245

Prov. Kámen často hýbaný neobroste mechem.
C. A do kola zhusta růžemi obrůstá. Hdk.
C. 15. — komu. Obrostla mu brada. Jg.
Obrósti káži masu na vás. BO.

Obrostiti, il, stěn, ění = činiti, aby něco
obrostlo, umwachsen machen. — čím. Stromy
mechem obroštěné (obrostlé). Tabl. Jíním ob-
roštěný. Reš. — se, obrůsti, umwachsen. Viem
to, že ho již ižádný nepozná, neb se velmi
obrostil bieše. Pass. Obrostí se mu brada. Ptr.

Obrostličký, ein wenig bewachsen. Ros.

Obrostlý, be-, umwachsen — čím. Strom
mechem obrostlý. Ros. Lety obrostlým býti.
V. Travou, masem o-stlý. Jg. O. jehličím. Dch.
Cesta trníčkem o-lá. Er. P. 142. O. člověk,
bradatý, vousatý, chlupatý. — Jg.

Obroubati, vz Obroubiti.

Obroubenec, nce, m. Rostl.

Obroubení, n., der Verhau, die Einfassung.

Jg-

Obroubený. O nažka (semeno nahé na
konci mající mázdru ji věncující), Rostl., list,
lupen (který po kraji jinak barven jest). Tam-
též. — Jg.

Obroubiti, obrub, bil, en, ení; obrubovati;
obroubati, obroubávati; obroubnouti, bnul a
bl, ut, utí = vůkol roubiti, obsekati, osekati,
um-, behauen, abstutzen; kraje šatu obšívati,
einsäumen, einfassen; obrubou zavříti, za-
sekati, oplotiti, mit Verhau einschliessen, ein-
friedigen; oběhati, herumziehen, herumgehen.
Jg. — co: stromy, suky, dříví (osekati), D.,
zahradu (oplotiti), Jg., šátek. Jg. Celé město
již obroubil = obešel, sběhal. Jg., Toms. —
co komu. Dvůr široký svým dobytkům kázal
obroubiti (oplotiti). Háj. — co, se čím. Horu
osadili a tu se dřívím obroubili (zahradili).
Háj. Maso brambory o., zahradu zdí. Us.,
Rk. — co, se kde: šaty na šicím stroji o.
Us. Na té hoře se obroubili. Háj.

Obroubný, có za mnoho nestojí, eines
geringen Werthes. O. sukno, plátno; o. člověk
(snad: obhroublý?). Jg.

Obrouček, čku, m. Hra v obroučky, Reif-
spiel, n. Šm. Vz Obruč.

Obroučkovitý, ringförmig. Rk.

Obroučkový, s obroučkem, Rand-, Rän-
der-, gerändert, Reif-. O. zlato. Jg

Obroun, a, m. O-ni jsou žraloci. O. nosatý,
lamna cornubica; o. největší, carcharodon
Rondeletti; o. šírozubý, cestration Philippii.
Frč. 303.

Obrousek, vz Ubrousek, Obrus.

Obrousiti, obrus, se (íc), il, šen, ení: obru-
šovati = broušením otříti, abschleifen. —
co, kde, čím: nůž na brousku, brouskem.
Vz Brousiti.

Obrouti, rul, ut, utí. co komu: hlavu
(oškubati). Ctib. —

Obrova, y, f. O. horní a dolní, Bobrau,
ms. u Nového města na Mor. PL.

Obrovice, Wobern, ves u Doupova. PL:

Obrovitý, riesenhaft. Rostl.

Obrovnati, obrovnávati = rovným dělati,
gleich machen. — co čím: vlasy nůžkami,
stříháním. Us., Jg.

Obrovnávka,y, f., modrý pruh na chalupě
při zemi asi tří prstů zšíří. Na mor. Zlínsku.
Brt.

Obrovský, Riesen-. O. krok, D., vojna,
Zlob., hroby (vlčí kopce, mohyly), Presl.,
tělo, síla, postava, stavba, práce; o. krokem
jíti. Nt.

Obrovství, n., das Riesenthum. Jg.

Obróvý; obrův, ova, ovo, což obra jest,

Riesen-. O. postava, Troj., Rk., výška, D.,

krok, Jg., údolí, Bj., sbor, BO., srdce. St. skl.,

Alx. 1099. — Obrová, é, f., žena obrova,

die Riesin. I).

Ohrozenosť, i, f., obrození, znovuzrození,
obnova = obrod. Obzvláštní váhu kladl na
o. mysli. Sš. I. 45.

Ohrozovati, vz Obroditi.

Obroží, n., kořen rohu, parohu, die Horn-
wurzel. Č.

Obrský = obrovský, riesenhaft. Neb šle-
chetný Juřík obersky (obyčejem, udatností
obrň) byl přejímal, když byl Uhřat dojímal.
Dal. 108.

Obrství, n., hojnosť, Fülle, f., Uiberfluss,
m. Žalt. rit.

Obršt, a, m., z něm.,plukovník. — Obrštka,
y, obrštová, é, f., z něm., plukovnice. Jg. —
Obrštlaitnant, podplukovník (z Obristlieute-
nant). Jg.

Obrtání, n. = obracení. Št. N. kř. 1G8.
Vz Obrtnouti se.

Obrtčivý, snadno se obracející, měnící,
nestálý, wandelbar, unbeständig. O. povětří. Št.

Obrtel, tle, obrtlík, u, obrtlíček, čku,
m., věc obracující se, ku př. dřevce, kterým
děti ve hře točí, vlk, Kreisel, m. D. — Zá-
vora při dveřích okrouhlá, do kola se obra-
cující, Schieber, Riegel, m., Falle, Schnalle,
f. D. — O. u okna, patka, Wirbel, Reiber, m.;
u pípy (kohoutek), der Wirbel; u třmenu,
Wirbel; o. udidla, Wirbel, Klöblein, n.; o.
k otěži, Kloben, m. Jg. O., ta částka, v které
klanice upevněny а nа kteréž fusuňky polo-
ženy jsou; otáčí se na nápravě, jinde oplín,
Rungstock, Rungstuhl, m. Us., Zlob. — O.,
obratník, der Wendepunkt. Rostl. — O., ma-
tice u lisu. — O. při hamru, der Wagring
am Hammerhelb. Č. — O., Ausflucht. Ani
stoikové tolik o-ků nemají. 1522. — K čemuž
by ti obrtlíkové a kohoutové větrní (nestálí)
svou řečí směřovali? Skl. 105. Zb. Na obrtlíku
seděti (vrtěti sebou, nestálým býti). Má mysl
na obrtlíku. Vz Nestálý. Č. Sedí, je, točí se
jako na o-ku. Vz Neposeda, Obratný. Lb. Vše
na obrtlíku míti. Dl. Jsi zde jen jako na o-ku.
Jg. Zdá se mi jazyk, oči, nohy, vše na o-ku
míti. Kom. Na jednom jazyku pravdu i lež,
jako na obrtlíku mají. Rvač.

Obrtelný, v Krkon. = dvouramenáč. Kb.
O. řeč, Syllogismus. Lex. ms.

Obrtlík, vz Obrtel.

Obrtlíkový, Reiber-, Falle-. O. krajiny,
Wendekreis-, tropisch. Rostl.

Obrtlivě, umgekehrt. Z zlata učinil poklad,
ale ne o. z pokladu zlato. GR. — Obrtlivý,
umdrehbar. O. právo. Tkadl.

Obrtnouti se, tnul a tl, utí = obrátiti se,
sich wenden, umdrehen. A i ten jeden svědek
obrtne sě. Št. Obrtnúce sě porazie vás (con-
versi dirumpent vos). ZN. — M. Obrtnúce sě
zbitež kněži boží. Bj. Ďábel obrtna sě sva-
tého udeřil. Pass. 845. — se ke komu. Leg.
— se po čem: po svej biedě. St. skl.