310

sedati, odsedávati = dále od někoho sednouti,
sich wegsetzen, wegrücken; ustoupiti, wei-
chen; opustiti, vzdalovati se, odvrátiti se,
abstehen. Jg. Odsedni. D. — co, čeho =
sedě zaplatiti, tresť přestáti, vz Odseděti;
opustiti, vzdalovati se. Odseděl to. Brt., Scip.,
Br., Tkadl., Th. — čeho kde kdy. Maria
a Josef otsedli svého děťátka v Jerusalemi
na sňatce. St. skl. — od koho. Nt.

Odsek, u, m., das Abhauen; v tělocviku,
die Abwehr. Vz KP. I. 541.

Odsekáč, e, m., das Schiefereisen (u ko-
vářů). Jg. — O., u kováře nástroj noži po-
dobný, k odtrhování podkovy od kopyta.
Us. Dch.

Odsekati, odseknouti, knul, ut, utí; od-
síci, odseku (zastr.), odsekl, sečen, ení; od-
sekávati = pryč od něčeho sekati, ab-, weg-
hauen ; sečmo odehnati, weghauen, abwehren;
odmluviti, odříkati, widersprechen, abtrum-
pfen, abspeisen. — co od čeho čím: se-
kerou. — co komu: stromu ratolesti. —
co až kam. Odsekni tu ruku po loket. Č.

— komu, od čeho = odmluviti. Umí od-
štěkati a odsekati od svého. Jg. Umí kaž-
dému odseknouti (pro odpověď do kapsy
nechodí). Vz Mluvení. Č. Al mu odsekol
(krátce, vhodně odbyl). Mt. S

Odseknutí, n., das Abhauen. Us.

Odseknutý, abgehauen. Us.

Odsep, spi, f., nebo o., spu, m., Abwurf,
m.; die Anschüttung; die Düne an der Meeres-
küste. Us.

Odsésti, vz Odsednouti.

Odsíkati. Odsíkajú mne (sečou rychleji
než já, jsou přede mnou). Na mor. Zlínsku.
Brt.

Odsílati, lépe: odsýlati, vz Odeslati.

(Odsílka), odsýlka, y, f. O. listu, die
Abschickung, Beförderung. Trest. zák.

Odsířiti, il, en, ení; odsiřovati = síry
zbaviti, ent-, abschwefeln. — co : kamenné
uhlí. Jg. (Novější).

Odsknouti se = octnouti se. Cyr.

Odskočiště, ě, n., místo, z něhož se od-
skakuje. O. v tělocviku. Vz KP. I. 446.

Odskočiti, il, ení; odskakovati, odskáká-
vati, weg-, abspringen, weghüpfen. — Blecha
odskočila. — od čeho. Míč odskakuje od
země. Us. Odskočil od něho na chvíli. Ktož
by svět právě znal, odskočil by. od něho.
Št. N. kr. 113. — čeho. Zk. Ačť kto podrží
se lží na chvíli, k tomuť příde najpoléze, žeť
se obratí k jeho zlému; když v tom bude
poznán, odskočie jeho, všem bude lacin. Št.
N. kř. 142. Odskoč jie (tělesné milosti). Št.
N. kř. 23. — před čím: před padajícím ka-
menem o. — s kým ke komu. On s bratrem
k sousedu odskočil (na chvíli odešel).

Odskok, u, m., der Absprung. Spasil se
rychlým odskokem. Div. z och. O. skrčmo,
das Abhocken. Tš. Odskok — v zad! Sprung

— rückwärts. Čsk.

Odslaviti, il, en, ení; odstavovati, feiernd
begehen. — co komu: dni bohóm. Troj.

Odsledek, dku, m., die Abfolge. Dch.

Odslepiti, il, en, ení, odslepovati, se-
hend machen. Jg.

Odslizovák, u, m., der Abschleimer, druh
náprstku. Techn.

Odslizovati, sliz snímati, abschleimen.
Techn.

Odsloniti, (v obec. mluvě, také na Mor.
odcloniti), il, ěn, ění; odsláněti, ěl, čn, ění;
odsloňovati = odhaliti, enthüllen, aufdecken,
den Vorhang wegnehmen; ze stínu postaviti,
aus dem Schatten stellen; nezasláněti, aus
dem Lichte gehen.

Odsloužení, n., das Verdienen, D., Aus-
dienen, die Abfertigung, Abdienung, der
Gegendienst. Jg.

Odsloužený, abgedient, verdient. Na od-
slouženou, zur Vergeltung. D.

Odsloužilý, Emeritus (titul). Rk.

Odsloužiti, il, en, ení; odsluhovati =
službu vykonati, den Dienst enden; službou
něčeho odbyti, ab-, verdienen. — Již jsem
odsloužil, dosloužil. — co: dluh, čas, Us.,
mši. Ros. — čeho komu: dluhu. Ros. — Pr.
měst., Mus., Zk. — komu čeho podlé čeho.
Snads jie toho podlé řádu svietského odslu-
hoval. Tkadl. — čeho jak. Která čeládka
roku svého v pilnosti: odsluhuje. Mus. Já
vám toho ráda s hotovostí odsloužím. Ctib.
— se = službami se odměniti, Gegendienst
erweisen, dankbar sein, vergelten. — se
komu zač: za dobrodiní; dobrým za dobré.
V., D. — K. poh. II. 86. — se komu čeho
čím. Já Vašim Milostem takového dobrodiní
svými povolnými a hotovými službami nikdá
se odsluhovati nepřestanu. Žer. S vynalože-
ním hrdel až do nejvyššího přemožení se té
péče o. chceme. Apol. My Vaší Milosti toho
na potomní časy službami našimi rádi vždycky
o. se míníme. Ottersd. Toho všeho všelikou
poddaností se odsluhovali. Čr. Dělej (čiň)
čertu dobře, peklem se ti odslouží. Jg., Č..
Vším dobrým se toho tobě o-žím. Žer. L. 58.

Odslovaniti, il, ěn, ění, odslovaňovati,
entslavisiren. Krok.

Odsloviti, il, en, ení = odpověděti. Bž.
Němc. (N1.).

Odsluha, y, f., odsloužení. Odsluhu ně-
komu slibovati. Div. z ochot. Gegendienst,
m., Revanche.

Odsluhovati, vz Odsloužiti.

Odsluní, n., nejdalší odestání planety od
slunce, aphelium, die Sonnenferne; — O.,
vedlejší slunce, Nebensonne, f. D.

Odsluník, u, m., die Sonnenferne; Neben-
sonne. Rk.

Odslužce, e, m., der Vergelter. Rk.

Odslyšeti, el, en, ení; odslýchati, ab-,
aushören. — co : mši. Ros.

Odslzeti, el, ení, přestati slzeti, auf hören
zu thränen. Ros.

Odsmáti se, odsměji se, ál, ání, aufhören
zu lachen; smíchem odbyti, mit Lachen ab-
fertigen. Jg. — se čemu. On se nebrzy roz-
hněvá, radši se všemu odsměje. Ros. Však
mi se každý odsměje. Dač. — Ctib.

Odsmeknouti, knul a kl, ut, utí; odsme-
kati, odsmykati=odvázati, ablösen. — koho.
Ros.

Odsmrknouti, knul a kl, utí, sich aus-
schneizen. Odsmrkl si. Ros.

Odsmýčiti, il, en, ení; odsmýkati, odsmý-
kávati, odsmyčovati, odsmykovati = odtáh-
nouti, odvléci, abziehen, wegschleppen. V. —
co: dříví. Ros. — koho kam: do řeky