304

Odprchnouti, chnul a chl, utí, odprchati,
odprchovati, odpadávati, abfallen. Odprchne
listí se stromů, růže, srsť. Č., Ja.

Odpřisahání, odpřisažení, odpřisáhnutí,
odpřisahování, n., das Ab-, Verschwören. D.

Odpřisahati; odpřisáhnouti, sáhnul n. hl,
ut, utí; odpřisíci, sahu (zastr.), sáhl, žen,
ení; odpřisahovati = přísahu na něco učiniti,
abschwören. — co komu. Odpřisahal mu to.
Ros. — jak. Odpřisálnu na minutu. Us.
v Rychnově. — čeho. Falešně věcí k věrné
ruce přijatých odpřisahati. Plk. — se čeho
= přísahou se zařeknouti, odřeknouti, s pří-
sahou odepříti, zapříti, abschwören, mit einem
Schwur verleugnen, für etwas schwören, ver-
schwören. V. 0. se víry, Eus., náboženství,
Kom., pití, kacířství. D. — V. — se s inft.
Odpřisáhl se tam jíti. Ros. — že. Pohnaný
má se odpřisíci, že neslíbil. Vl. zř. 215.

Odpřísti, odpředu, dl, den, ení; odpřá-
dati, odpřádávati, aufhören zu spinnen;
předa oddělati, abspinnen. — co komu.
Celý dluh mi odpředl. Ros.

Odprodaj, odprodej, e, f., odprodání,
der Verkauf, die Veräusserung. Dipl. 1448. O.
statků. Mach.

Odprodati; odprodávati, verkaufen. -- co
od čeho: pole od domu. — co po čem.
Jeden kus pole po druhém o. Jg. — co
komu zač. Vz Prodati. — co na koho.
Musí na ni o. pár koňů. Er. P. 252. — jak:
statek s povolením práva. Kol. 46.

Odprodavač, e, m., der Verkäufer, Ver-
schleisser. D.

Odpros, u, m., odprosa, y, f. = odpro-
šení, die Abbitte. 1580. Pavel z Filipp po
čestném o-su od předních toho města úřed-
níků sobě učiněném do Soluna se odebral.
Sš. L. 2.

Odprositel, e, m., der Abbitter. Jg.

Odprositelný, abbittlich. Jg.

Odprositi, il, sen, ení; odprošovali, ab-
bitten. — koho (akkus.). Když tě odprosuje,
odpusť mu. Us. On ho odprosil. Us. — čeho:
činů svých. Kom. Nе: za co: za činy m.
činů. Jv. — se komu. Odpros sa, nevěsto,
otcovi, mateři; odpros sa jim, odpros, padni
na kolena. Mor. P. 428. Zb.

Odprosení, n., das Abbitten, die Abbitte.
Dosoudil se na něm odprošení. Sych.

Odprosený, abgebeten. Jg.

Odprovodčí, ího, n., průvodčí, der Be-
gleiter. Na Slov. Plk.

Odprovoditi, koho z čeho: z pouště,
begleiten. Č.

Odprskati, vz Prskati. — se = odběhati
se. Koza domácí kozlem angorským od-
prskaná. Ja.

Odpršeti, el, ení, aufhören zu regnen,
ausregnen. — Když čtyřidcet dní odpršalo,
přestali přívalové. V.

Odprutec, tce, m., prut k sazení, der
Steckling, das Steckreis. Každá vrba roz-
množuje se o-ci.

Odpryskati, odprysknouti, sknul a kl,
utí, abspringen (von trockenen Sachen).
Barva odpryskala. Us.

Odprysky, pl, m., jistý bolák na noze.
Us.

Odpsati, vz Odepsati.

Odpud, u, m., odpuzení, der Abtrieb. Jg.
Odpuditel, e, m., der Abtreiber.
Odpuditelka, y, odpuditelkyně, ě, f.,

die Abtreiberin. Jg.

Odpuditi, il, zen, ení; odpuzovati; od-
pouzeti, el, ení = odehnati, weg-, abtreiben,
abwendig machen, wegdrängen. V. — koho,
co. Dívky je dvakrát odpudily. Dal. Střelku
magnetickou o. Krok. Hlad o. Boč. exc. Ho-
spodine povstaň, neodpúzej mne až do sko-
nání. Smrť Jer. ms. 1410. Ptáci se odpúdili
(opustili hnízdo jsouce znepokojováni). Na
mor. Zlinsku. Brt. — koho od čeho. Scip.,
Mach. — co čím. Prsten, jímžto každú je-
dovatú věc odpudichu. Troj. — čeho. Zk.

Odpudivosť, i, f., abstossende Kraft. Při-
tahavosť a o. Mus. O. elektrická, vz KP. II.
195. Přitažlivost' a odstrkavosť nebo o. Ssav.

Odpudivý, abstossend, repulsiv. Moc neb
síla odpudivá, Sedl.

Odpuduosť, i, f., odpudného jakosť, ab-
treibende, abstossende Beschaffenheit. Jg.

Odpudný, odpudivý, abtreibend, abstos-
send. O. moc, síla. Jg. — O., k odpuzení
sloužící, Scheide-, Abfertigungs-. O. list,
Scheidebrief, m. Sš. Mt. 259. Dal jí o. list
a odřekl se na vždy ženění. Sych.

Odpuchnouti, chl, utí, oplasknouti, ab-
fallen. Us.

Odpůrce, e, m., odporník, protivník, ne-
přítel, der Gegner, Widerpart, Widersacher,
Antagonist. V. V tom předsevzetí mnohé
měl odpůrce. V. Proti odpůrcům užívej své
síly. Sych. O. v hádce. Us.

Odpůsobiti, il, en, ení, odpůsobovati,
vzdáliti, amovere, entfernen. Otpósob všelikého
krále ot jeho zástupa. BO.

Odpust, u, m., odpuštění, prominutí, die
Verzeihung. O. dáti komu, gewähren. Sš.
Hc. 41. Pokání to připravovalo k obdržení
o-stu hříchů. Sš. Mr. 6. — O., Urlaub. Sych.

Odpustitelnosť, i, f., Verzeihlichkeit. Jg.

Odpustitelný, verzeihlich, verzeihbar. O.
hřích, Br., omyl. Us.

Odpustiti, il, štěn, ění; odpouštěti, ěl, ěn,
ění; odpušťovati = prominouti, z mysli vy-
pustiti, verzeihen, vergeben, nach-, ab-, er-
lassen, schenken; šetřiti, schonen; dovoliti,
erlauben: propustiti, pustiti, dovoliti, jíti,
beurlauben, Urlaub geben, entlassen; dovoliti
si, sich erlauben. Jg. ,Odpusťte´přidává se
jako na omluvu, že zmíněno se o věci ne-
pěkné. Vozíme, odpusťte, hnůj. Co je Váš
muž? Je, odpusťte, švec. Na mor. Zlinsku.
Brt. — koho. Oni ji otpustichu i pěstúnu
její s ní. BO. O. koho, beurlauben. Zř. F. I.
— co komu. Alx. 1108. Hospodin Magda-
leně všecky hříchy odpustil. Pass. 532. Pán Bůh
všecky hříchy odpustil. Er. IL 179. Dlužní-
kům čásť dluhu ovšem se škodou pánovou o.
Sš. L. 156. Když kdo lidem svým úrok n.
roboty odpouští dskami. Zř. F. L Smrť žádné
cti neodpustí (nešetří). V. Odpustím (ušetřím)
pověsti jeho, Jel. Žádnému věku neodpustili
(nešetřili ho). Háj. Já vám odpouštím. Br.
Dané mocnáři nerádi odpustí. Har. Někomu
hříchy, vinu, pokutu, trest o. V., D. Zakle-
je-li kdo sebe mírněji, přidává skroušeně:
Bože mi těžký hřích odpusť. Na mor. Zlinsku.
Brt. — komu čeho: hříchů, šp. m. hříchy.