259

Obžidný, trochu židký, etwas dünn. O.
lék. Ms.

Obžilosť, i, f., obživlosť, Belebtheit, f. Jg.

Obžilý, obživlý, belebt, O. člověk. Us.
(Vinoř).

Obžinka, y, f. Je-li obilí z jara bujné,
obžíná se, a co se obžne, slove obžinkou.
Us. u Příbora. Mtl.

Obžínky, ů, m., pl., obžin, u, obžínek,
nku, m. = hody po žních dokonaných ustro-
jené, das Erntefest, Schnitterfest, der Schnit-
terschmaus. D. Obžínky slaviti, strojiti ; na
ob-ky někam jíti, na obžínkách býti. Vz Žeň,
Dožinky.

Obzírati. Rak okolo sebe obžírá, um-
fressen. Lk. Obžera se vyvrátil. BO. — Vz
Obežrati.

Obžíravý, abfressend. Jg.

Obžírka, y, f. der Frass.

Obžírnosť, i, f., obžernosť, die Fressbe-
gierde. D.

Obžírný, obžerný, gefrässig. Jg.

Obžiti, obžiji, žil, ití; obživnouti, obživnu
(zastr. obživu), vnul a vl, utí; obžívati =
k životu se vrátiti, obživěti, wieder aufleben,
belebt werden. D. — abs. Dítě obžilo. Reš.
Mrtvý člověk neobžive. Ben. Job. Všecko
z novu obžívá. Rad. zvíř. Ty zase obžily.
V. Kořenie počalo zase (z jara) obžívati. BN.

— kde: ryby (plod) v rybnících obživly.
V. — s kým. S ním mají zase obžiti. Rad.
zvíř. — před kým. St. skl. -- Pro co
(čím). Pro její múdrosť (její moudrostí)
obžil nejeden muž. St. skl. — koho, lepe:
obživiti. Gníd. — O., vz Obežnouti.

Obžiti, n., ožití, okřáni, das Wiederauf-
leben. Naděje svobody byla jim o. a zdraví.
Č

Obživa, y, f., obživení, der Lebensunterhalt,
die Nahrung. K obživě zvěři porážejí se osyky.
Jg. Zemčata v Karpatech jsou obživa lidstva.
Jg. Robotní lid jmenuje obživu (ovšem ne-
pravě), když z panského nějaký snop vzíti
může. Hanka. Věci k o-vě potřebné zamlu-
viti. Sš. L. 97. O-vu míti. Není tam žádné
obživy. Us. I jinde obživa. (Nemáš-li práci
doma, jdi jinam. Vz Práce). Jg., Lb. Poslední
kousek o-vy, der letzte Nahrungsbissen. Dch.
Prostředky obživy, Unterhaltungsmittel, šp.
m. obživa, potraviny. Věci o-vy a požívání,
Nahrungs- u. Genussmittel. Dch.

Obživba, y, f., obživení, das Wiederauf-
leben. Sš. II. 213.

Obživek,vku, m., čím se kdo živí, Lebens-,
Nahrungsmittel, n. Us. Petrov. Dch.

Obživělý = obživlý.

Obživení, n., obživnutí, die Belebung. Kom.

— O., obživa, Nahrung. O o-ní péči míti. Dch.,
Jg.

Obživení, n., die Belebung. D. — O., ob-
živa, die Ernährung. D.

Obživenství, n., obživa, der Unterhalt.
Daj mu o. v domu jeho. Mus. 1840. 297.

Obživěti, ěl, ění = obživnouti. Vz Obžiti.

Obživina, y, f. O-ny = látky, které tělu
našemu k výživě jsou (i voda a vzduch).
O. a) uhlíkové: škrob, cukr, tuk; b) dusíkové:
bílkovina (albumin), vláknovina (fibrin), sý-
rovina (casein). Vz více v Km. 1877. 619.

Obživitel, e, m., der Beleber. O. mrtvých.
Kom. — O., der Ernährer. Us.

Obživitelka, y, obživitelkyně, ě, f., die
Beleberin; Ernährerin. Jg.

Obživitelnosť, i, f., die Belebbarkeit.
Rostl.

Obživitelný, belebbar. O. hmota. Rostl.

Obživiti, il, en, ení; obživovati = život
dáti, vzkřísiti, beleben, beseelen, lebendig
machen; potravu dávati, ernähren, Unterhalt
geben; potrebu života míti, sich ernähren,
Unterhalt haben. — abs. Duch obživuje. Štelc.
— koho, co. Obživ oči naše. Ojíř. Můžeš
mne, chceš-li, obživiti. Háj. Mohl jej o. BN.
Žádal, prosil pána svého, by obživil chudob-
ného. Mor. P. 13. — Štelc, V. — koho, co
čím. Pelikán mladé své krví obživuje (po-
travu dává). Rad. zvíř. Rtuť olejem tartari
o. Vys. - koho se strany čeho: někoho
z strany ducha o. Br. —

Obživivosť, i, f., die belebende Kraft,
Rostl.

Obživivý, belebend. Rk.

Obživlivý, nährend. O. pracovitosť. Čas.
duch.

Obživlosť, i, f., das Lebendigwerden. Jg.

Obživlý, wieder lebendig. D.

Obživnosť, i, f. = obživlosť, Ctib.; živnosť,
Nahrung. 1774.

Obživnouti, vz Obžiti.

Obživnutí, n., das Aufleben. D.

Obživný, k obživě náležitý. O. prostředky,
D., šťáva. Ssav. Nahrungs-, Lebens-.

Obživovati, vz Obživiti.

Obžukati, umsummen. Obžukáť ho (v mě-
stě) žravých péčí roj. Puch. I. 78.

-óc, místo -ův, -ova, -ovo. Vz -Ův.

Ocaja = ovce, na vých. Mor.

Ocaňkovati, v obec. mluvě, v uzdu po-
jíti, na Slov. zazubadliti. — koho: koně,
aufzäumen, das Gebiss einlegen. D.

Ocápnouti se, pnul a pl, utí, utrhnouti
se, Jemanden anfahren. — na koho. Ocápl
se na mne. Us. v Přer. Kd. Vz Cápati (v do-
datcích).

Ocas, u (dříve gt. — a), ocásek, sku, m.,
chvost, zadní poslední čásť těla z prodloužené
páteře vznikající. O. nebo ohon je přívěšek
páteře u větší části obratlovců, skládající se
z kosti kostřečné více méně prodloužené.
Vz S. N. Der Schweif, Schwanz, Wedel, Zagel.
Ocas liščí, vlčí a rysí: ohon, oháňka. Šp. O.
liščí: prut. Jg. Jelení ocas: péro, D.; ocas
červené zvěři: kelka, kla; ocas zaječí a bílý
konec ocasu liščího : pírko, pírko oháňky;
o. psí: oháňka, péro. Šp. Koňský o.: oháňka.
V. Lev o jednom ocase. Dal. O., chvost, Šp.
Ocas klinovitý, zaokrouhlený, dlouhý, krátký,
vzpřímený, srpovitý, podoby lyry, do vějíře
rozčepýřený, tenký, točitý, Jhl., chápavý
(kterým se zvíře na stromě atd. zachycuje)
nebo točivý. Ocasem se někomu lísati. D. Pes
k němu ocasem vrtěl. Br. O. koni podvázati.
D. Na ocas někomu šlapati (honiti ho). Jg.
Čechové vždy jim na ocas šlapajíce do Moravy
se s nimi dostali. Háj. Ukázal mu ocásek (pták,
an mu ulíti). Us. Očkovitý ocas páva. D. Páv
ocas rozestírá a zase skládá. Rad. zvíř. Kře-
pelka krátký má ocas, pliska svým neustále
třese; páv svůj očkovitý o. rozestra pyšní