291

Boha odlúčen bude. Št. kn. šest. 110. Cf.
Odloučený. — Ctib., D., Leg., St. skl., Zk.
— se čím. To kyselinou se odloučí. Toms.
zim. — co v čem. V soudě sluší každé zlé
domnění o. Pr. horn. — co komu na jakou
dobu. Kníže ten klášter nám (mnichům) do
smrti odloučil (udělil, vykázal). St. skl. —
se. Zmítají obilí věječkou, aby se odloučila
pléva. Kom. — co z čeho, před kým. Zk.

Odloudati se, sich wegschleichen, lang-
sam weggehen. Jg.

Odlouditi, lud', dil, zen, zení a děn, dění;
odluzovati, weg-, ablocken. — koho komu:
služebníka, čeledína, Jg., diváky. Har.

Odloupiti, lup, pil, en, ení; odloupnouti,
pnul a pl, ut, utí, odloupati, odlupovati, ab-
schälen, loslösen, ablösen. — co od čeho:
zámky od dveří, kůru od stromu, čím:
nožem. Us. — se komu. Jelenu se odlou-
paly parohy. D.

Odlouštiti, il, ěn, ění; odlušťovati = od-
děliti, odloupiti, absondern, abhülsen. — co.
Všech tělesných věcí tělesnosť o. Kom.

Odlouzení, n., odvábení, die Weglok-
kung. D.

Odlouzený; -zen, a, o, weggelockt. Jg.

Odlov, u, m., dokončení lovu, Beendigung
des Fischfanges. Nemají lidé do o-vu od
rybníkův odcházeti. 1574.

Odložení, n., die Ablage, Weglegung,
Aufschiebung, Zurücksetzung, der Aufschub.
D. Sněm k o. přišel. Apol. O. práva. Kom.
Žádáme za o. podlé práva. Bart., Pr. m.

Odložitelný, aufschiebbar. Jg.

Odložiti, vz Odkládati.

Odlučenství, n., Separatismus, m. Rk.

Odlučitel, e, m., der Trenner, Scheider,
Abscheider. Měst. bož. II. 197.

Odlučitelný, trennbar. Jg.

Odlučník, u, m., das Isolatorium. Rk.

Odlučovací. O. ústroje. Ssav. Zum Tren-
nen dienend. Trenn-.

Odlučovatel, e, m. = odlučitel.

Odlučovati, vz Odloučiti.

Odludek, dka, m., Menschenfeind. Ve
Slez. Tč.

Odludný, -den, dna, dno, odluzující, svo-
divý, ablockend, verführerisch. — od čeho.
Varovati se všeho, co o-dno a odchodno jest
od církve boží. Sš. L. 192.

Odluka, y, f., die Trennung. Genitiv o-ky :
Nepřítel odstoupil města. Vz Genitiv a Mtc.
IV. 6. (Brt.).

Odlupovati, vz Odloupiti.

Odlutovati (chem.), z lat. lutum = bláto =
obmázku nádob pryč dáti. — co: nádobu.
Vys.

Odluzování, n., das Weglocken. O. če-
ledi. 1520.

Odluzovati, vz Odlouditi.

Odmach, adv., von der Hand weg, schnell.
Na Mor. Tč.

Odmarniti, il, ěn, ění, odmarňovati =
promarniti. Na Slov. Koll.

Odmastka, y, f., šlichta, die Narbe. Na
Slov. Plk.

Odměkati, odměknouti, kl, utí, weich
werden. — po čem. Boule po komenici od-
měká. Hanka. — Odměká tam = jest rozjih,
es thauet auf. Us.

Odměkč, lépe než odměč, i, f., odměk,

u, m. = obleva, odjih, gelindes Wetter, Thau-
wetter. Po vašem odjezdu nastal odměk. Sych.

Odměkčení, odměkčování, n., die Er-
weichung. Jg.

Odměkčený, odměkčovaný, erweicht.
Jg-

Odměkčiti, il, en, ení; odměkcovati, weich
machen, erweichen. — co čím, v čem (kde).

Odměknouti, vz Odměkati.

Odměna, y, f., odmínka, jedno za druhé,
der Wechsel. Za ni sestra tvá bude odměnou
vydána. Troj. — O., náhrada, odplata, die
Belohnung, Vergeltung, Erwiederung, der
Lohn. V. Bez odměny nechati. V. Bez od-
měny a náhrady (= darmo). V. Odměnu dáti
(za něco), V., Vrat., dostati, míti. Proti o-ně,
lépe: za o-nu. Km. Vz Proti. Kdož obci
slouží, nečekej o-ny. Pr. Nesplyne takový
skutek bez o-ny. Sš. Mt. 89. Vezmu si to
za o-nu, více nechci. Us. u Rychn. Vz Od-
plata. O. rovná se dává. Kram. Znáti se
dlužnu býti odměnou. V. O. čeho. Zk. Podíl
na odměně. Sp. — O., odměnění, odplata. V.

Odměnče, ete, n., podvrženec, unterscho-
benes Kind. Na Slov. Plk.

Odměnec, nce, m., penězoměnec, der
Wechsler. D.

Odměnění, n. — odměna. Us.

Odměnitel, e, m., der Vergelter. D.

Odměnitelka, y, odměnitelkyně, ě, í.,
die Vergelterin. Nej.

Odměnitelnosť, i, f., Vergeltbarkeit. Jg.

Odměnitelný, vergeltbar. Jg.

Odměniti, il, ěn, ění; odměňovati = jedno
za druhé dáti, austauschen, wechseln; od-
platiti, nahraditi, belohnen, vergelten. V. —
co (= vyměniti), co za co, koho za koho.

O. peníze, člověka za člověka. Jg. Dobro-
diní o. (nahraditi). Kom. Kteráž za tvou
sestru bude odměněna (vyměněna). Troj. —
(se) čím za co: rovným za rovné o. V. O.
se za dobrodiní. V. Dobrým za dobré se o.
V. — (se) čím komu. Tím jim Pán od-
mění. Br. Čin čertu dobře, peklem se ti od-
mění. Jg., Č. — (se) komu zač. Za tu
lásku Bohu odměňme. Plk. Svým rodičům
za dobrodiní se o. Er. P. 513. — co komu.
Bohu srdce čisté odměňme. Us. — se komu
čeho. Aby se jim takových odevzdaných
statků všelijak odměňovali. V. Toho se vám
odměníme. Žer. Záp. II. 162., L. I. 117., L.

I. 106.; Břez. 202., 206. — se čeho čím.
Neopominu Vám se toho zase vším dobro-
diním o. Žer. A on na druhou stranu tím
přátelstvím vám se toho odměniti věrně
usiloval. V. A jemu se té volnosti knížecí
podobnými službami podlé vyměření smluv
jejich společných vždycky každého času ho-
tově odměňovati a odsluhovati zakazují. Skl.
1285. — se komu čím v čem. Aby se jemu
kdo čím v jeho chudobě za tak velké do-
brodiní odměnili. Br. — s adv.: špatně,
slušně někomu se o. Nt. — jak. Na nehet
všecko odměňovati. V. — čeho. Odměnili
slušně našich snah, šp. m. co. Vz předchá-
zející. — Pozn. O. koho = vyměniti, někoho
za někoho dáti, auswechseln, ne: belohnen;
ale: o. komu zač, čím zač, čím komu, be-
lohnen; tedy chybně: odměnil ty, kdož .. . Jg.