254

Obvěsený, obvěšený; obvěšen, obvěsen, a, o,
umgehängt, behängt, ausspalirt. — čím: Pokoj
čalouny obvěšen. V.

Obvěsidlo, a, n., opona, der Vorhang. Reš.

Obvěsiti, il, sen, šen, ení; obvěšeti, el, en,
ení; obvěšovati, um-, behängen. — co, koho,
se čím: stěnu čalouny. D. Penězi se obvě-
šovati. Jg. Kóň zlatými zvonci o. St. skl.
V. 2. Obvěšeno jest zlatým tračcem hrdlo
jeho. BO. — se čím v čem. Kdo v živnosti
své ukrutenstvím obvesel se. Mudr.

Obveslovati, umrudern. Reš.

Obvěsný, Umhäng-. O. ozdoby, Draperie-
verzierung, f.

Obvésti, vz Obváděti.

Obvěstiti, il, štěn, ění, obvěstovati, ozná-
miti, ankündigen. L.

Obvěšák, u, m. Umhängtuch, n.; Kuppel-
riemen, m. Rk., obvěšek, šku, m. = obvěsek.

Obvěšek, vz Obvěsek.

Obvěšení, n. = obvěsení.

Obvěta, y, f. O. jest hlavní věta vložená
do vedlejší. Na kterýž však postranní soud,
zdá se mi, že dbáti nesluší. Kom. — Zk. Ein
in einen Nebensatz eingeschobener Hauptsatz.

Obvetšelosť, i, f., vetchost', das Altsein. Jg.

Obvetšelý, vetchý, ältlich. Jg.

Obvetšení, n. Až do o. sě odievali (ad
vetusratem). BO. Das Altwerden.

Obvetšeti, el, ení: vetchým se státi, schá-
zeti, abnehmen, altern. Ros. — komu. Ob-
vetšelo mu to (zobecnělo). Ros.

Obvetšiti, il, en, ení, obvetšovati, alt machen.

Obvětšiti, il, en. ení, obvětšovati, vergrös-
sern. Br.

Obvézti, vezl, zen, ení; obvoziti, il, en, ení;
obrážeti, el, en, ení. — co, koho kudy: okolo
města, zboží mimo clo. Jg.

Obvina, y, f., obvinění, Beschuldigung. Jg.

Obvinek, nku, m., eine Binde. Dch.

Obviněnec, nce, m., ein Beschuldigter.
Zlob.

Obvinění, n., die (Rechtliche) Beschuldi-
gung, Anklage, Bezichtigung. V. Vz S. N.
Dali tě v o. BN. O. právní. D. Bez o. Us.
O. za nepravé prohlásiti; proti o. slavně se
osvědčovati; proti někomu o. zdvihnouti. Srn.
Vz Rb. str. 269.

Obviněnosť, i, f. — obvina.

Obviněný; obviněn, a, o, angeklagt, be-
schuldigt. Obžalovaný slove obviněný, neb
žalobník ho viní. Pr. horu. O-ný měl přítele.
V. — z čeho: ze zlodějství. Štelc.

Obvinitel, obviňovatel, e, m., der Be-
schuldiger. Jg.

Obvinitelný, der beschuldigt werden kann.

Jí?-

Obviniti, il, ěn, ění; obviňovati; obviňo-
vávati. Obviniti ve přích občanských, obžalo-
vati ve přích trestních (eriminalibus): obvinil
ho ze sta kop; obžaloval ho z hrdla. Ros.
Beschuldigen, anklagen, bezichtigen, aufbür-
den. V. — koho. Kdo nic neprovinil, obvi-
ňovati ho nepotřebí. Ros. — koho před kým:
před králem, Háj., před právem. V. Kdožby
koho před soudem do té summy obvinil. 1532.
Pr. Tehdy má ho před úřadem horním o. Nar.
o h. a k. — koho z čeho: z řečí marných,.
Br., z krádeže, V., z loupeže. Br. — koho
pro co: pro zrušení přísahy. Br., Rk. —

koho čím. Nečiňte žádnému násilí, ani koho
obviňte křivdú Št. Kn. šest. 153. Nešťastník,
kterého tím zločinem vinili, potom za živa
čtvrcen. Pal. — koho oč: Krajíř paní Ka-
teřinu obvinil o statek. Žer. Záp. II. 24. —
adv.: neprávě, zlovolně. Nt.

Obvinný; obvinen, nna, nno; vinný, schul-
dig, verbunden. — komu. Scip.

Obvinouti (zastr. obinouti), ul, ut, utí;
obvinovati = obaliti, umwickeln, umwinden;
überwinden, umschlingen, einwickeln. V. —
co. Bránice drštky obvinuje. Kom. — co,
koho čím: dítě plénkami, D., nohy lyky.
Dal. Dobrými skutky se o. Rad. zvíř. — koho
okolo čeho. Ovinul by ho okolo prstu. Prov.,
Jg. A téměř okolo prstu se jim obvinouti
dáme. Br. — co v co: v plátno. Nov. Test.
— se koho. Potom sám Dobeš, všech se jich
obvina, pojdieše do Jerusalema. BO. — koho,
co do čeho. Obvinuli mrtvá těla do zlato-
hlavu. V.

Obviňovací, Anschuldigungs-, Belastungs-.

Obvinování, n., obvinovaný, vz Obvi-
nouti.

Obviňování, n.; obviňovaný, vz Obviniti.

Obviňovatel, vz Obvinitel.

Obviňovati, vz Obviniti.

Obvinušt, u, m. Hülle, Beschönigung, f.
Já s těmi o-y neumím, než povím prostě.
Mus. III. d. 69., č. 520.

Obvinutí, n., die Umwickclung, Hülle. D.

Obvinutý, obalený, um-, eingewickelt. —
čím. Baba dítě plenkami obvinuté do kolébky
klade. Kom.

Obvislosť, i, f., das Herabhängen. O. uší. Jg.

Obvislý, schlípený, herabhängend, schlapp.
0-slé uši. L.

Obvisnouti, snul a sl, utí; ochlípěti, her-
abhängen, schlapp werden. Obvislá křídla,
uši. L.

Obvisný, ochlíplý, schlaff, matt. Bieše muž
starý a o-ný. Bj.

Obvitek, tku, m., die Windung. O. šrou-
bový, Schraubengang, m.

Obviti, obviji, il, it; obvíjeti, el, en, ení,
umwinden, herumwinden. Jg. Obviti něco
nějakou úzkou věcí (hedvábím, nitmi, pro-
vázky) obtočiti; obvinouti = něčím širokým
otočiti. Ros. — co: rány. Ob. Pan.

Obvití, n., die Umwindimg, Jg.; das Um-
gewundene.

Obvitý, umwunden, umwickelt. Jg.

Obvivka, y, f. = obvití. Rus.

Obvláčnosť, i, f., rozvláčnosť, Weitschwei-
figkeit, f. Krab.

Obvláčný, rozvláčný, weitschweifig. —
v čem: v psaní a mluvení. Jg.

Obvládati, obvládnouti, regieren, beherr-
schen. — čím místo koho. Tím vším místo
mne obvládal. Mus. O. čím. Alx.

Obvlastniti, il, ěn, ění, obvlastňovati, zu-
eignen, anmassen. Reš. — co komu. Us.

Obvlášť, obvláště,obvláštně, obzvlášť,
obláště, obzvláštně. Obvlášť, Br., obvláštně,
Br., Háj., Krab., insbesondere.

Obvláštní = obzvláštní, besonder. Háj.

Obviažem, n., Befeuchtung, f. Utěšení a
o. Trost., m. Boč. exc.

Obvlažiti, il, en, ení; obvlažovati, be-
feuchten. V. — co, koho, se (čím): kvě-