279

Odevděčiti se, vděčnost' svou komu pro-
kázati, osvědčiti, sich dankbar bezeugen. —
komu za co. Aby Bohu se odevděčil za
zvláštní své k apoštolství povolání. Sš. I. 224.

Oděvina, y, f. Kleiderwaaren. O-ny muž-
ské. Rk.

Oděvka, y, f., velamen, přikrytí. O. ko-
žená. BO.

Oděvna, y, f., šatna, die Garderobe; Mon-
tirungskammer. Bur.

Oděvnice, e, f., komora na oděv, Kleider-
kammer. Ms.

Odevníctvo, a, n., die Montursbranche.
Rk.

Oděvník, a, m., krejčí, Schneider. Plk.

Oděvný, bekleidend, kleidsam; -ní, An-
zugs-, Anzieh-, Kleidungs-, Monturs-. Rk.

Odevříti, lépe: otevříti, ot (nyní od) jest
stará předložka, která se zde udržela. Mk.
Vz Od.

Odevstati, odevstanu, vstal, ání; odevstá-
vati= vstáním se odděliti, odloučiti od čeho,
abstehen, nicht schliessen, sich los machen.

— abs. Dvéře odevstávají. Jg., Šm. — (jak)
od čeho. Odevstává náprsník od náramníku.
Bib. Od toho na všem neb na díle o. a pu-
stiti. Dipl. opav. — kde. Maso okolo zubů
odevstalo. Plk. — Jg.

Odevšad, řidčeji odevšud, zastr. ode-
všavad = se všech stran, von allen Seiten,
aller Orten her, überallher. V. O. obklíčení.
V. Město o. dobýváno bylo. Kom. O. mu
přibývá. Záv. — Jg.

Odevzdací, Uibergabs-, Einantwortungs-.
O. list, listina, Einantwortungsurkunde, o.
nařízení. S. N.

Odevzdání, n., die Uibergabe, Üiberlie-
ferung, Uibergebung, Einantwortung, Uiber-
antwortung. O. a) hmotné (fysické) z ruky do
ruky, b) symbolické (znameními) o-ím listin,
klíčů, prohlášením se. S. N. — O., die Ein-
antwortung, soudní výrok, jímžto se soudem
odevzdává dědicům pozůstalost, kupci hypo-
theka v exekuci prodaná. — O. exekuční,
soudní o. služného, pense dlužníkovy věřiteli.
Vz více v S. N. — O. do rukou, Einhändi-
gung, Zustellung, ó. statku, zboží, města, tvrzi.
O. se Bohu. — O., navrácení, Wiedergabe, f.

— O., oddání, poddání, die Untergebung. D.
Odevzdanost, i, f., Ergebenheit, Hinnei-
gung, f. Kom. Tichá o., stille Resignation.
Dch.

Odevzdaný, übergeben, eingeantwortet.

— O né, ého, n., odplata za odevzdání zlo-
čince neb vůbec zajaté osoby, das Uiber-
gabsgeld. List Jiř. Poděbrad.

Odevzdatel, odevzdavatel, e, m., der
Ab-, Uibergeber. Jg.

Odevzdatelka, odevzdavatelka,y, ode-
vzdatelkyně, odevzdavatelkyně, ě, f., die
Ab-, Uibergeberin. Hlas.

Odevzdati, odevzdám, al, án, ání; ode-
vzdávati = odvésti něco někomu, übergeben,
einhändigen, zustellen, einantworten, über-
antworten. V. — co komu: psaní, Us.;
synovi statek, království, živnosť, V., dítě
D., dům, Ros., pozůstalost. Rk. Mnoho sobě
neodevzdají (neoddají, jsou na jedno brdo,
vyrovnají se, jsou si rovni). Jg., Šm. To mu
celé odevzdám. D. — komu čeho: Vašeho

obšírného vylíčení odevzdáme panu N., šp.
m.: co. Brt. — co v co: v moc statek. Har.

— koho, se komu, v co, do čeho, za co:
Bohu, D., náruživosti (novější; lépe: oddati,
podati se), Jg., v ochranu boží, Sych., do
vůle boží, D., něco někomu do rukou o. Nt.
O. komu někoho za ženu. Er. P. 48. — se
k čemu: ku pavování hor. Nar. o. h. a k.,
Pr. I. 101. — se na co = spoléhati. Rk. —
komu v čem. Ve svědomitosti jiným nic
neodevzdá. Sš. Sk. 268.

Odevzdavek, vku, m., odevzdávka, y,
f., die Uibergabe. Zlob., Zř. těš. art. 20.

Odevzíti, odevezmu, vzal, vzat, etí = pryč
vzíti, ab-, wegnehmen. — co komu. Us. —
se čeho: domu (odříci se). Pr. kut.

Odevzkázati, odezkázati, odevzkáži,
zal, án, ání; odevzkazovati, odezkazovati =
odpověděti, zurücksagen lassen, zurückbieten.

— Odevzkázati, pozdraviti, wieder grüssen.
D. — co komu. Lom. Conradus — Břeti-
slavovi odezkázal jest zase, že jemu toho
srdečně žel. Pulk. 173. Až do toho dne,
když Vám otevzkáži. BO.

Odezdola sloužiti, von unten auf. D.

Odeznati, odeznávati, právně odsouditi,
aberkennen. D.

Odezníti, odeznívati, zpět zníti, wieder
tönen. D.

Odezvati, odezvu, al, án, ání, abfordern,
abrufen, zurückberufen. — co, koho. Slov
svých neodezval (non abstulit). BO. Snad by
oni tě otezvali (reinvitare). ZN. — ke komu.
Rač k sobě o. (povolati). Leg. — koho jak.
Páni Bořivoje opět zase se ctí otezvali.
Pass. 579.

Odežínati, vz Odžati.

Odfikati, odfiknouti, knul a kl, ut, utí. —
co: práci (zběžně udělati, schnell abthun). Us.

Odforek, rku, m., odvoz, die Fuhr, was
weggefahren wird. Ros.

Odforovati, odvézti, abführen. Ros.

Odfouknouti, knul a kl, ut, utí; odfuko-
vati, odfoukati, odfoukávati, ab-, wegblasen,
ab-, wegwehen. — Ten si odfukuje. Vz
Pyšný. Lb. — co: prach. — co odkud:
prach se stolu, z hodin. Us. Vítr prach se
silnice odfoukal. Jg. — co kam: odfoukni
ten papír ke mně. Us. — O. = oddychati,
schnaufen, abschnaufen. Je mu horko, jak
odfukuje! Plk. — O., přestati foukati, auf-
hören zu blasen. Již odfoukal. Ros.

Odfouknutí, n., das Abblasen, die Abbla-
sung. Jg.

Odfouknutý, ab-, weggeblasen. Jg.

Odfrknouti, knul a kl, utí; odfrkati, od-
frkovati, odfrkávati, odchrkovati, odplivati,
räuspern. Pořád odfrkuje. Us. Kůň odfrkuje
= odfukuje. Mřk. — O. = odskočiti. Na
Slov., Plk. — Jg.

Odfukač, e, m., odfukovač, stroj k oddě-
lování kožíšků od semena, die Schwingmühle.
Puch.

Odgebnouti, bl, utí, zcepeněti, krepiren.
Na Slov. Plk. Na Mor. zgabnouti (ze ska-
pnouti = scípnouti). Mřk.

Odhad, u, m., odhádání, vycenění věci
skrze znalce, die gerichtliche Schätzung des
sachfälligen Gutes. Vz více v Gl. 189. Vz
Ocenba, Sš. L. 31. Listy na o. O. vykonati,