258

Obzinouti = obdržeti. Na Mor. a Slov.
Ryb.

Obzírati, vz Obezříti.

Obznamenati, umzeichnen. D. — co kde
čím. Us.

Obzobati, obzobávati, umpicken. — od-
kud co: višně se stromu. Shora vrabci
obzobali (kalinu), zdola panny oblámaly. Mor.
P. 322. — co jak: s velikou chutí. — co
čím: zobákem. — Obzobeš = dostaneš vý-
prask. Na mor. Zlinsku. Brt.

Obzor, n, m., obzírání, Umsicht, f. D. —
O., horizont,, der Gesichtskreis, jest plocha,
kterou lze přehlédnouti s jednoho stanoviska;
ohraničení o-ru slove obzorník, jehož podoba
tím více se podobá kružnici, čím rovnější
neb čím větší jest okolí. Vz S. N. O. umělý,
přirozený, zdánlivý, pravý. Nz. O. pravý
(astronomický, mathematický, skutečný, ne-
beský, der wahre), zdánlivý (přirozený, po-
zemský, viditelný, der scheinbare). Š. a Ž.
Krkonoše ohrazují v polooblouku obzor náš
neb horizont. Mus. Střílnice na o-ru, hori-
zontale Batterie. Bur. — O. poznání, Hori-
zont der Erkenntniss. Mark. log. 130.

Obzořiště, ě, n., místo, odkud obzor pro-
stranný, rus. Jg.

Obzorní, vz Obzorný.

Obzorník, u, m. Vz Obzor.

Obzornosť, i, f., die Umsicht, Umschau-
lichkeit. Dch., Rostl.

Obzorný, opatrný, umsichtig. Jg. — O.,
vodorovný, wagerecht, horizontal. O. plocha.
Sedl.

Obzračiti, il, en, ení, vyjasniti, deutlich
machen. Mark. log. 199.

Obzvlášť (Kom.), obvlášť, oblášť, zvlášť,
obzvláštně, besonders, insbesondere. Kterouž
o všecky vůbec, a o jednoho každého ob-
zvlášť míti ráčí. Br.

Obzvláště = obzvlášť. V.

Obzvláštěkovati, zvláště někomu po
ostatních jedoucích jídlo nechávati. Us. Příbr.

Jg-

Obzvláštěnec, nce, m. = obzvláštník.
Plk.

Obzvláštní, sám o sobě, abgesondert. O.
pokojík. Jg. — 0., neobecný, eigenthümlich,
eigen, nicht mit anderen gemein. Jg. O. ob-
darování, nadání, Kom., půst, právo. Jg. —
O., nad jiné lepší, vorzüglich, vornehmlich,
ungemein. D. Nic o-ního na něm není. D.
S obzvláštní pilností něco dělati. V. O. péči
k něčemu přičiniti. Sych. — O., divný, ne-
obyčejný, sonderbar, wunderlich, selten. D.

Obzvláštník, a, m., der Sonderling. Hlas.

Obzvláštnosť, i, f., Eigenthümlichkeit,
Eigenheit, Vorzüglichkeit, Sonderbarkeit, f.
Jg., Kom. Ten stav má své o-sti. Har. O-sti
požívati. Har.

Obžaloba, y, f., vz Žaloba.

Obžalobce, e, m. (nové), der Ankläger.
Rk.

Obžalostný, poněkud žalostný. 1519.

Obžalovací řízení, komora, J. tr., spis,
řeč. Anklage-.

Obžalovanec, nce, m., der Angeklagte.
Ros.

Obžalování, Anklage, Verklagung, f. O.
lidu u krále. Br. Krivé o. D.

Obžalovanosť, i, f. Dáti, vydati koho
v obžalovanosť, der Anklagestand. J. tr.

Obžalovaný, obžalován, a, o, verklagt,
der Beklagte, Verklagte. V. O-ného vyslý-
chati, D., zavolati k žádosti žalobníka. Kom.
Vz Původ, Rb. str. 269. O. ne hned za zlého
držán buď. Rb.

Obžalovatel, e, m., žalobník, Ankläger,
m. D.

Obžalovati. Vz Obviniti, an-, verklagen,
angeben. — koho kde (kým): na soudu,
při soudu, před soudem (Solf.). Jg. Obža-
lován byl před králem. GR. Aby jej o. mohli
před radou církevní. Sš. L. 120. Mají před
pány po plném súdě vinníky své obžalovati.
O. z D. — koho z čeho: z dluhu, z hrdla,
z moci, Ros., z krádeže, z vraždy. D., Kt.
— koho čím. Aby nalezli, čím by jej ob-
žalovali. Br. O. koho svatokupectvím. Háj.

O. někoho (lichým) obviněním. Hos. 131.
Obžaloval svú bratři vinú přeškaredú. BO. —
koho komu. Obžalovali králi Pražany a
osočili u něho. Let. 294. — koho oč. Žer. L.

I. 14. — koho proč: tato vazba nemá žád-
ného dokladu; lépe: čím, z čeho. Bs. — s adv.
Neútrpně, ale městsky obžalován jest. V.
Právně (před právem) někoho obžalovati. V.

Obžalovna, y, f., die Anklagekammer. Rk.

Obžalovný, Anklage-, anklägerisch. Rk.

Obžaludečník, u, m., Mageninschlicht, m.
D.

Obžati, vz Obežnouti.

Obžehati, obžíci, kolem čeho pláti, hořeti,
ringsumglühen. — co. Údy obžehá plamen.
Sš. Hc. 150.

Obženík, u, m., obžínky, das Erntefest.
Na Slov.

Obženný, v bot., umweibig, perigynisch.
Rk.

Obžera, y, m., dle Despota, obežralec,
Fresser, Schlemmer, Vielfrass, m. Nebývej
žráčem a obžerou. Reš. — Jg.

Obžerce, e, m., vz Obžera. Člověk o. a
opilec. Jg. Toť člověk o. a opivce vína. ZN., M.

Obžerlivosť, i, f., vz Obžernosť.

Obžerlivý = obžerný.

Obžerně, obžerlivě, gefrässig. Jg.

Obžernice, e, f., die Fresserin, Schlem-
merin. Jg.

Obžerník, a, m., der Fresser, Schlemmer.
Že jich bóh břicho jest, to viez obžerníkóv.
Hus. Obžerníci ne v Krista, ale v ďábla se
obláčejí. Rad. zvíř. — Jg.

Obžernosť, i, f., obžerlivosť, (na Mor.) ob-
žírnost = hltavosť, lakotnosť, Gefrässigkeit,
Völlerei, f. O. v mase. Plk. O. rozum tupí.
Ras. — Jg.

Obžerný, obžerlivý, na Mor. obžírný —
lakotný, hltavý, žravý, gefrässig, vielfrässig.
V. Jsou psi obžerní. Br. Obžerné hříchy. Štelc.
Obžerní a opilí lidé. Martini. Obžerlivá mrtvice
u hodovníkův. Schlag aus Uiberladung. Ja. —

Jg.

Obžerství. n., obžerstvo (Rad. zv.), a, n.,
obžernosť, obežralosť, Frass, m., Völlerei, f.
O. překáží moudrosti. Rad. zvíř. Neb by vždy
byl v rozkoši, toť obžerství. Tkadl.

Obžidati, očekávati, erwarten. — koho.
Obžidali jsme tebe, Hospodine. BO. — čeho.
Ramene mého o. budú. BO.