298

Odplatek, tku, m. = odplata. Ros.
Odplatitel, e, m., der Vergelter, Belohner.

V.
Odplatitelka, y, odplatitelkyně, ě, f.,

die Vergelterin, Belohnerin. Jg.

Odplatitelnosť, i, f., dieVergeltbarkeit. Jg.

Odplatitelný, vergeltbar. O. skutek, Br.,
právo. Th.

Odplatiti, il, cen, cení; odpláceti, 3. os.
pl. cejí, el, en, ení; odplacovati = dluh za-
platiti, abzahlen; odměniti, nahraditi, ver-
gelten, bezahlen, lohnen, verlohnen, erwiedern.

— abs. Bůh odplatí. Ros. — co komu. Od-
platil mu 50 zl. Jg. Lásku o. Nej. — co za
co. Co odplatím pánu za všecky věci? V. —
co čím: dluh prací. Vus. Šm. — (se) čeho
komu. Toho se mu odplatíme. Lom. Bůh
Vám toho dobře odplatí. Št. A vám se toho
odplatím a odměním skutečně. Břez. 202. Tak
aby podlé skutkův odplácel prchlivostí proti-
vníkům svým. Br. — (se) komu čím za co.
Zlý zlým odplatí, dobrý dobrým. Sk. O. ně-
komu něco skutkem. Arch. I. 103., dobrým.
Arch. I. 73. Hřiech hanbú se odplatí. Výb.
I. 912. A jináče vším dobrým přátelstvím
toho se odplatím. Faukn. Dobrým se komu
o. V-, Št. Za dary odpláceti na možné sluší.
Kom. Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj.
Br. Čím se odplatím Bohu za vše dobrodiní?
Br.,V. Rovným za rovné; zlým za dobré.
V. Žena se muži za jedno slovo desíti odplácí.
V. Čiň čertu dobře, peklem se ti odplatí (od-
mění). Jg. — J. tr. — se jak. Země bez práce
se neodplacuje. Jel. O. podlé skutkův. Alx.
1098. Vedlé hodnosti s tvú radú jiným od-
platíme. Arch. I. 49.

Odplátka, y, f. Jaká půjčka, taková o.
Rk. Vz Odplata.

Odplatní, Preis-. O. spis. D.

Odplatník, a, m.= odplatitel. Veleš.

Odplatnosť, i, f., lohnende Eigenschaft.
Pam. kut.

Odplatný, výnosný, lohnend, einträglich.
Nepřítele milovati jest věc odplatná. Ctib.
O. právo = odměnné, Vergeltungsrecht, n. D.

Odplav, u, m., odplava, y, f., odplavání,
das Absegeln. Loďstvo k odplavu hotové.
Johanit. Rozpiali k odplavu plachty. Mus. —

Jg.

Odplavati, vz Odplouti.

Odplaviti, il, en, ení; odplavovati, weg-,
abflössen. — co, koho. Již všecko dřiví
odplavili (odvezli). Ros. — O. koně, ab-
schwemmen. Ros. — odkud. Rýn mnoho
odplavuje ze svých zemí, strömt ab. D. Jak
od břehu odplavili (odjeli, wegschwimmen,
wegfahren, wegsegeln). Ros. — se odkud,
kam: se ze břehu, Vus.; o. se do Ameriky.
Kram.

Odplavný, -ní, Abfahrts-. O. rýha, der
Abzugskanal. Rk. O. loď, abfahrend. Dch.

Odplaziti se, il, ení, wegschleichen. —
se kam. Had do křoví se odplazil. — se
před kým jak: s velikou rychlostí.

Odpleniti, il, ěn, ění, plen (loupež) zase
odníti, die Beute wieder abnehmen. Všecky
ty nábytky zase odplenili. Exc.

Odplésti, pletu, tl, ení; odplítati, das Ge-
flochtene auflösen, aufthun. Aby té cesty ne-
zapletl a jí odpletl. Půh. 1514.

Odpliti, pliji, il, it, ití; odplinouti, nul,
ut, utí; odplivnouti, vnul a vl, ut, utí; od-
plívati, odplvati, odplivovati, abspucken, aus-
speien. Us. Odplivni jednou. On vždy odpli-
vuje. Co pak tak odplivuješ? Jg. Jestli se
lekneš, hned odplivni, aby ti lek neuškodil.
Kda. Hodně sobe dříve odplivnul. Ros. —
s čím: s krví. Jg.

Odplivování, n, odplinutí, odplití, odplí-
vání s krví, das Blutspeien. Jg., Sm.

Odplivek, vku, m., der Speichel, Auswurf.
Ros.

Odplnování, n., kde se kamení drobné
odstraňuje lopatami a necičkami. KP. II. 70.

Odploditelný, ableitbar. Krok.

Odploditi, il, zen, ení; odplozovati == plo-
diti z jiného, vyvoditi, ableiten. Jg. — co.
Časem obraznosť odplozuje jiné představy.
Marek. — co z čeho. Jehlance odplodíš ze
čtvrtáčku, postavě ho přímě. Krok.

Odploulý, kdo odploul, abgesegelt. Jg.

Odplouti, odpluji, ploul n. plul, utí; weg-
schwimmen, wegschiffen, wegfahren, weg-
segeln. V. — abs. Lodí odploula. D. — od
čeho kam: od břehu podál na moře o. Jg.
Do Ameriky o. Us. — čím. Loď parou
odplula. Dch. — s čím. S vodou odplavalo.
Er. P. 204. — kdy. Odploval dnes ráno,
o polednách.

Odploužiti, il, en, ení, odsmyknouti, weg-
schleppen. — co kým odkud: kmen do-
bytkem z lesa o. Um. les.

Odplynouti, nul, utí; odplývati, odply-
novati = odplouti, wegschwimmen; odtéci,
ab-, entfliessen. — abs. Voda přibývá a od-
plývá. — Do toho času ještě mnoho vody
odplyne, Jg. — odkud. Odplývá křepce od
břehu. Č. — jak. Nenechá času bez práce
odplynouti. Us. Odplynulo proudem žití jeho.
Č.

Odplynutí, n., das Wegschwimmen, Ab-
fliessen. Jg. O. času = projití, der Verlauf
der Zeit. D.

Odpočatý, odpočinulý, ausgeruht. — od
čeho. Jsem od práce o. Hý.

Odpočinek, nku, m., odpočinutí, die Ruhe.
Zdržujme ho od spaní a odpočinku. Tabl.
Přeji dobrého odpočinku. Us. Nejlepší jest
u kosti vyražené šatka s octem a s vodou,
při tom pak i odpočinek. Tys. Nemocný má
míti o. Us. O-ku požívati; vojínům o. dáti.
Nt. Na odpočinek někoho dáti, na odpočinku
býti. Šp., Dch. Na o. jíti. Nt. Doba o-ku.
Dch. O. (Rast) kratší, delší. Čsk. Den o-ku,
Rasttag. Místo o-ku, Rastplatz. Čsk.

Odpočinouti, nul, utí; odpočívati = od-
dechnouti sobě, práce odložiti, ruhen, aus-
ruhen, feiern, rasten. V. — abs. Toliko pra-
cemi zhmoždění odpočívají. Kom. — od čeho:
od práce. V., od skutkův. Br. — v čem (čím).
V Bohu nadějí svou odpočívati. Plác. Od-
počinul ve svých tuhách. Troj. Odpočívej
v tom hrobě. Er. P. 182. O. v pokoji. Er.
P. 521. O. v něčem. St. N. 3. O. tělem. Výb.
Ač kdy tělem odpočine. Smil v. 1783. —
kde: na sedadle. Us. Ptáci otpočívachu na
jeho větví (ramis). ZN. Otpočinú na býlí na
zeleném. BO. O. pod stromem. Us. Odpočíval
u nás přes poledne. Us. — komu: sobě, si.
V., Ros. Dětem a skotu odpočineme. Dal. 7. —