285

je dospělo maso ku pokrmu, když od kosti
bude sě odjímati (děliti). Št. N. kř. 2G0. —
se nač. Bláto se odjímá na boty — chytá
se. Us. na Mor. Mřk., Brt. — Vz Vzíti.

Odjití, n., der Abgang. V.

Odjížděti, vz Odjeti.

Odjižení,n..odjihnutí,tání, das Aufthauen;
od zastr. odjihu (odjihnu). Náhlé přišlo o.
a povodeň veliká. V. Ta povodeň z náhlého
o. zrostla. V.

Odkad, vz Odkud.

Odkájeti, vz Odkojiti.

Odkalek, lku, m., zákalec, špalek, Schrot,
Schrotstück. D. — O., střídka chleba.

Odkaliti, il, en,ení, das Trübe wegschaffen.

Odkalovati, u tesařů, abtreiben. Us.

Odkanouti, ul, utí, přestati kanouti, auf-
hören zu fliessen. Jg.

Odkap, u, m., okap. O. u střechy, nejnižší
hrana střechy, jež leží nad římsou. KP. Die
Traufe, Dachtraufe, der Tropfenfall. O. v horn.,
die Vertäfelung. Bc.

Odkapati, odkapnouti, pnul a pl, utí; od-
kapávati, odkapovati, austraufen, aufhören
zu traufen; zcepeněti, krepiren; odjíti (s po-
hrdnutím), weggehen. Jg. Již odkapalo (pře-
stalo kapati). Ros. Mouchy odkapaly, po-
kapaly (zcepeněly). Jg. Kedy juž odkape
(odejde)? Plk.

Odkapkati, odkapkávati, abträufeln. Ne-
teče, ale odkapkává. Koll.

Odkaplý, getropft. O. krůpěj. Krok.

Odkapnice, e, f., die Abzugsrinne. Rk.

Odkapný. Odkapný olej, Tropföl. Rk.

Odkapovací, Tropf-. O. káď. Träufel-
bütte, f. Techn.

Odkapový. O. střecha, kámen, žlab. Nz.
Tropí-.

Odkašlati, odkašláni a odkašli; odkašlá-
vati, durch Husten Erleichterung finden,
Hüsteln. Jg. Těžce o. Ros. Nemůže o. Us.

Odkáti, kaji, ál, al, ání, verbüssen. D.

Odkavad, vz Odkud. Odkavad (unde) svá-
rové mezi vámi? ZN.

Odkaz, u, m., odkázání, odkázaný statek,
věc poslední vůlí daná. O., legat, das Ver-
mächtniss, pořízení poslední vůle, jímžto
zůstavuje se někomu jenom věc některá,jedna
n. více věcí jistého druhu, nějaká summa n.
nějaké právo. Také věc takovým způsobem
zůstavená slove odkaz. Vz více v S. N. O.
posmrtný, Schenkung auf den Todesfall. Sš.
L. 200. Statek přišel naň odkazem. Pr. měst.
O. pobožný. D. Duchovní k vlastnímu užitku
odkazu neloudí. Aut. aut. Dědic odkazy plniti
má. Er. Dle odkazu smutek se řídí. Prov.
Jg. Jmění dle odkazu rozděliti. O. kšaftem
nařízený měniti se nemohl; Kterak o-zňm
se rozumělo. Vz Rb. 174.; 269. — O. obce =
odkázání, vypovědění, die Achtserklärung. Jg.
— O., na Slov. vzkázání, die Entbietung. Plk.

Odkázání, n. = odkaz. V. Dědic z o.
Aqu. Komu by nápadem nebo odkázáním
statek připadl. Zříz. Teš. — Pr. měst. — O.,
poukázání, die Ver-, Zurück-, Hinweisung.
Jg. — O. od obce = vyhnání, vyobcování,
die Achtserklärung. Kom.

Odkázaný; odkázán, a, o, komu kázáno
někam jíti, verwiesen, ab-, angewiesen. —

do čeho: do církve. Kom. — O., poslední vůlí
daný, vermacht. O. statek (odkaz). V.

Odkazatel, e, m., der Erblasser. Dch. D.

Odkázati, odkáži, al, án, ání; odkazovati
= kázati komu od někud někam se obrátiti,
jíti, ver-, zurück-, hinweisen; vermachen; ab-
sagen ; sagen lassen, entbieten (na Slov.). Jg.
— abs. Neodkazujeť se pověsť', ale dobývá.
Jel. Zkázala, zkázala, já jí zas odkážu, že . . .
Mor. P. 300. Zb. — koho do čeho: do církve.
Kom. — co, koho k čemu: K víře. Proch.
O. k úmyslu dobročinnému. J. tr. Odkazuje
pán nepřítely tyto ne k divům a zázrakům
svým, než k Janovi. Sš. L. 187. K příkladu
takových lidí ho odkázal. Br. Čtenáře k spisům
Komenského. Ml. K pokladnici o. Jv. K pů-
vodu o., auf den Ursprung zurückführen.
Dch. K úřadu. Us. Vím, že mne k smrti
odkážeš. Br. Nezdá se tedy také býti proti
duchu jazyka našeho moderní frase: odkázáni
jsme okolnostmi svými k sobě (ne: na sebe),
jsme každý odkázán (angewiesen) sám k sobě,
čili lépe: jsme každý sám sobě zůstaven.
Brs. 117. — koho na koho: na soudce. D.
O. na skutky milosrdné. J. tr. Lépe: k soudci,
k mil. skutkům. Brs. 117. — co komu
(v čem), testamentarisch hinterlassen, ver-
machen. O. polovici, třetinu jmění, Kom.,
v poslední vůli. Jg., Šm. O. někomu dědictví.
Jg. Dědic jest ten, komu se statek na větším
díle odkazuje. Pr. m. — koho od koho:
od sebe, zurückweisen. — co komu pro co:
pro smrť, pro případ smrti. Rk. — co čím:
poslední vůlí. D. — co komu jak: bez
výminek. J. tr. Když dvěma co zapsáno,
jeden bez vůle druhého nemůže odkazovati.
Půh. ol. 1437. fol. 33. b. — co na čem.
Slibuji tímto listem nadepsané peníze o. na
jiném mém zboží svobodném. Arch. I. 157. —
koho kam, v co: v meze slušnosti, práva.
Brs. 101. — aby. O. někoho, aby při líčil
skrze advokata. J. tr.

Odkazce, e, m. = odkazatel. Rk.

Odkázka, y, f., odkázáni platu od někoho
k někomu. Er. Die Anweisung.

Odkazník, a, m., legatář, der Vermächt-
nissnehmer, komu přísluší odkaz. S. N., Ros.

Odkazovací, Verweisungs-. Rk.

Odkazování, das Ver-, Ab-, Hinweisen.
Jg. — O. Statek, peníze a o., das Vermächtniss.
Reš. — O. od obce = vyobcování, die Ver-
weisung, Achtserklärung. Měst. bož. Vz Odkaz.

Odkazovatel,e, m., der Erbsetzer, legator.
D.

Odkazovatelka, y, odkazovatelkyně,
ě, f., die Erbsetzerin. Jg.

Odkazovati, vz Odkázati.

Odkazovní, das Vermächtniss betreffend.
O. dědic. Pr.

Odkazovník, a, m. = odkazník. Jg.

Odkdákati, abgackern. Jg.

Odkel, odkud, woher. Us. ve Slez. Tč.

Odklad, u, m., odložení, Ablage, f. — O.,
průtah, odložení, die Vertagung, der Aufschub,
der Verzug. Bez odkladu (hned). V. Bez od-
kladu se navrátil. Kram. O. jest zlodějem času.
Jg. O. práva (hojemství, lhůta). V. Stal se
o., učiněn jest o.V. Stal se o. té věci do
příštího soudu. Žer. Odkladu k odpovědi
žádati. Schön., Žer. V rozepři o. vzíti. Schön.