282

Odhrnouti, nul, ut, utí; odhrnovati, weg-
streichen, wegdrängen; sc, sich wegbegeben.

— co od čeho: obilí ode zdi. Jg. Lidé od
prodavače se odhrnuli. Jg. Kamení ode zdi
se odhrnulo. Jg. — kam. Odhrň trochu těch
peněz na stranu. Ros.

Odhrnutelný, was sich wegstreichen,
wegdrängen lässt. O. opona. Ssav.

Odhromovati, mit Donnern aufhören. Ros.
Odhroziti, il, žen, ení; odhrožovati, ab-
schrecken, wegscheuchen, abdrohen. V. —
Nedali se mu odhrožovati. Br. — koho od
čeho (čím): někoho od předsevzetí, od
stavení, V., nesvornostmi, Kom., hrozbami,
Us., od náboženství, V., od práva o., durch
Drohung vom Rechtswege abbringen. Kn.
rož. č. 245. Adámek o-zil mne pravú hrózú.
Půh. I. 147. — koho čeho. Zk. Toho mi
jest odhrozil mé kupce. Brt. S. §. 98. —
aby. Odhrožovali je, aby toho dne neslavili.
Br. Vz Brániti (strany vazby: aby — ne.).

Odhrožení, n., das Abschrecken. Jg.

Odhrožený, abgeschreckt. Jel.

Odhrýzti, odhryzati, odkousati, škorpiti
se. Vz Hrýzti. — koho od sebe = odpu-
diti. Št. — se komu. Čím méně, když je
čas, má se žena muži odhryzati (kousáním
se brániti, zpěčovati). Št. N. kř. 50.

Odhvízdati. — koho odkud: psy z lesa,
od zvěři, abpfeifen, durchs Pfeifen entfernen.
Us.

Odhybnouti (zasrr.), bnul a bl, ut, utí;
odhýbati, odhybovati, wegbewegen. Ps. mus.
38. II.

Odhykati, vz Odhekati.

Odcházení, n., der Ablauf, das Weggehen.
O. moře, V., vody, die Ebbe. V.

Odcházeti, vz Odjiti.

Odchlípiti, 3. os. pl. -pí, il, en, ení; od-
chlipovati, halb abschälen, lostrennen. — co
od čeho. Obě strany kůry od dřeva. Tepl.
strom. — se od čeho čím. Podešve se od-
chlipuji od bot rozmočením. Us. — se komu.
Střecha se mu odchlípila.

Odchod, u, m.. die Wegreise, der Ab-,
Hingang, Aufbruch. V., Br. Učení pražské
odchodem Němců zmenšeno. V. Jest čas
k odchodu. Rk. Po odchodu z tohoto světa.
V. Zpáteční o. vojska; na o., k o-du trou-
biti; znamení k o-du dáti; po tvém o-du.
Nt. O. stane se brzo. Dch. — O., lejno, ex-
crementum, der Abgang. Rostl. — O., pro-
strannosť mezi kolem a záblatníkem, Marek.

— O., Abgang, m. Vápno musí se z koží
a jejich odchodů dokonale vypraviti. Techn.
III. 116. O-dy z jatek. Techn.

Odchodek, dku, m., odpadek, Abgang,
m. Klih kožný z odchodků u koželuha. Techn.
III. 115.

Odchodiště, e, n., der Abgangsort. Dch.

Odchoditi, co: nemoc. Rk. — Vz Odjíti.

Odchodný, Abgangs-. — 0-dné, ého, n.,
plat, který dříve platíval zeměpánu ten, komu
povoleno bylo vystěhovati se i se svým
jměním do cizí země. S. N. Das Abfahrt-
geld. O-né dostati, entlassen werden. Na Mor.
Hý. — Na odchodné, na odchodnou (při od-
chodu), Abschieds-, zum Abschiede. Píseň
na odchodné. Br. Na odchodnou. Kom. —
O., rozdílný, verschieden. — od čeho. Ne

mnoho jest od onoho odchodný. Ros. Slova
ta o-dna jsou poněkud od textu proroka
Micheáše. Sš. Mt. 37. Také jiné okolnosti
naší události o-dny jsou od okolností pří-
běhu onoho. Sš. L. 82.

Odchov, u, m., odchování, Abstillen, n.
Telátka na odchov nechati. Us. č.

Odchovalosť, i, f., odchovanosť, Erzogen-
heit, f. Jg.

Odchovalý, odchovaný, gross gezogen,
auferzogen.

Odchovanec, nce, m., der Zögling. Jg., Č.

Odchování, n., das Auferziehen, die Er-
ziehung. Us.

Odchovanosť, i, f. — odchování. Ros.

Odchovaný. O. dítě, grossgezogen. Dch.

Odchovárna, y, f., Erziehungsinstitut.
Kom., D.

Odchovatel, e, m., der Auferzieher. Reš.

Odchovatelka, y, odchovatelkyně, ě,
f., die Erzieherin. Reš.

Odchovati, odchovávati — vychovati, er-
ziehen, auferziehen; odstaviti od mléka, ab-
stillen : zvésti. Pacholík odchován byl a jal
sě rósti. BO. — koho. Když je chůvy od-
chovaly (odstavily). Biancof. Syny a dcery
dobře odchovali. Jel. Lepší svět vychovati.
Reš. — koho při čem: při prsech, V.,
nyní: u prsů. Jv. Syny do latinské školy
posýlal a při ní je odchoval. Reš. — koho
za co. Odchoval jest je toho léta za otměnu
dobytka (živil je za dobytek místo peněz
daný). BO. — koho od které doby: z mládí,
z dětinství. V., z maličkosti. Jg. — kde.
Na dvoře císaře vychován byl. V. — v čem.
V kteréž víre jsme navedeni a vychováni.
Ojíř. — koho s kým. — co komu. Od-
chovala si několik kusů dobytka a mnoho
slepic. Ros. Někomu dítě o. — koho k čemu.
ku kněžskému stavu.

Odchoz, i, f., odchod, der Abgang, zastr.
Mus.

Odchozí, abgehend. — O., ího, m., ein
Abgehender, Abiturient. Rk.

Odchrkati, odchrhnouti, knul a kl, ut,
utí; odchrkovati, odchrkávati = chrkáním
vyhazovati, vyplívati, abräuspern. Odchrkl
si. Us. — kde. Lidé v kostele odchrkují,
aby později kazatele nevytrhovali. Ros. —
čím: krví. V., Byl.

Odehrkavosť, i, f., odchrklavosť, od-
chrkovačnosť, odchrkajičnosť, i, f., Ge-
wohnheit öfters zu räuspern. Ros.

Odchrkavý, odchrklavý, odchrk-
vačný, odchrkajičný, der oft räuspert, Ros.

Odchroptěti, ěl, ění, verröcheln. D.

Odchroustati, zu knorpeln aufhören. Ros.

Odchutiti se, il, ění; odechtíti se, die
Lust verlieren. — se komu s inft. Odchu-
tilo se mu to činiti. Jg.

Odchvat, u, n. Vz Zápas a KP. I. 527.

Odchvilek, lku, m. (nové), oddech, od-
počinutí, die Rast. Puch.

Odchvíliti se, chvíli si udělati. — se
k čemu: k psaní, sich Zeit nehmen. Jg.

Odchyl, u, m., odchýlení, Abweichung, f.
Po mnoha o-lech návratem se obnoviti. Sš.
L. 41.

Odchýlenec, nce, m., ein Abgewichener.
Rk.