307

Odrážka, y, f., srážka, Abbruch, m., Ver-
rechnung, f. Vezmu to na odrážku dluhu. Jg.

— Odrážky, pl., odpadky při dělání šindele.
Abfalle, m. Us. — O. ve mlýně, dřevce pů-
sobící třesení-se rožce, Anschlag, Klippel.
Us. — O. u pluhu = příhonka. Us. — O.,
na Slov., odvedení řeky, potoka při lovení
ryb. Plk. — O. Na odrážku pracovati nebo
bráti (u horníků, když se hlavní žíla již vy-
brala a přibírá se ještě krajina). Vys. — O.
v hudbě = znamení, jímž se křížek aneb b,
totiž zvýšení aneb snížení tonu ruší. S. N. —
O., die Parirstange. Čsk. — O., vytlučená
ruda, Abschläge. Suchá, mokrá o. Us. Příbr.

— O., vz Odražení.

Odrážkový. O. taxa, Karenztaxe, f. Rk.
O. sloup, der Reitelbaum in den Eisenhütten.
Techn.

Odrážlivosť, i, f. O. k něčemu míti, An-
tipathie. Us.

Odrážlivý, abstossend. O. chování. Us.

Odrba, y, m. = otrapa. Us. Sml.

Odrbati; odrbnouti, bnul a bl, ut, utí;
odrbávati — drbáním očistiti, otírati, ab-
reiben. — co: zuby, čím: kartáčkem. —
koho = pomluviti, durchhecheln. Plk. — O.,
sdrbati, setříti, abschaben, ab-, wegreiben. V.

Odrdák, u, m., dřevěný hřeben na česání
černých jahod (borůvek); od odru (odříti).
Us. v Krkonš. Hk.

Odřečení, n., die Absagung. Us. Jg.

Odřečiti se, il, en = odříci se (zastr.),
ab-, entsagen. — se čeho kdy. Na křtu se
ďábla odřečili. Bel. O. se pýchy. Hus. Malé
dietky křstie a kmotrové za ně řkú, že se
ďábla odřečí. Št. N. kř. 313.

Odřek, u, m., der Verzicht. Gl. 195., Půh.
Cf. Nářek. Bdl.

Odřeknouti, ul, utí; odříci, (zastr.
odeřku), odřekl a odeřkl, odeřčen, ení; od-
říkati; odříkávati = odsouditi, odmrštiti,
proti komu nález udělati, absprechen, aber-
kennen, abrechten, V.; odpověděti, antworten.

— abs. On nepřijde, odřekl. Ml. — koho
čeho: hrdla (odsouditi). V. — komu čeho.
Tomu (práva) nalezli, druhému odřekli. Rkp.
pr. pr. — co komu. Jemanden etwas ver-
sagen, absagen. Lékař nemocnému odřekl
život. Jg., Us. Tato vazba není špatna; cf.
také předcházející příklad. Ovšem užívali
starší v tomto významu více ,odpověděti.-
Avšak toto sloveso o tento význam již přišlo.
Také můžeme užívati: odepříti komu čeho
n. něčemu, oslyšeti, nesvoliti atd. Dle Brs.
118. — komu na co. Na to odřekla. Plk.,
Hol. — se = odpověděti se, odpovídati se,
nechtíti s něčím nic činiti míti, ab-, ent-,
aufsagen, aufkündigen, Verzicht thun o. lei-
sten. Jg. Ani neslibuji ani se neodříkám. Mus.

— se čeho. Odřeknu se všeho, Kom., hry,
D., knížectví, sebe samého, V., studu. D.
O. se ďábla, Št. N. 182., cti, hrdla i řemesla.
Svěd. Odřiekám se všech práv zemských
i duchovních. Výb. I. 451. Krále pekelného
chutě zavrzme, neb i na krstu jsme sě od-
řekli jeho. Výb. I. 765. Kdo se zlého odříká,
nikoho se neleká. Č. 370. Čeho se člověk
nejvíc odříká, toho se nejdříve dopustí. Sk.
O. se všech pych. GR. Dobrý odříká se
všeho nečistého. Kom. Žádný se ničehož

odřeknouti nemůže (neví, jaký osud ho po-
stihne). Ros. — se čeho čím. Odřekl se
dědictví otce svého dskami zemskými. Ros.

Odřeknutí, n. = odpověď, das Antwor-
ten. Plk. — O. se čeho = vzdání se, Ent-
sagung, f. Bib.

Odřeknutý, vz Odřeknouti. Abgespro-
chen, abgesagt. Abyste se k odřeknutým
věcem nenavraceli. Br.

Odření, n., das Abschinden, Abdecken.
Jg. — O. v údech (nemoc v údech), na Mor.,
Gliederkrankheit. D.

Odřenina, y, f., das Wundreiben. O. kůže.

Odřený, abgeschunden. O. kůže, wund. D.

Odřepák, a, m., velký, červený mravenec.
U Kr. Hradce. Fr.

Odřepsy, dle Dolany, ves u Poděbrad.
PL.; Tk. I. 87., II. 131.

Odrepták, a, m., odreptávající, der Wider-
murrer. Reš.

Odreptati, odreptám a odrepci; odreptá-
vati = odbreptati, odmlouvati, odbublati,
widermurren. V. — co. Ctib., Rk. — čeho.
Každého slova jeho odrepce. V. — se čeho.
Rk.

Odřezanec, nce, m., odřezaný, odštípenec,
zvl. od víry, ein Abtrünniger. O. od církve.
V. Všickni pod obojí za kacíře a odřezance
provoláni byli. Apol. — Štr.

Odřezání, n., das Abschneiden, vz Od-
řezati. — O. = oddělení od víry, Abfall,
m., Abtrünnigkeit, f. Hil.

Odřezanosť, i, f., oddělení, Abfall, m.,
Abtrünnigkeit, f.

Odřezaný, odřezán, a, o, abgeschnitten,
abgehauen. O. dřevo. — z čeho. Rkp. Ps.
Mus. — od čeho. Ib.

Odřezati, odřezám a odřeži; odříznouti,
znul a zl, ut, utí; odřezávati, odřezovati,
ab-, los-, wegschneiden, V., se, sich trennen.
Jg. — Což neužitečného, odřezati. V. — co
(komu): naději, Vš., Jel., úd společnosti
neužitečný. Agenda česká. — co čím : prkno
pilou. D. — co, se od čeho : maso od kostí.
Ml. Poustenníci, jakžkoli od světa odřezavše
se, . . . Břez. 168. O. se od jednoty církve.
Hil. — co odkud: provaz z šibenice. Jir.
dh. — se koho. Kteří se nás odřezali při
víře. Bart. 322. 28. (Níže v Bart. ř. 35. —
od nás se odtrhli).

Odřezek, odřízek, zku, m., Abschnitzel,
Abschnitt. O-ky z dřeva, der Abgang. —
O., kus dřeva vsazený, eingeflicktes Stück
Holz. D. — O., v math., die Abscisse. Sedl.

Odřeziny, pl., f., piliny, drtiny, Säge-
späne. D.

Odrh, u, m., výtka, výčitka, der Vorwurf,
Verweis. K takovým starým o-hům co řeknu ?
Sekl Č.

Odrhati; odrhnouti, hnul a hl, ut, utí;
odrhávati — drhnutím čistiti, otříti, abrei-
ben ; očistiti, reinigen, abscheuern; vyčítati,
vorwerfen, verweisen. — abs. Odrhám —
silně kašli. Na Slov. Koll. — V již. Čech.
=dráti peří. Kts. Odrhajíce (odmlouvajíce)
mnozí lapali jej v sloviech. Ep. Pog. 29. —
co: len, räufeln, raufen; stůl, Us., nádobí,
talíř. Ros. — co čím: stůl věchtem. Hně-
vivou řečí odrhali hříchy jich (vytýkali).
Br.-co odkud: list s proutku. Čern.—