299

proč: pro parno. Ml. — jak dlouho: od-
počíval do rána. — kdy: po boji. Er. P. 521.
— čeho. Dnem i nocí bez přestánie neod-
počinu šturmovánie. Výb. I. 1081. — kde
jak. Odpočíval s klidnou myslí, aby se po-
silnil. Tvorstvo v klíně přírody své matky
odpočívá o dumavém citu. Sš. Bs. 187.

Odpočinule, odpočinutě, pokojně, ruhig.
Ros.

Odpočinulosť, odpočinutosť, i, f., das
Ausgeruhtsein.

Odpočinulý, odpočinutý, ausgeruht.Ros.

Odpočinutí, n., odtucha, pokoj, oddech,
odložení práce, das Ausruhen, die Ruhe, Feier,
Rast. V. O. od práce. V. Žádného o. neměti,
nedati. V. O. od starostí. V. Srdce bez o. se
třepetá. Kom. Nezdraví o-tím se hojí. Kom.
Den o.O. někomu odníti. D. O. si učiniti.
Háj. Úředníka na o. dáti (na odpočinek).
J. tr. Dej jim pán Bůh lehké, věčné o., re-
quiem aeternam (zemřelým). Dch. Se zástupem
svým odpočinutie učinil. GR. — O., spaní,
Schlaf, m., Ruhe, f. Na o. jíti, se dáti, se
odebrati. V., D.

Odpočísti, odpočtu, četl, čten, ení, odpo-
čítati, odpočítávati, abzählen. — co komu.
Odpočítej mu 10 kusů. Jg. — co: peníze. —
co do čeho: do desíti. — co od čeho: pět
od šesti. — co k čemu, mezi co. Us. —
Vz Počítati.

Odpočívadlo, odpočivadelko, odpočí-
vátko, a, n., der Ruheplatz, die Ruhestätte,
die Ruhestelle, das Ruhebett. BO., ZN. Na
odpočívadle ležeti, seděti, odpočívati.

Odpočívání, n., das Ruhen, Ausrasten,
die Ferien. Čas, lavice k o. D. Časté počí-
nání, časté odpočívání. Prov., Jg.

Odpočívárna, y, f., das Ruhe-, Rastzim-
mer. Jg.

Odpočívati, vz Odpočinouti.

Odpočívátko, vz Odpočívadlo.

Odpočívavosť, i, f., die Ruhesucht. Rk.

Odpočívka, y, f., krátké odpočinutí, kleine
Rastung. — O., přestávka, Pause, f. Bez od-
dechu jsem zpíval, že nebylo odpočívky.
Sych.

Odpočtení, n., das Abzählen. Jg.

Odpodivu, divně, wunderbar. Reš.

Odpodobnění, n., opak spodobnění. Vz
toto.

Odpojiti, il, en, ení, odpojovati, odděliti,
absondern, abtrennen. V.

Odpoledne, Nachmittags. Stalo se to o.
Us. S kým obcuješ dopoledne, takový jsi
odpoledne. Us.

Odpolední, nachmittägig. O. čas, služby
boží. Sych. — O., n., na Mor. a na Slov. =
odpoledne, der Nachmittag. Dobrého odpo-
lední přáti. Plk.

Odpolní, poloviční, halb, zur Hälfte. Br.

Odpolu, na poly, z polovice, halb. O.
mrtvý, živý, dokonalý, nahý. V. O. mrtvého
nechali. Štelc. Cihla o. vypálená. Reš. Kdo
přemohl mocí, přemohl vraha odpolu. Ráj.
Člověkem a rybou odpolu. Ráj. Pacholátka
odpolu lidem, odpolu k šelmám podobná.
Yod. Při kom pravda odpoly, má vyhráno.
Č. 63. Domnění řídko samo plný důvod činí,
než odpolu plným důvodům dává pomoc.
CJB. 417.

Odpomoci, pomohu, mohl, možen, ení;
odpomáhati, abhelfen. — čemu. Tomu se
může odpomoci. Tep. strom., Místop. Gabl.

— Pozn. Odpomoci jest něm. abhelfen, lépe
jednoduché: pomoci n. zpomoci (vz tato slo-
vesa), Šm., Bs., nebo: přítrž učiniti, Jg.,
radu někomu dáti, Km., něco opatřiti. Brt.
Věcem odporným zpomáhá se věcmi odpor-
nými. Jir. Anth. Aby neřestem mírnými
prostředky zpomoženo býti mohlo. Apol.
Pomoci sobě od starosti. V. Nevážnostem
přítrž učiniti. Br. Vz Pomoci. S tím se sho-
duje Brs. 117.

Odpomstiti, il, stěn, ění =pomstiti, rächen,

— co: křivdu. Mus.

Odpor, u, m. (zastr. odpora, y, f.), ode-
pření, odbíjení, odboj, der Widerstand, die
Widersetzung. O. činiti, na o. se stavěti, se
postaviti; na o. býti; přímluvě něčí na o.
se postaviti; veliké a silné odpory a pře-
kážky od nich míval; nebyti na odporu;
čas tomu na odpor; něčemu na odpor se
chovati; na o. mluviti, dělati, jednati proti
někomu. V. Zvyku se pozdě na o. staví (od-
pírá). Kom. Toto sebe zapírání vztahuje se
především k duchu, mysli a vůli, aby v nich
všechen o. proti Kristu vybyt byl. Sš. Mr.
37. O-rem státi proti komu. Sš. Oa. 6. Vojsku
na o. státi. Kram. O. někomu držeti. Ros.
Někomu na o. vstoupiti. V. Jeho odpora
platna není. Troj. Právu odpor činiti. Sych.
To jest tomu na o. Toms. Což na mně jest,
tomu na odpor nejsem. Sych. Někomu na
o. pracovati. Th. Někomu na o. státi, býti.
J. tr., Nz. O. shledati. Dch. Jde mu to na
odpor. Na mor. Zlinsku. Brt. Schopnosť o-ru,
Widerstandsfähigkeit. Dch. Který na o. nám
všem tímto způsobem se přimlouval. Žer.
Jestliže kdo se jim v čem na o. postaví.
Štr. Každý bez odporu místo dá. V. S od-
porem jíti (nedařiti se). V. O. činiti, na o.
se stavěti, aby ne: vz Brániti. — O., ne-
srovnání-se, der Streit, Widerstreit, Wider-
spruch. Býti sobě na o. Ros. Sobě na od-
poru býti. V. Ty dvě věci jsou si na o. Záv.
Tudy není v tom žádného o-ru. Sš. L. 188.
O. nápohledný, nadešlý; o. snadnou měrou
ukliditi. Sš. Mt. 114., 120. O. ten zdánlivý
porovnává se, přijmeme-li ... Sš. II. 327.
Jeden druhému často jest na o. Kom. Ne-
byti sobě na odporu. V. Tomu na o. smýšlím.
Sych. O. povinností. V. — O., ve fysice,
protičinnosť. Sedl. O. ve smyslu fysikalnim
je vše, co zmenšuje působení nějaké sily;
o. jeví se tudy býti silou směru opačného.
Vz S.N. Der Widerstand, die Last. O. ústředí,
vodičův elektřiny, vzduchu, vz KP. II. 25.,
218., 68. — O., v tělocviku. Odpory: Cvi-
čení dostředivá a odstředivá. A) Cvičení
ohybačů paží: a) dostředivě, b) odstředivě.
B) Cvičení pro předkláněče trupu: a) do-
středivě, b) odstředivě. C) Cvičení rozno-
žovačů: a) dostředivě, b) odstředivě. Tš.
str. 115., KP. I. 522. — O., ošklivosť, die
Widerwärtigkeit, der Ekel. Nikdo neví, co jest
china za odporu. Marek. To jest mi na odpor
(= odporno), když slyším. Us. u Rychn. —
O. v logice, contrarium, vz Odporný. Marek. —
O., co se proti druhému namítá v řeči, ná-
mitka proti nějakému tvrzení, der Einwurf