305

Brt. — co zač. O. hříchy za peníze. Chč.
304. — co z čeho. Odpusť hříchy z své
milosti. Lom. — koho s kým, kam = do-
voliti jíti. Odpustil s ním Ammona. Ben.
Někoho do města o. Ros. — se do čeho.
Pánbu odpusť, jak se maminka do toho od-
pustila (dala). Us. u Dobrušky. Vk. — komu
v čem. On si odpouští v kartách, v ožral-
ství (dovoluje si). Ros. Aniž sobě v čem
odpustíme, dokudž bychom ho (chrta) k do-
konalosti nepřivedli, nicht eher ruhen, nichts
unversucht lassen, nicht eher nachgeben. V.
pol. 308. — od čeho. Kožíšky (jetele) lehce
od proutí odpouštějí (ablassen, sich loslösen).
Puch. hosp. 37. — s inft. Prosím, odpusť
mi některé slovo k tobě promluviti. Solf. —
Háj., Kron. tur. — komu k čemu: k něčí
prosbe, přímluvě. — koho ke komu. By
chtěl svá syny k němu otpustiti. Dal. 120.
— co skrze koho. Kristus sám skrze církev
odpouští hříchy. Sš. L. 86. — aby, že. Od-
pusťte, žeť já k tomu maličko promluvím.
Solf. Odpusťte, abych k Vám promluvil. Svěd.

Odpustky, ů, m., pl. O. jsou podlé učení
katolického prominutí těch časných trestů,
které hříšník, odpuštění hříchův obdrže, ještě
by podstoupiti měl. Vz více v S. N., Tk.
III. 240., MH. 154. Der Ablass. O. úplné n.
plnomocné, částečné n. neplnomocné; osobní,
věcní, místní, slavní (na př. jubilejní) o-vé.
Moc udíleti o. Získati o. O-ův účastným se
státi. Nadužívání o-kův. O. přivlastniti duším
v očistci. Nadati co o-ky. MH. 154., 155.
a Smol. 23. — O., dovolení, die Erlaubniss.
Plk. — O., odpuštění, die Erlassung. Br.

Odpustkový, Ablass-. O. kříž. Seidl.

Otlpuštěnec, nce, m., Beurlaubter. Pr.

Odpuštění, n., prominutí, Verzeihung,
Vergebung, Nachlassung, Schenkung, f., der
Erlass, Ablass. V. O. hříchů, D., ZN., viny,
všeobecné o. viny. V. Za o. prositi. D.
Kromě kostela není o. hříchům. Št. — O.,
dovolení, die Erlaubniss. O. dáti. V. S od-
puštěním (když se něco nehrubě mravného
pověděti má). Ros. Z čieho o. děláte tento
dóm. BO. S tvým o. Us. Jestliže by hor-
mistr propůjčil komu kterú propojičku bez
vědomí těžarů a bez jich odpuštění zvlášt-
ního. CJB. 357. I žádný konšel nemá z rady
jíti ani z města jeti bez o. purkmistrova.
Sob. 13. Bez o. sudího odjeti. Zř. F. I. O.
k domoví vyžádal. Břez. 253. — O., dovolení
k odjití, die Entlassung (des Unterthanen
auf ein anderes Dominium usw.), der Urlaub,
Abschied. Vz Gl. 192. 0. dáti komu, V.,
vojsku. Us. O. bráti, vzíti (od dvora), od
krále. Troj. — Háj., Let. 298., Čr., Kat. 205.
O. ze soudu vzíti. Zříz. Ferd. Byl na o. (na
dovolené). Har. Od fary o. vzíti, dáti, auf
eine Pfarre resigniren. Šm. Každý služebník
může od pána ústně n. listem o. vzíti. Er.
O. z poddanosti vzíti, Entlassung aus dem
Unterthansverbande. Vl. zř. 351.

Odpuštěný; odpuštěn, a, o, verziehen,
nachgelassen. O. provinění, daň. Jg. — O.,
erlaubt. Není mi odpuštěno (dovoleno, ne-
smím). V. — O., entlassen. Us.

Odpútiti = odpoutiti.

Odpuzení, n., die Wegtreibung.

Odpuzený, weggetrieben, Verstossen. Us.

Odpuzovací, odpudivý. O. síla. Jg. Ab-
stossend.

Odpuzování, n., das Ab-, Wegtreiben,
Abstossen. O. se polů magnetů; o. se proudu
elektrických, vz KP. II. 187., 233.

Odpýtati, prositi za odpuštění, abbitten.
Na Slov. Kd.

Odr (v obec. mluvě: vodr), u, m.; rodro,
a, n., coll, vodří, n. = kůl (k vínu), V.,
obyč. v pl. vodry. Odry ve vinnicích jsou
koly, na něž se bidla na příč zavěšují, po
nichž pak víno na horu se táhne. Vz více
v Čk. 251. Der Pfahl, Ruder. V. Keř na vodry
vedený. V. Víno na vodřích. — O., /es (víno),
který se na vodry vede, Laubenrebe. V. —
Odry, odr, vodro, patro ve stodole nad
mlatem, dyje. Puch., Slm. Das Scheungerüst.
Aby kúpili dřievie k odróm (commissnra,
vazba). BO. — O., ložce t. j. spolehadlo,
podpěradlo, pulpit, die Lehne, das Kissen,
Pult., MV.; postel, lože, das Bett, die Lager-
stätte. MV. Odrami netoliko lehadla při sto-
lování, nébrž i postele se rozumějí. Sš. Mr.
32. — Odra, pl., n., jakési lešení na sušení
hrncův. Us. Mý. — Odr, zelená bouda ptá-
čnická. Dubrav. hist. Vogelstellerhütte.

Odra, y, f., řeka, Oder, Viadrus, vzniká
na Mor. a teče Pruskem do Východního
moře. Vz S. N. — Odra, y, pl. odry, f.,
jáhliny, výsypek, malé k jahlám podobné
puchýřky, Friesel. Rostl.

Odrabaný, schäbig. O. člověk, kabát, dům.
Na Mor. Brt.

Odrábati = odrobiti, na Slov. — co:
stěnu. Také na vých. Mor.

Odřad, u, m., Abtheilung. Čes. vč.

Odrádce, odraditel, c, m., der Abrather.

Odřádění, n., přestavení, Hyperbaton, vid
řečnický. Tu by se musilo přijíti k přestavení
či o. Sš. Sk. (J.

Odřadí, n., die Rubrik. Rk.

Odraditelka, y, odraditelkyně, ě,f.,
die Abratherin. Jg.

Odraditi, il, zen, ení; odrazovati = ra-
diti od něčeho, naprosto neraditi, rozpáčiti,
widerrathen, miss-, abrathen, V.; odvrátiti,
abwendig, abspänstig machen. Jg. — komu
co. Tak sobě všechny lidi odradíš (odvrátíš).
Ros. Sv. apoštolově králi odradili. Pass. 922.
Že mu to odradili. Tur. kron. — J. tr. —
koho, co: nepřítele. Us. — koho od čeho.
Odrazoval ho od té cesty, od předsevzetí. Br.
Někoho od úřadu o. Er. — J. tr. — čeho. Toho
druhá strana odradila. Martini. — Zk. —
komu v čem. Ze všech jeho rad nebyl
žádný u něho v takové vážnosti, aby mu
směl v něčem odraditi. Kr. mosk. — aby
ne. Odradil mu, aby toho nečinil. Svěd.
Odrazoval mu, aby nejezdil. V. Vz Brániti.

Odradný, odrazující, abrathend. O-nými
slovy ho přemlouval. Č.

Odřané, pl., m., na Moravě. Kda.

Odranec, nce, m., odraný šat, Kittel,
Lumpenzeug. Chodím v odranci. Pam. kut.
— O., otrhanec, odraný člověk, Haderlump,
Lump. Ros. — O., nyní ves Hrádek v Cá-
slavsku, vz S. N.; ves u Nového města
v Brněnsku. PL.

Odraneč, nče, m., ves u Chotěboře. PL.