N.

Obořiti, il, en, ení; obořovati = sbořiti,
zkaziti, vyvrátiti, einreissen, zerstören, V.;
zasypati, verschütten. Jel. — co, koho: dům
(= sbořiti), Us., zeď. Háj. Dům tři lidi obořil
(zasypal). Jel. Věži obořil. Pass. 804. — co
jak. Chrám až do země obořím. BO. Obo-
řiti město z kořen (z kořenů), město ze dna.
Troj. 80. — komu co: pec pannám. Háj.—
se: padnouti, sesouti se, sesypati se, einstür-
zen, V.; napadnouti na koho zbraní, slovy
atd., osopiti se, einstürmen, anlaufen, an-
greifen, anschnarchen, anschnurren. V. Starý
most se obořil. V. Strach, by se nebe ne-
obořilo. Prov., Jg. — se na koho, na co:
na židy, V., na věž. Háj. Obořil se na město
vnáhle. BO. — se jak. Zpupnými slovy na
krále oboří se. Troj. S hněvem na syna se
obořila. Štelc. Úprkem, valem do Prahy se o.
Let. 41., 28. — Pešín., Pulk. — se od čeho.
Několik domů se obořilo (sbořilo) od země-
třesení. Štele. — se na koho v čem. V tom
traktatu na nás se obořil. Hil. — koho
kam: kóň v nepřátely o. Alx. 1123. — se
po kom. Alx. — se proti komu. Všichni
se proti němu obořili. BN.

Oborní, Thiergarten-.

Oborník, a, m., Thier-, Lustgärtner. Zlob.

Oborný, od obory, Thiergarten-, Lust-
garten-. — O., ého, m. = oborník, der Thier-
gartenwächter, Zaunknecht. O. otvírá а za-
vírá vrata obory, krmí zvěř a hlídá jí. Us.
Šp.

Obořování, n., die Verschüttimg, der Ein-
sturz ; die Anschnarchung. Opravdovost' nesmí
v příkrosť a o. se přecházeti. Trest. zák. 328.

Oborový = oborní.

Oboruč, oběruč, obouruč, oběma ru-
kama, mit beiden Händen. Uhodil ho o. Rus.

Jg.

Oboručka, y, m. a ť. = oboruční. — O.,
mit beiden Händen fassbar, oboruční sekyra.

Oboruční, -čný, pravák i levák, obě-
ručný. Vz Obojetník. — O., co se do obou
rukou béře, mit beiden Händen fassbar. O.
sekera, die Zwerchaxt. V.

Oboručnice, e, f. = oboručka, die Zwerch-
axt. Jg.

Oboručník, a, m. = oboručka, oboruční.
Zlob.

Obory, dle Dolany, ves u Příbrami. PI/

Obosečný meč. Vz Obojetný. Zweischnei-
dig.

Oboseti, el, ení, bosým se státi, barfuss
werden. Než došel domů, obosel. Us. Hý.
Kůň obosel.

O-bositi, il, en, ení, bosým učiniti, bar-
fuss machen. — koho: kone, ihm den Huf
abnehmen. L.

Ob-ositi, il, en, ení, okolo osy točiti, um
die Achse drehen. Krok.

Oboskypec, pce, m., amphistoma, hlísta.
Krok.

Obosť, i, f., obojetnosť. Zlob.

Obostranně, zweideutig, gegenseitig. O.
svoliti. Mus.

Obostrannosť, i, f., obojetnosť, Zweisei-
tigkeit. Jg.

Obostranný, obojetný, dvojsmyslný, zwei-
seitig, zweideutig, gegenseitig. O. střecha,
D., slovo, Eus., odpověď, Суr., rozum. Суr.
— v čem: slovo v smyslu obostranné. V.,
Sych. - Jg.

Obostření, n., das Zuspitzen. Jg.

Obostřený, končitý, špičatý, zugespitzt.
O. kůl. Us.

Obostřiti, il, en ení; obostřovati, obostří-
vati, zuspitzen, schärfen. — co: tyč, kůl. V.
O. svou radlici. Bj. — se komu. Komu se
nos obostri (sešpičatí). Lk.

Oboulanosť, i, f., die Zahmheit. — O.,
drzost, Zudringlichkeit, Dreistigkeit. Us. Bosk.

Oboulaný; oboulán, a, o, zahm. O. pták
(neplachý), člověk (všetečný, zudringlich,
dreist). Us. Bosk.

Oboulati; obouliti, il, en, ení = okrotiti,
ochočiti, zahm machen. — koho čím. Us. —
se. Až se jen oboulá. Us.

Obouleti se = liknovati se, zaghaft wer-
den. Cyr.

Obouliti, vz Oboulati.

Obouostrý, na obou stranách ostří mající
(ostrý), zweischneidig. O. meč. Slovo boží
zajisté živo je co o. meč. Sš. J. 267.

Obouručně, oběma rukama, mit beiden
Händen. O. něco dělati = opravdově. Ros.

Obouručuí, když kdo ruky jedné jako
druhé užívá, der rechts u. links ist. V. —
O., kdo obě ruce má. V. — O., co se do
obou rukou béře. O. kord, sekera. Ros. —

Obouručník, a, m.= oboručník.

Obouručnosť, i, f., vlastnosť obouručného.
Ros.

Obousečný = obosečný.

Oboustranný, s obou stran, beiderseitig.
Jg. O. jednání obchodní, beiderseitiges Han-
delsgeschäft. Pr.

Obouti, obuji, obuj, bul, ut, utí; obouvati,
anziehen (Schuhe, Stiefel, Strümpfe). — co:
střevíce, boty, punčochy (na ruby), D., jehlu
nebo kůl (botou i. e. železnou opatřiti). Vys.
Mnozí pak z nich obuli mysl pochybnou. Sš.
Oa. 228. — koho. Obuj mne; o. pána, slečnu.
Us. Ten ho obul (napálil, daran bekommen).
Jg., Šm., Brt. -— koho v co: v střevíce.
D. Se ve škorně o. Výb. I. 944., V. O. se
v ščibaly. ZN. Musíš se zde vjiné obouti
(jinak mysliti. Vz Úmysl). Solf., Č. — koho,
se do čeho : do střevíců. D. Čert se do něho
obul (do něho vjel). Prov., Jg. Nevím, co se
do něho obulo. Jg. Já se do něho obuji. Jg.
Jak se do něho obul (do něho spustil, ho
vyplísnil). Vz Domluva. Č. — co, se na
koho. Boty na nohy. Us. Zima se na nás
obula. Jg. Ten se na nás obul (ten hubuje,