260

se. Kom. Zlý pes sám na svůj ocas štěká.
Mus. Vz Hana. Č. Sám na svůj o. štěká. Vz
Svárlivý. Lb. Ocasem zvoniti, hýbati. Sp.
Dlouhý to o. za sebou vleče (není to zapo-
menuto). Vz Msta. Č. Kde o. řídí, tu hlava
bloudí. Sp. Kde o. tvořidlo, tam hlava mo-
čidlo. Pk. Рes mrdá ocasem (o lichotilovi).
Máš ocas? (nemůžeš dvéří zavříti? když
někdo dveří nezavře, tak říkáme). Vz Dvéře.
Lb. Všudy jako ocásek. Vz Nohsleda. Lb.
Pořád za mnou chodí jako ocásek. Dch. Ty
holky jsou z hadích ocásků (rozpustilé). Us.
u Rychn. Umí ocasem vrtěti. Vz Liška (liščí).
C. Nemysli, že jsem já vráně z ocasu vypadl.
Načež druhý: Aniž já strace. C. O. musí za
liškou (Accessorium sequitur suum principale).
Pr., C. Liščí o. prodávati (pochlebovati). V.
Hladí (ometá) liščím ocasem. Cí kráva, drž
se jí rohů i ocasu. Lišku po ocase, lva a
medvěda po pazouřích poznáš. Každá liška
svůj o. chválí a blázen cepy. Kde tě ne-
svrbí, nedrbej, a psem, když chce spáti, za
ocas netrhej. Rým. Jest beze cti, co pes bez
ocasu. Mele hubou jako pes ocasem. Drží
co úhore za ocas (špatně). Upustiv za rohy,
počne za o. chvatiti. Dal. Kdo za rohy ne-
drží, za o. jistě nic. Jg. Maje za rohy ne-
chvatej za o. Sych. Tuť čert spí, popadneš
jej za ocas. Byl tu, kde všem čertům ocasy
svazovali. D. Muž ženě slovo, a ona mu dvě
zase, ráno má očí (ran) co páv v ocase. Rým.
Ne tak kusá, jako s ocasem pěnkava zpívá.
Ne se vším na trh každým časem; ne tak
kusá jako s ocasem. Rým. — O., poslední
a pozadní díl každé rěci, das Ende, der
Schweif. O. podolku u sukně. V. S dlouhými
ocasy sukně, Schlepp, m. Ler. O. vojska,
der Nachzug. V. Hvězda s ocasem (vlasatice).
V. —O., psi, kteří při štvanici na konci laje
jsou. Sp. — Ocásek (Schwanz), čípek, který
se při lití kulí dělá a buď se uštipne buď
uřízne. Sp. — O., zadní konec nakovadliny,
das Horn. Us., Č. — Nezkoušej toho, co má
ocas černý (zlý konec). — Ocásek, der Zopf;
malý o., žertovně: mrdek. Ve Slez. Tč. —
O., pyje, penis, v obec. mluvě. — O., dluh,
zbytek, Rest, m. V. V Krkon. = menší dluhy.
Kb. — V botan. Kořen rozdělujeme v od-
denek a v.ocas n. vlaseničko. Rostl. Ocásek
také nožka pelová, caudicula, Stielchen o.
Schweifchen, kterou pel na lepkavé prodlou-
ženiny blizny (držadla) se usazuje. Kk. 133.
Vz Nožka pelová. O. liščí, capillamentum
racemosum, Traubenperücke, Fuchsschwanz.
Plk. O. volový, bylina, Tysot; ocásek myší.
millefolium. Na Slov.

Ocásati, ocásnouti se, snul a sl, utí, oca-
sovati se = obořiti se. — se na koho. Je-
manden anfahren. Jg., Rk.

Ocasatý, geschweift, geschwänzt. O. ovce,
hvězda (vlasatice), V., sukně, Schlepp. Lom.

Ocásavosť, i, f., osuplivosť, Neigung zum
Anfahren. Jg.

Ocásavý, anfahrend. Jg.

Ocásek, vz Ocas.

Ocasí = ocasatý. Aesop.

Ocáska, y, f., der Peitschenstiel. Us. u Li-
tovle na Mor. Kčr. — O., Fuchsschweif ohne
Rücken, o. lemovaná, Fuchs. mit Rücken.
Skv.

Ocáskovati za kým = stále za ním cho-
diti, Jemandem nachtraben.

Ocáskovec, vce, m., alopecurus, der Fuchs-
schwanz. Rostl.

Ocasnokvět, u, m., anthocercis. Rostl.

Ocásnouti se, vz Ocásati se.

Ocasný, -ní, Schwanz-. Mol o., der Rat-
tenschwanz. Ja. — Ocasné, ého, n., peníz
od řezníka děvečkám nebo pacholkům při
koupi dobytka nemajícího rohů dávaný. Dáti
ocasného při koupi dobytka rohatého: pa-
rožné. Us. Dch.

Ocasovka, y, f., cercaria, prvok. Krok.

Occident, okcident, u, m., z lat., západ.

Occupatio, anteoccupatio, lat., тг^оЯ//^«?,
soběnamítání, předchvácení řeči, když mlu-
vící sám to, co by kdo jiný namítal, vysloví
a vysloviv odráží: Než řekne snad někdo,
že se tímto třebas v sobě nevinným skutkem
aspoň pohoršení jiným zavdalo, a již proto
že neměl vykonán býti, aby jiným k úrazu
nebyl: tedy znáti sluší, že pohoršení a mrzení
se nad něčím jest dvojnásobné, jedno dané,
druhé vzaté a schválně hledané, kde jsme
my ani z daleka úmyslu neměli jiných po-
horšiti. Koll. (KB. 242). Vz Zk. Ml. II. 184.,
KB. 242., Mk. Ml. 307.

Ocean, u, m., z řec., vz Okean. — Oce-
anský.

Oceanie, e, f, Polynesie, ona čásť Au-
stralie, která zahrnuje ostrovy Tichého moře
mezi Asií, oceanem antarktickým a Ameri-
kou. S. N.

Oceanka, y, f., oceania, slimýš. Krok.

Oceanografie, e, f. z řec, popis moře.
S. N.

Ocediti, il, zen, zení; ocezovati = scediti,
abseigen. — co z čeho, s čeho: vodu
s bramborů o. (slíti). Ros.

Ocejvati = setrvale na něco čekati. V
Krkon. Kb.

Ocel, e, m., lépe: ocel, i, f.; ve vých.
Čech. m., Šb., v již. Čech. f. a tam: dle Daň.
Kts. Vz také : -el, a e (o tom, že se zde e ne-
vymítá, gt. ocele, ne: ocle). Der Stahl. Že-
lezo několikrát zakalené o. slove. Kom. O.
je měkká, houževnatá, pevná, pružná, jestli
z peci vyňata byvši pomalu vystydla; pakli
rychle ochlazena byla, je tvrdá a křehká. Vz
Železo. Bř. O. litá, damaskovaná, cementová,
damasková ; o. vydělávati. Nz. O. damaskový
svařením železných a ocelových prutů zdě-
laný je velmi tuhý, tvrdý a pružný ocel
Vys. O. kovaná, Rk., litá n. ocelová litina,
mlýnská, anglická,innerberská, krajinská. Sp.
O. k vydlabování, hladicí n. k hlazení, k ja-
snění (Polierstahl), k točení z hruba (hrubo-
toč, Schrott-), špičatý, Sp.; o. anglická, křehká,
hustá, soudková, drobného jádra, Vys., ce-
mentová, holová, jadrná, jedlová, manganová,
na pera k vozům, nožířská, oblá, pilnikář-
ská, pružná, sprostá, svazková, švarzenberská,
wolframová, vydělaná. Kh. Oceli jadrné na
ostří užívají. V. O. u kartáčníka, k vytáčení
(u soustružníků), šocovičný (Linsen-). Jg.
Pec zkouší oceli při kalení. Br. Tvrdý jak
ocel. I). Ajta Jaroslav jak orel letě! tvrdú
ocel na mohúcech prsech, pod ocelí chrabrosť,
udatenstvie. Rkk. .05.