273

Háj., na kradení, Jel., na utíkání, Háj., na
smrť, Har., na ohavnosti a hříchy, V., na
svobodná umění. V. Na utíkání oddali se
všichni, V., na modlitbu. BO. Sarpedon oddal
se udatně na Palameda. Troj. 359. Všecko
město otdalo sě na žalostivý pláč. Bj. O. se
na válku. BO. — se v co: v rozkoše, v ra-
dosti, Jel., v něčí ochranu, Kom., Th.. Šm.
V to sě nikte nechce o. Dal. 1. Na bydlo
v jeden klášter se oddal. Pass. 813. V po-
ctivá umění. T. — se komu čeho. Bohu
a bratřím se všeho oddati. V. — se za kým
s kým. Za ní se se psy oddach (pustili).
Leg. — se s kým, s čím (manželstvím se
spojiti). Dáti se s kým o. D. S nemilou ne-
oddávej se. Br. O. se s lakomstvím. Kram.
Bydlí s ženú neoddada sě. Št. — koho kde.
Manžely v knížecí kapli. Ml. — se s kým
kde. Dala se s ním o. na smrtelné posteli. Ml.

Oddatve, pl., f. = oddavky. Us. u Ber.

Oddavací, Trauungs-, Trau-. O. list, prsten,
Jg., kniha.

Oddavač, oddavatel, e, m., kdo oddává
nevěstu, der Uibergeber der Braut. Na Slov.

Oddávání, n., das Ergeben, die Hinge-
bung. — O., die Trauung. Br.

Oddávaný, getraut. O. ženy. Pref. Syn
z neoddávané. Mus.

Oddávenina, y, f., zápary, náhněty, od-
raženina, das Verbäuen, die Quetschung. Ja.
— O., odhnětení, zdávení, der Satteldruck. D.

Oddáviti, il, en, ení; oddávívati, odda-
vovati = odtisknouti, odmačkati, odrazili,
abdrücken, verbäuen. D. — co komu. Kůň
kopyto si oddávil. Rkp. veř. bib., Ja., Šp. —
se od čeho. Kůň od sedla se oddavuje. Jg.

Oddavky, ův, pl., m., u novějších také:
o-ky, pl, f. = oddávání, potvrzení knězem
manželstva, die Trauung, Antrauung, Trau,
Kopulation, Vermählung. Jg., V. Na Slov.
sobáš. Pří oddavcích. Kom. Po oddavcích.
V. Řeč při oddavkách. Jg. Mše při oddav-
kách. Šm. Jíti na oddavky. D. Míti oddavky.
Us. Lép jest ženu k hrobu nésti, než se s ní
k oddavkům vésti. Prov., Jg. Od oddavků.
Us. O-ky konati (oddávati), die Trauung
vollziehen. Dch.

Oddávna, seit langer Zeit. O. leží. Plk.
Vz Dávno.

Oddavné, ého, n., die Traugebühr. Rk.

Oddavovati, vz Oddáviti.

Odděditi, il, ěn, ěni, vyděditi, enterben. V.

Oddech, u, m., oddycháni, oddechnutí,
das Athemholen, der Athemzug. Jg. Bez
oddechu =jedním dechem. Mluviti, píti, či-
niti něco bez oddechu. Vypil sklenici bez
oddechu = jedním douškem. Jg. — O., od-
počinutí, Rast, Erhohlung, f. Oddechu ně-
komu nedati, einen in Athem halten. O. po
práci, Feierabend; hodina o-chu, Feierabend-
stunde. Km. Č. A žádného oddechu ani od-
počinutí neměli. V. Práce bez oddechu. Er.
P. 427. Dopřáti někomu oddechu. Ros. Den
oddechu. Cyr. Nedá o-chu žádného (vz Ne-
poseda); Nemá o-chu žádného (vz Péče,
Pilný). Lb. Nedám si oddechu, až dluh od-
dělám. Sych. Vz Oddechnutí.

Oddechna, y, f., das Rastzimmer. Th.

Oddechnouti, chnul a chl, utí; oddychati,
oddechovati = dech vypouštěti, ausathmen,

athmen, Athem holen, Luft schöpfen, zu
Athem kommen; odpočinouti, sich erhohlen,
ausrasten, verschnauben. V. — abs. Ani o.
nemohl. V. Dobře oddychá. Těžce oddychati.
V. Dychavičný dobře oddychati nemůže. V.
Ty oddychuješ, jako když jde kanec z bukvic
(o sytém). Us. — jak: Z hluboká oddychati.
V. — O. sobě. V. — čím: povětřím. Jg., Šm.
Ne vztekem, nýbrž mužstvím vážným od-
dychujíce. Ráj. Láskou. Gníd. — si kde.
Na vrcholu hory jsme si oddechli. Ml. —
od čeho: od práce, od boje. Us. Vz Od-
dechnutí. — proč: ze smutku a útisku.
Výb. I.

Oddechnutí, n., das Athemholen, der
Athemzug. Jel. O. hluboké, z hluboka. —
O., odpočinutí, očerstvení, pokoj, die Rast,
Erhohlung. O. od nevole a boje. V. O. na
nějaký čas. Šm.

Oddechování, n., das Athemholen. Dý-
chavičnosť jest o. nesnadnost'. Kom.

Odděkovati, díkami n. vděčností odmě-
niti, mit Dankbarkeit lohnen. Nemóžme o.
svým starším. Ms.

Odděl, u, m., podíl z dědictví, Antheil,
m. Mark. exe.

Oddělám, n., die Wegmachung, Abzie-
hung; Entzauberung; Abarbeitung. Jg. Vz
Oddělati.

Oddělaný, abgemacht, weggemacht, ent-
zaubert, abgearbeitet. Vz Oddělati.

Oddělati, oddělávati = odčiniti, odstaviti,
odhrnouti, odtrhnouti, wegmachen, wegarbei-
ten, abthun, abmachen, aufmachen; dílem za-
platiti, odpracovati, ab-, aufarbeiten, durch
Arbeit verbüssen. Jg. — abs. Dělníku peněz
půjčiti, aby oddělal. Jg. —co, koho: prkno
přibité (odtrhnouti). Jg. Šupinu oddělati a
ořech rozlouštiti musí, kdo jádro jísti chce.
Kom. Řezník oddělává tele (stahuje je.) Ros.
Čáry o. (zničiti), entzaubern, uřknutí. Jg.
Nedám si oddechu, až dluh oddělám. Sych.,
Brt. — co komu. Co jsem dlužen, já to
pánu oddělám (odpracuji). Ros. Zvířeti kůži
o. (stáhnouti). Šm. — co od čeho: prkno
ode zdi, Us., kůži od telete, Ros., skořepku
od jádra. Jg.

Oddělek, lku, m., oddíl, Abtheiluug,
Unterabtheilung. S oddělkem srdce se spo-
kojiti. Div. z ochot. — O. na poli = holá
částka po orání zůstávající. Splašky na o.
vyvez. Koubl. Hák tu vadu má, že při dosť
malém návahu zemi k dolení straně shrnuje
a při hořením konci o. dělá. Koubl.

Oddělenec, nce, m., oddělený, der Abge-
theilte. Roj uměle oddělený od druhého roje
včel slove oddělenec. Jg. — O., rozkolník,
jinověrec, ein Abtrünniger. Aqu., Martini.

Oddělení, n., das Abtheilen, die Abthei-
lung, der Unterschied. O. v chlévě, v pokoji
(příhrada). — O. vojska. Us. — O , odcizení,
die Sonderung, Absonderung, Scheidung,
Trennung. V. O. duše od těla. V. O. od dě-
dictví. Reš. O. se od světa. Ob. Pan.

Oddělenosť, i, f., die Abgeschlossenheit.

Oddělený; oddělen, a, o, abgetheilt, ab-
gesondert, V.; entfremdet. Aqu. — čím
(od čeho). Čechy horami od Němcův od-
děleny jsou. Har. Žigmund ještě za živobytí
otce markrabstvím brandeburským a Jan