257

Obyčejník, a, m., der Alltagsmensch. Rk.

Obyčejnosť, i, f., die Uiblichkeit, Gebräuch-
lichkeit. Jg. O. a zvyklosť ho podvedla. Ot-
tersd. Ráz neobyčejnosti. Krok. — O., to-
varyšení, die Gemeinschaft, der Umgang. V.

Obyčejný (obyčejen, jna, o ; zastr.), v oby-
čeji jsoucí, častý, gebräuchlich, üblich, her-
gebracht, gewöhnlich. V. To nyní jest oby-
čejno. Jg. Jest to tak o-né. Us. V obyčej-
ných případnostech. D. O-ným časem. To je

o. host. Ros. — komu, čemu. Byla to hra
Řekům a jiným obyčejná. Br. — kde. V
zemi o-ný. D. Záští mezi sousedy o-né. —
O., obecný, gemein. O. přátelství, V., zboží,
D., rok, stav,Us., čokoláda (Speise-Choco-
lade). Dch. Vz Potřebnu býti.

Obyčejový, Gewohnheits-. O. právo. Ml.

Obyčený (zastr.) = obyčejný. Rkp.

Obydlení, n., die Wohnung, Bewohnung.
Kom.

Obydlený, -dlen, a, o, bewohnt. Řídce o.,
dünn bewohnt. Dch.

Obydlí (zastr. obydlé), n., obydlíčko =
byt, obyt, příbytek, bydliště, bydlo, sídlo, die
Wohnung, Wohnstätte, der Wohnort, Wohn-
platz, der Wohnsitz, das Quartier. O.: ku-
chyně, světnice, ložnice, dílna, prádelna, ko-
mora, špižírna, předsíň,půda, sklep, dřevník,
dvůr, pavlač atd. Š. a Ž. O. své míti někde,
s někým. V. Z o. svého vyjíti. V. O. si oblí-
biti. V. Měl o. na zámku, na ostrově. Štelc.
Duše v těle své o. má. Štelc. Výpověď oby-
dlí ; někoho z obydlí vykliditi, vybyti, vy-
vésti. J. tr. V novém o. veselosť sídlí. Pk.
O dějinách obydlí rozličných národů vz KP.

I. 569. — Vz Byt.

Obydlitel, e, m., der Bewohner. Kom.

Obydlitelka, y, obydlitelkyně, ě, f., die
Bewohnerin. Jg.

Obydlitelný, bewohnbar. Us.

Obydliti, il, en, ení = za obydlí míti,
vzíti, sich ansässig machen, bewohnen. Jg.

— se v čem čím. Lehkou myslí v cizím
kraji se o. Us., Hugo. — co. Rk.

Obydlnosť, i, f., die Wohnbarkeit. D.

Obydlný, wohnbar. D.

Obydlo, a, n. (nové) = obydlí. Krok.
Obykati = obvykati, přivykati. —- čemu.
St. N. kr. 29., 65. Vz Obvykati. — v čem.
Snaž sám sě o. v milostivosti. ZN. O. v hřie-
šiech. BO. — s infinit. Kteříž rukú a ja-
zykem vzchlemciu vody, jako sú obykli psi
chlemtati, vykodlúčíš je rózno. Anth. Jir. I.
(3. v.), 61. 22.

Obyklý = obvyklý. — v čem. Srdce o.
v lakomství. ZN.

Obyt, u, m., byt, obydlí, Wohnung, f. V.
V těch krajinách Turci obyt měli. Háj. Má
za svůj obyt ráj. Ráj. Zimní obyt. Us. Tož
světlem blaženým mi vzejdi záře pověčných
o-tňv. Sš. Bs. 35. Měla o. na Bechyni. Břez.
179. - kde.

Obytce, ves v okr. klatovském. Vz S. N.,
Tk. I. 87.

Obytelný, vz Obytný.

Obytenství, n., der Stand eines nicht An-
sässigen. Schön.

Obyti, obudu, byl, bytí = zbýti; pobyti.

— se kde. Adam neobyl se v ráji. Ctib. —
Při prorociech obude sě věčně. BO.

Obytník, a, na, der Wohn-, Inmann. Rk.

Obytnosť, i, f., die Bewohnbarkeit. Rk.

Obytný, -tní, k obytu sloužící, obytelný.
Wohn-, bewohnbar. O. stavení, Wohngebäude,
Dch., pokoj, NI., dům. Zlob. — O., ého, m.,
= nájemník, podruh, Inmann, m. Schön. —
O., obývající, usedlý, wohnend, ansässig. —
kde. Toho času v městě o. Dsky svob. Ms.
1706. O. při městě = neusedlý měšťan. Us.

Obytopis, u, m., nyní: místopis, Topo-
graphie.

Obytosloví, n.,phytogeographia, Pflanzen-
geographie, udává obydlí rostlin a rozšíření
jejich po zemi. Kk. 2.

Obytovati, als Wohnung beziehen. Rk.

Obyvač, e, m., der Bewohner. Troj.

Obyvadlo, a, n. = obydlí. Troj.

Obývání, n., bydlení, přebývání, das Woh-
nen. V. Vážné o. = jednání, bytí. Hlas. —
Manželské o. (obcování), Beiwohnung. V.

Obyvatel, (ne: obývatel, vz -tel), e, m.,
pl. -lé, kdo někde obývá, der Bewohner.
Odpírali tomu, poněvadž kníže nebyl o-lem
(indigena) českým. Bart. O. nižních, dolních,
vyšních zemí; polední krajiny, západní, vý-
chodní, lesní, D., městský. O-lé české země.
V. Nalezl tu zem beze všeho obyvatele. Kom.
Za o-le země někoho přijati, ihm das Inkolat
verleihen. Dch. Vz Gl. 186.

Obyvatelka, y, obyvatelkyně, ě, f., die
Bewohnerin. Jg.

Obyvatelný, bewohnbar. Leg.

Obyvatelský, Bewohner-, Inkolats-. O.
právo. Ml.

Obyvatelství, n., das Inkolat; die Ein-
wohnerschaft als Zustand. Rk.

Obyvatelstvo, a, n. = obyvatelé, die Be-
wohner, die Bevölkerung, Einwohnerschaft.
Husté o., dicht gesäete Bevölkerung. Dch.
O. Čech, vz více v S. N. II. str. 315.

Obývati = bydliti, ostávati, přebývati,
wohnen, bewohnen; býti, sein; obcovati,
beiwohnen. — abs. Nikdež neobývají. Ras.
Vedlé o. D. Kdež lidé obývají. V. — v čem
(kde): v kraji, v Praze. Jg. Obývala s sy-
náčkem svým v Krumlově. Břez. 170. Obývají
spolu v jednom domě. Ros. V povětří o. Rad.
zvíř. Obývající (jsoucí) v bytnosti, živnosti,
podstatě, přirození, v čistotě. Aqu. — co :
kraj, chybně místo: v čem. Os. Parasiti
obývající organismy živoucí, šp. m.: v or-
ganismech. Brt. — s kým. Jel. O. s ženou
(obcovati). Pr. kut. Tělesně s ní obýval. —
(s kým) kde. S jinými obýval (obcoval) před
jejíma očima. Pr. kut. S učedlníky za Jor-
danem obýval. V. Pod svrchkem hlavy obývá
soud. Kom. Neb při těch věcech obýval. Star.
let.

Obza, y, f., kůže okolo ocasu, po stehnách.
Us. Turn.

Obzelenati, wieder grün werden. Dřevo,
když jest obřezáno, opět má naději, že jeho
ratolesti obzelenají. BO.

Obzemní, um die Erde seiend, Erd-. Rk.

Obzerance, pl., m., na Slov., smyšlená
krmě v pouhém obzírání záležející, jakoby
kdo od koukání se nasytil. Co jste jedli ?
Obzerance (nic, jen jsme se na jiné dívali,
ani jedli). Us., Jg.