277

pečeti. Vl. zř. 382. O. nemoci. D. Pětilístek
odpírá jedům. Byl. Zlému o., Jg., hříchu.
Jel. Nic mu odepříti nemůže. Solf. Žádný
národ jim nemohl. o. V. Zvyku pozdě od-
pírá, když se zmohl. Kom. Odpírá mi to. D.
Jestližeby zprosta před stvrzením kšaftu
dluhu takovému odepřel, tehdy dluh má naň
provozován býti. Kol. 68. Dostatečně a světle
něčemu o., widersprechen. Zř. F. I. Sám sobě
odpírá. V. Odepřel nám vše. Jg. O. žádosti
něčí (oslyšeti). V. Prosbě jeho neodepřel jsi.
Br. — komu oč. Vl. zř. 527. — proti čemu:
proti zápisu. Vl. zř. 162. — Zř. F. I. — čemu:
s čím: s pomocí boží. Apol. S přísahou
odpírati. V. Nebude se vám (Bůh) odpírati
s věcmi menšími a nepatrnými, časnými totiž.
Sš. L. 125. — komu v čem: králi v něčem
odpírati. Ben. V. — J. tr., Rk. — čeho komu.
Tu oni toho jsou jí odepřeli. Svěd. Kdo
moci ramene svého odepřel. V. Země matka
nám úrody své odpírá. Žal. Že viněný v soudu
tázan jsa, žalobníkovu otázání druhdy od-
pírá toho, což by naň žalobce líčil a druhdy
se vyznává. CJB. 399. — za koho On za
ně odepře (mluví). Vyzn. — k čemu : k arti-
kulům. Rkp. Ben. — čemu kdy: dluhu při
obstávce odepřela. Schön. — se = opříti se,
sich weigern : Opíral se mzdu mu ustanoviti,
CJB. 419; zapříti, odříci se, verläugnen, ge-
loben etwas nicht zu thun. Jg. — se na
co : na (o) hůl (opříti se). Jg. — se čeho.
Odepřeli se Hospodina. Br. Vlastního jména
se odepřel. Plk. Slibu svého odepřeli se (od-
řekli se). Br. Žádostí se odepříti. V. Odepřu
se i já tebe. V. Pán téhož hovada móže se
jeho o. (tvrditi, že není jeho). Pr. měst. 101.
Gl. My tisíc smrtí raději chceme podstoupiti,
než pravdy boží se o. Prot. 36. Tam do
toho bytu jít, toho by se neodpírala. Us.
v Dobrušce. Vk. — se čemu, komu. Bo-
hové pyšným se odpírají (se protiví). Troj. —
s inft. Protož ty také jemu poddati se ne-
odpírej. Solf. Kteří opírají býti vzkříšení
(negant esse resurrectionem). Br. Neodepřel
mne dáti tobé. Br. Neodpírám umříti. Br. —
že. Odepřel, že jest mu toho neudělal. Schön.
Kteříž odpírají, že tebe neznají. Br.

Odepsanec, nce, m., ein Verwiesener.
O-ci dvoru nebeského. Ctib.

Odepsání zbytku, Šp., dluhu. Die Ab-
schreibung.

Odepsati, odepíši, psal, án, ání; odpiso-
vati = listem odpověděti, schriftlich ant-
worten, zurückschreiben; odříci, absagen,
schreiben, dass nicht; přepsati (Plk), ab-
schreiben, kopiren; sraziti, odtáhnouti, od-
pustiti, abschreiben, nachlassen. Nerád od-
pisuje. Jg. — co komu. Co ti odepsal?
Jg. Že mi týž příjezd odpisovati ráčíte (že
nepřijedete). Žer. O. komu daň (odpustiti).
Odepsal jest jim listy. Bj. — co komu na
co : na jeho psaní. Mus. Tolik mu na jeho
pohledávku odepsali (srazili). Ros. — koho
čeho čím. Když otec dceru dckami odpíše
statku. Půh. a nál. ms. 1523. — se = odříci
se, entsagen. Act. ш. Ferd.

Oděra, y, f., m., odřihost, kdo koho odírá,
Schinder, m. Sml.

Oděrač,e, m., kdo odírá, der Abreisser,
Schinder. Žid.

Oděrák, a, m., ras, paděra, pohodný,
Schinder, m. D.

Odeřčení, n., oderčení = odřeknutí, die
Absagung, Aufkündigung, der Verzicht. D.
O tom svědčí jeho oderčení. Jel. Když jeden
druhému dědictví své, naň po otci přišlé,
z desk všecko propustí, oderčení slove. Vš.

— O., odsouzení, potupení, die Verdammung,
das Verdammniss. V.

Odeřčenosť, oderčenosť, i, f., das Ab-
gesprochensein. Jg.

Odeřčený, oderčený; odeřčen, a, o. =
odsouzený, verlustig erklärt, abgesprochen.

— čeho: svobod. Trip., V.

Oděrek, rku, m., oděrka, y, f., něco
odřeného, der Abfall vom Reiben, Schuppe,
Hülse, Spreu. Voděrkové střev (šupiny,
kožky). Rukp. lék. bib. Oděrky z ječmene
(šupky). Jg. — Voděrka = nápad vody mlýn-
ské. Us. — Jg.

Oděřiny, pl., f., otruby z ječmene, Kleien
von der Gerste. U Opav. Klš.

Oděrka, y, f., mouka podbělná, načemalá,
poněvadž při mleti zrno nebylo omleto, nýbrž
i se slupkou semleto, Hülsen-, Kleienmehl,
schwarzes Mehl. Hý.

Oděrkový, oděrový, aus Kleienmehl,
z oděrků. Což pak jsme z oděrkové mouky
(= špatní)? Sych. O. knedlík, koláč. Hý.

Oderky, pl., poslední den dráni peří, po
ukončení dráni se jí a pije, das Schleisser-
mahl. Us.

Oděrky, pl., m., odrané šaty, odránky,
abgetragene Kleider. Na Opav. Klš.

Oderlice, Oderlitz, ves u Litovle na Mor.
PL.

Odeřnouti, nul, ut, uti, odřínati, weg-
schneiden. Ve Slezsku. Tč.

Odervati, odervu; odrývati = odtrhnouti,
abreissen. V. — co od čeho. Rk. — koho
z čeho: z náručí něčího. Nt.

Odervina, y, f., etwas Abgerissenes, be-
sonders Felsstücke. Krok.

Oděry, pl., f., otruby, Kleien. C.

Odčsa, y, f., mě. ruské, Odessa. — Odčsan,
a, m., pl.: Oděsané. — Oděsský.

Odeslanec, nce, m., der Sendling, Send-
bote, ein Abgeordneter. Rk.

Odeslání, n., die Abschickung, Abferti-
gung, Uiberschickung, Uibersendung, Ver-
weisung. D.

Odeslanstvo, a, n., die Abgeordneten. Rk.

Odeslaný, abgeschickt. Flav.

Odeslatel, vz Odesylatel.

Odeslati, odešli (odešlu), slal, án, ání; od-
sýlati, ab-, fort-, wieder-, weg-, überschicken,
über-, zusenden, verweisen, zufertigen. Us. Jg.
Zpět odeslati. Jg. —co komu: zboží, list, pe-
níze, D., odpověď, Žer., knihu. V. Tak i my
křesťané na štědrý den jeden druhému dary
odesýláme. Partl. kal. 148. — co, koho
kam, ke komu, k čemu, na co, na koho.
Posla k bratrovi, Us., modlitby k Bohu, V.,
někoho ku knize (verweisen). Šm. Čtenáře
k mistrům jiným odsýlali. Ler. Nejvyšší pur-
krabí má moc zemany na pány odeslati,
verweisen. O. z D. Někoho na soudce o.
(poukázati), D., na výzvědy, Šm.; někoho
na učení. Kom. — co proč. Že by dary
pro ukrocení hněvu odeslal. Vrat. — koho