281;

Bůh odhliví, s milostí tě navštíví. Sš. Bs. 15.

— se proč. Bůh k modlitbě jeho se od-
hlivil. Br. — se v čem (proti komu).
Bůh se ve spravedlivém zuření svém proti
nám odhliví. Kom. Aby císař v hněvě a ne-
milosti své se o. ráčil. Skl. V. 250.

Odhlučeti, el, ení, odhlučovati, wider-
schallen. Reš.

Odhnětati; odhnísti, odhněsti, odhnětu a
odhnetu, tl, ten, ení, odhnětávati, abdrücken.
Vz Ohnisti.

Odhnětení, í, odhnetení, n., das Ab-,
Aufdrücken, Aufreiben. O. od jízdy (oddá-
venina). O. koní odsedla, der Satteldruck. Byl.

Odhnětěnina, y, f. Wunde vom Auf-
drücken. Jg.

Odhnětený; odhněten, a, o, abgedrückt.
O. kůže na rukou (mozol). V. — od čeho:
od pout. Zalansk.

Odhnětlina, y, f. = odhnětěnina. Gern.

Odhnětlivý, leicht aufzudrücken. Ros.

Odhnětlý, odhnětěný, abgedrückt. Jg.

Odhněvati = hněv vzíti, den Zorn ab-
nehmen. — koho. Tkadl. — se = udobřiti
se. Jg. — se na koho. I othněval sě jest
Hospodin na zemi. Bj. Na ten čas jí prázden
byl a jí se odhněval. BN.

Odhnísti a odhněsti, odhnětu a odhnetu,
tl, ten, tení; odhnětati, odhnětávati, ohnětati,
abdrücken. — co komu v čem: sobě nohu
v obuvi (otříti). Jg. — se od čeho (čím):
Někdy lidem pocestným prsty u nohou od
škoreň odhnětají se. Reg. zdr. Když se kůň
od sedla (sedlem) odhněte. Jg.

Odhniti, odlmiji, il, ití = uhniti, weg-
faulen. D.

Odhnouti, vz Odehnouti.

Odhodek, dku, m., co se odhodí, der
Abwurf, das Weggeworfene. Koll.

Odhoditi odhoď, -dě (íc), il, zen, zení;
odhazovati — odvrci, wegwerfen, von sich
werfen, wegschmeissen, V.; dáti, usouditi,
zu Theil werden lassen. — čeho (lépe: co).
Sladších odhazujíc pak vnad. Gníd. Syt
chleba neodhazuj ani v horko šatu (gt. za
příčinou záporu věty). Prov., Jg. Odhodili
svých mečův (šp. m.: své meče). Brt. — komu
čeho (dáti, usouditi). Othoďte (= usuďte) jí
toho, cožť jest zaslúžila. Leg. — se od
čeho = nechtíti podíl vzíti v něčem, sich
ausschliessen. Na Slov. Koll. — co čím
kam: dříví rukou ke zdi, něco psu, Us.,
dříví na stranu o. Č. — Vz Házeti.

Odhoditý. O. haluz (ode pně do délky
rostlá). Na mor. Zlinsku. Brt.

Odhodlaně někam jíti, do něčeho se pu-
stiti, entschlossen, gefasst.

Odhodlanec, nce, m., ein Entschlossener.
Zlob.

Odhodlání, n., die Erschliessung, Fas-
sung. Dch.

Odhodlanosť, i, f., hotovosť k čemu, die
Entschlossenheit. S nábožnou odhodlaností.
Johan.

Odhodlaný; odhodlán, a, o, entschlossen.

— k čemu: k zahynutí. Us. Dříví k palivu
odhodlané (určené, ustanovené, bestimmt, ge-
eignet). Zlob. — J.tr., Rk. Se strany přísloví
a pořekadel vz: Čert, Hotov, Kostka, Od-

vážlivý, Oko, Pesť, Poskok, Práh, Projísti
se skrze co, Sídlo, Šíp, Zralý.

Odhodlati, odhodlávati = ustanoviti, be
stimmen, wozu eignen, anweisen, widmen. —
koho, se k čemu. Jako přísnosť jeho k trestu
zlé odhodlává. Měst, bož. Odhodlal se (roz-
myslil se, ustanovil se, entschloss sich) k tomu.
Us. — komu co čím. Odhodlal nám odkazem
svým olejnu (vermachen). Sych. - se, co na
co. Na veliké skutky se o. Měst. bož. Peníze
na sázku do loterie o. Ml.

Odhodovati, hody skončiti, das Gastmahl
endigen. Jg. — se čeho = hodováním ztra-
titi. Kom.

Odhon, u, m., der Abtrieb, die Abtreibung.
Příhon a o. Zu- u. Abtrieb. Dch. O. dříví
na vodě, místo, kde se dřiví od mlýna atd.
odhání. O. nepřítele, odbití. Jg.

Odhončí, ího, m. = odbojník. Z toho
všichni otbojníci či odhončí práva jsú vy-
ňati. Arch. II. 513.

Odhoniti, vz Odehnati.

Odhořeti, el, ení; odhárati, abbrennen.—
za co kde. Co zde zamešká, za to v očistci
ukrutně o. musí. Pass. 962.

Odhoří, n., Nachbargebirge, begleitendes
Gebirge. Š. a Ž., Balbi zem.

Odhořiti, il, en, ení. — co: díru. V hora.
= zapáliti prach v díře, vyvrtané ve skále.
V Šťávnici.

Odhospodařiti,il, en, ení,abwirtschaften.
D. —

Odhostiti se, il, ěn, ění, aus dem Unter-
thansverbande abziehen. Gl. 190. Cf. Výhost.

Odhověti si, čl, ění = pohověti, odpoči-
nouti si, ausruhen, ausrasten. Jg.

Odhovořiti, il, en, ení, odhovárati, od-
mlouvati, Widerreden. Na Slov. Jg.

Odhrabati, odhrabám a odhrabi; odhráb-

nouti, bnul a bl, ut, utí, odhrabovati, odhra-

bávati, wegscharren, wegrechen. Ros., Háj. —

co, čeho: odhrabej tu zemi (všecku), té země

(drobet). — čím: rýčem. — od čeho. O. drobet

sena od kopky. V. — Jg. Vz Hrabati.

Odhrada, y, f., die Abschliessung. Rk.

Odhraditi, il, zen, ení; odhrazovati =
hradbu pryč dáti, aufmachen, öffnen, den Zaun
abbrechen. — co komu (čím): vodě přístup
lopatou. Us., Jel. Těmito činy věcem bu-
doucím cestu odhradili. Jel. Káď sobě načnou
a odhradí a do poloutykví nápoj sobě berou.
Ler. — se. Voda, kam se odhradí, tam teče.
Prov. — se od koho čím: plotem od souseda.

Odhřbetiti se, il, ění = hřbet odložiti,
sich senken. Hora se odhřbetila. Pulk.

Odhřecha, y, f., odhřešení, die Entsün-
digung. Nikodem vodou slyšel toliko sym-
bolickou očistu a o-chu. Sš. J. 49.

Odhřešilý, ospravedlněný, entsündigt, ge-
rechtfertigt. Stav člověka o-lého. Sš. L. 153.

Odhřešitel, e, m., očistník, der Entsün-
diger, Rechtfertiger. Hříšný člověk má po-
třebí o-le a spasitele. Sš. L. 185.

Odhřešiti se, il, ení, přestati hřešiti, auf-
hören zu sündigen. I svatí jsou hřešili, jen
že se odhřešili. Č. 27.

Odhřímati, abwettern. Již odhřímalo. Jg.

Odhrnati se = odříkati se, sich entziehen.
Na Slov. — se od čeho. Já se neodhrnám
od té práce. Koll.