2(51

Ocelář, e, m., der Stahlschneider, -arbei-
ter. Pat. 1826.

Ocelátko, a, 'n., druh jablek. Us.

Ocelek, lku, m., či siderit (Eisenspath),
ruda železná. Jest uhličitan železnatý a mívá
mimo to 11% uhličitanu manganatého, až
12% uhličitanu hořečnatého a až 2% uhli-
čitanu vápenatého. Bř. N. 150. O. peckovitý
(o. smíšený s hlinou a křemenem v kulo-
vatých tvarech s otisky rostlinných částek).
Br. Vz Těživec, KP. III. 64., Šfk. 234., 246.,
249.

1. Oceleti, el, ení, ocelí se státi, Stahl
werden. Jg.

2. O-celeti, el, ení, ganz werden.
Oceliny, pl., f., piliny z oceli, Stahlab-
fälle. Aqu.

1. 0-celiti, il, en, ení, celé činiti, ganz
machen. Jg.

2. Oceliti, il, en, ení; zoceliti, oceleni či-
niti, stählen, härten. — co: železo. — čím:
vychlazováním rychlým. — v čem: v rtuti.
— koho. Střídmost dlouho muže ocelila.
Hlas.

Ocelitosť, i, f., die Stahlhärte. Rk.

Ocelitý, z oceli, stählern. O. srdce a za-
tvrdilé. Kram.

Ocelivosť, i, f., die Stahlhärte. Jg.

Ocelivý, stählern, stahlänhlich, eisenhart.
Luky o-vé lámali. Kom. O. okovy. BO. Lepší
klín lipový a hospodář nežli šafář ocelivý.
C. Mudr. 375. Svázán byl řetězy o-vými. Br.
Vz Ocelový.

Ocelj, e, m., na Slov. hůlka n. palice,
s kterou na den sv. Ondřeje muž ráno ke
dveřím přichází přát štěstí, což se nazývá
o-em chodit. Vz více v S. N.

Océlka, y, f., ocílka, ocel ku křesání
ohně, der Feuer-, Eisenstahl, též k broušení,
der Wetzstahl, Streicher. D., Cn. O. čtver-
hranná, kulatá, mlynářská, oblá, rovná, šev-
covská. Kh.

Ocelnice, e, f., die Stahlhütte. D.

Ocelník, a, m., der Stahlarbeiter. D.

Ocelnosť, i, f., die Stahlhärte. Jg.

Ocelný, stahlhart. O-ní lidé. Ps. br.

Ocelohrotný, ocelový hrot mající. Krok.

Ocelolomný, stahlbrechend. Mus.

Ocelomodrý, stahlblau. D.

Ocelopis, u, m., Stahlstich, m.

Ocelopisee, sce, m., der Stahlstccher.
Techn.

Ocelopisectví, n., die Stahlstecherei.
Teclm.

Ocelorytec, tce, oceloryjec, jce, m, der
Stahlstecher, -Schneider. — Ocelorytecký,
Stahlstecher-. — Ocelorytectví, oceloryt-
ství, Stahlstecherei, f. Světoz. Vz oněm více
v KP. I. 385. — Ocelorytina, y, f., ocelo-
ryt, u, m., der Stahlstich. Rk.

Ocelot, a, m., leopardus pardalis, šelma
kočkovitá v Americe. Vz S. N., Schd. 407.

Ocelovák, u, ocelovec, vce, m., das
Stahlerz.

Ocelovati, zocelovati, oceliti, stählen. —
co. Tvrdá mysl a zpurná tvrdí a oceluje
všeliké místo. Záv. O. železo. Us. Vz Oceliti.

Ocelovatý, ocelovitý = ocelivý. Ros.

Ocelovka, y, f., das Stahlwasser, Stahl-
erzbad. Rk.

Ocelovosť, i, f. = ocelivosť. Rk.

Ocelový, Stahl-, stählern. O. ruda, D.,
voda, štěpy na podkově, Rohn., péro, plech.
Prm. Svázati koho pouty železnými a oce-
lovými. V.

Ocenba, y, f., ocenění, popis majetku,
die Schätzung. Divným řízením božím roze-
psal August o-bu a odhad po říši. Sš. L.
31. O., odhad věcí movitých i nemovitých.
Sš. L. 31.

Ocenitelný. O. zásluhy, práce, schätzbar.

Oceniti, il, ěn, ění; oceňovati, schätzen. —
co dle čeho: každou věc dle užitku jejího.
Měst. bož. — čeho, šp. místo: co. Bs. —
se = oštěřiti se. Vz Ceniti, 2. Na Slov.

Oceňovací, Schätzungs-. Rk.

Ocepek, pku, m., pošití cepu i cepovky
(bijáku i držadla). O-ky svorou spojiti. Us.
v Hradecku.

Ocepovati, abdreschen. — co. Ocepovali
jeden mandel. Ros.

Oceřiti se = oštěřiti se. Na Slov.

Ocet, octa, m., z lat. acetum. Vz A. O.,
líhová kyselina bylinná, druhým kvašením
nabytá. O. jest velmi rozředěná kyselina
octová. Km. O. je smíšenina vody, kyseliny
octové (2—5%) a malého množství aldehydu,
od něhož zvláštní lahodná chladicí chuť a
příjemný zápach octa pochází. Vz více v S. N.,
Kk. 113., 234. Der Essig. O. dobrý, slaný,
řimbabový (mateří doušky, V., z cukru,
prudký, perný, ostrý, ustálý, zkažený, sva-
lený, pivný, vinný, růžový, fialový, routový,
Jg., ledový, z jablek, Us., dřevěný, Nz., am-
monovaný, destillovaný, estragonový, filoso-
fický (Bleigeist), kadivý, kafrový, klejtový,
kořalkový, kořenný, anglický, malinový, me-
dový, nakuřovací, obyčejný (vz Šfk. 430.),
olovný (vz Šfk. 431.), sehnaný. Kh. Podlé
surovin, ze kterých se vyrábí, rozeznáváme:
1. ocet z plodin cukrnatých (o. ovocný), o.
z vína, višní, moruší, jeřabin, malin a ostru-
žin, jahod atd.; 2. ocet z plodin škrobnatých
(z pšenice, ječmene, ovsa, kukuřice, zemčat,
sladu); 3. ocet syrovátkový (ze syrovátky;
nyní zřídka se dělá); 4. ocet dřevěný (z dříví).
Vz více Km. III., č. 5., 6. O. stolní, Tafel-
essig. Dch. Jako o. kyselý. Maso do octa
dáti, v octě zmořiti. Jg. Sud, stroj na o.;
o. nasaditi. Šp. O. rozliti = přízeň ztratiti.
V. O. si u něho rozlil. D. Tu zadělá v domě
o. (škaredí, mračí se). 1693. Zbyla na ocet
nebo: Zůstala ševcům na opatky (nevdala
se). Č. Přilévati kyselého k octu (k svárům
podněcovati; zlé horším činiti). Č. I ocet
pána Krista by vypil. Vz Opilství. Č.

Ocetní, Essig-. O. kyselina, D., nádoba,
Kom., dčbán. Reš.

Ocetnice, e, f., der Essigbildner. Šk. O.,
kadečka nahoře a nad spodním dnem jalo-
vými dny opatřená, mezi nimiž jsou kyselé
matoliny vinné. Pod dolejším a nad hořej-
ším jalovým dnem jsou kolkolem otvory,
aby vzduch mohl vnikati. Na hořejší dno
jalové, jehož dírky malé jsou, leje se octo-
vina (Essiggut) t. j. víno, z něhož se ocet
dělati má. Octovina tlačí se kyselými mato-
linami a proměňuje se v kysárně při 30°
tepla v ocet. Šk.

Ocetnička, y, f., das Essigfläschchen.



	2(51

	Ocelář, e, m., der Stahlschneider, -arbei- ter. Pat. 1826. Ocelátko, a, 'n., druh jablek. Us. Ocelek, lku, m., či siderit (Eisenspath), ruda železná. Jest uhličitan železnatý a mívá mimo to 11% uhličitanu manganatého, až 12% uhličitanu hořečnatého a až 2% uhli- čitanu vápenatého. Bř. N. 150. O. peckovitý (o. smíšený s hlinou a křemenem v kulo- vatých tvarech s otisky rostlinných částek). Br. Vz Těživec, KP. III. 64., Šfk. 234., 246., 249. 1. Oceleti, el, ení, ocelí se státi, Stahl werden. Jg. 2. O-celeti, el, ení, ganz werden. Oceliny, pl., f., piliny z oceli, Stahlab- fälle. Aqu. 1. 0-celiti, il, en, ení, celé činiti, ganz machen. Jg. 2. Oceliti, il, en, ení; zoceliti, oceleni či- niti, stählen, härten. — co: železo. — čím: vychlazováním rychlým. — v čem: v rtuti. — koho. Střídmost dlouho muže ocelila. Hlas. Ocelitosť, i, f., die Stahlhärte. Rk. Ocelitý, z oceli, stählern. O. srdce a za- tvrdilé. Kram. Ocelivosť, i, f., die Stahlhärte. Jg. Ocelivý, stählern, stahlänhlich, eisenhart. Luky o-vé lámali. Kom. O. okovy. BO. Lepší klín lipový a hospodář nežli šafář ocelivý. C. Mudr. 375. Svázán byl řetězy o-vými. Br. Vz Ocelový. Ocelj, e, m., na Slov. hůlka n. palice, s kterou na den sv. Ondřeje muž ráno ke dveřím přichází přát štěstí, což se nazývá o-em chodit. Vz více v S. N. Océlka, y, f., ocílka, ocel ku křesání ohně, der Feuer-, Eisenstahl, též k broušení, der Wetzstahl, Streicher. D., Cn. O. čtver- hranná, kulatá, mlynářská, oblá, rovná, šev- covská. Kh. Ocelnice, e, f., die Stahlhütte. D. Ocelník, a, m., der Stahlarbeiter. D. Ocelnosť, i, f., die Stahlhärte. Jg. Ocelný, stahlhart. O-ní lidé. Ps. br. Ocelohrotný, ocelový hrot mající. Krok. Ocelolomný, stahlbrechend. Mus. Ocelomodrý, stahlblau. D. Ocelopis, u, m., Stahlstich, m. Ocelopisee, sce, m., der Stahlstccher. Techn. Ocelopisectví, n., die Stahlstecherei. Teclm. Ocelorytec, tce, oceloryjec, jce, m, der Stahlstecher, -Schneider. — Ocelorytecký, Stahlstecher-. — Ocelorytectví, oceloryt- ství, Stahlstecherei, f. Světoz. Vz oněm více v KP. I. 385. — Ocelorytina, y, f., ocelo- ryt, u, m., der Stahlstich. Rk. Ocelot, a, m., leopardus pardalis, šelma kočkovitá v Americe. Vz S. N., Schd. 407. Ocelovák, u, ocelovec, vce, m., das Stahlerz. Ocelovati, zocelovati, oceliti, stählen. — co. Tvrdá mysl a zpurná tvrdí a oceluje všeliké místo. Záv. O. železo. Us. Vz Oceliti. Ocelovatý, ocelovitý = ocelivý. Ros. Ocelovka, y, f., das Stahlwasser, Stahl- erzbad. Rk.	Ocelovosť, i, f. = ocelivosť. Rk. Ocelový, Stahl-, stählern. O. ruda, D., voda, štěpy na podkově, Rohn., péro, plech. Prm. Svázati koho pouty železnými a oce- lovými. V. Ocenba, y, f., ocenění, popis majetku, die Schätzung. Divným řízením božím roze- psal August o-bu a odhad po říši. Sš. L. 31. O., odhad věcí movitých i nemovitých. Sš. L. 31. Ocenitelný. O. zásluhy, práce, schätzbar. Oceniti, il, ěn, ění; oceňovati, schätzen. — co dle čeho: každou věc dle užitku jejího. Měst. bož. — čeho, šp. místo: co. Bs. — se = oštěřiti se. Vz Ceniti, 2. Na Slov. Oceňovací, Schätzungs-. Rk. Ocepek, pku, m., pošití cepu i cepovky (bijáku i držadla). O-ky svorou spojiti. Us. v Hradecku. Ocepovati, abdreschen. — co. Ocepovali jeden mandel. Ros. Oceřiti se = oštěřiti se. Na Slov. Ocet, octa, m., z lat. acetum. Vz A. O., líhová kyselina bylinná, druhým kvašením nabytá. O. jest velmi rozředěná kyselina octová. Km. O. je smíšenina vody, kyseliny octové (2—5%) a malého množství aldehydu, od něhož zvláštní lahodná chladicí chuť a příjemný zápach octa pochází. Vz více v S. N., Kk. 113., 234. Der Essig. O. dobrý, slaný, řimbabový (mateří doušky, V., z cukru, prudký, perný, ostrý, ustálý, zkažený, sva- lený, pivný, vinný, růžový, fialový, routový, Jg., ledový, z jablek, Us., dřevěný, Nz., am- monovaný, destillovaný, estragonový, filoso- fický (Bleigeist), kadivý, kafrový, klejtový, kořalkový, kořenný, anglický, malinový, me- dový, nakuřovací, obyčejný (vz Šfk. 430.), olovný (vz Šfk. 431.), sehnaný. Kh. Podlé surovin, ze kterých se vyrábí, rozeznáváme: 1. ocet z plodin cukrnatých (o. ovocný), o. z vína, višní, moruší, jeřabin, malin a ostru- žin, jahod atd.; 2. ocet z plodin škrobnatých (z pšenice, ječmene, ovsa, kukuřice, zemčat, sladu); 3. ocet syrovátkový (ze syrovátky; nyní zřídka se dělá); 4. ocet dřevěný (z dříví). Vz více Km. III., č. 5., 6. O. stolní, Tafel- essig. Dch. Jako o. kyselý. Maso do octa dáti, v octě zmořiti. Jg. Sud, stroj na o.; o. nasaditi. Šp. O. rozliti = přízeň ztratiti. V. O. si u něho rozlil. D. Tu zadělá v domě o. (škaredí, mračí se). 1693. Zbyla na ocet nebo: Zůstala ševcům na opatky (nevdala se). Č. Přilévati kyselého k octu (k svárům podněcovati; zlé horším činiti). Č. I ocet pána Krista by vypil. Vz Opilství. Č. Ocetní, Essig-. O. kyselina, D., nádoba, Kom., dčbán. Reš. Ocetnice, e, f., der Essigbildner. Šk. O., kadečka nahoře a nad spodním dnem jalo- vými dny opatřená, mezi nimiž jsou kyselé matoliny vinné. Pod dolejším a nad hořej- ším jalovým dnem jsou kolkolem otvory, aby vzduch mohl vnikati. Na hořejší dno jalové, jehož dírky malé jsou, leje se octo- vina (Essiggut) t. j. víno, z něhož se ocet dělati má. Octovina tlačí se kyselými mato- linami a proměňuje se v kysárně při 30° tepla v ocet. Šk. Ocetnička, y, f., das Essigfläschchen.