322

kl, ut, utí; odvlačiti, il, en, ení; odvlékati,
odvláčeti, el, en, ení, fort-, wegschleppen;
odkládati, aufschieben ; zu Ende eggen, ab-
eggen. — co odkud kam: na pole. Jg. —
čeho: mrtvol, šp. m. co (mrtvoly), Kos.,
leč by to byl dělivý gt. O. co k stodole.
Us. — Vz Vléci. — se. Odvlíkli se domů
= odešli. Troj. — se čeho —- odtáhnouti
se. Výb. I. 864.

Odvlhati, odvlhovati, odvlhnouti, hnul a
a hl, utí, durch Feuchte sich lösen. Škraloup
odvlhl. Us. Mráz odvlhl (vlhkým se stal)
wurde feucht. Jg.

1. Odvod, u, m., odvádění něčeho povin-
ného. Die Abführung. O. vojska. Us. K od-
vodu jíti, se stavěti. Ml. O. na vojnu. Pra-
videlný o. k vojsku; o. hlavní, dodatečný;
o. z moci úřední, von Amtswegen. Čsk. Kdy
bývá o. k vojsku, je škaredá pohoda. Kda.
— O., odevzdání, dodávání, die Ablieferung,
Ab-, Uibergebung, Uibergabe, Lieferung.!).
O-dy od jiných fondů zemskému fondu. Ozná-
mení, summa, lhůta, sloupec odvodu. Šp. — O.
vody, die Ableitung. — O., rozvod, starý
kmen, který do země kladou, hřiženice, Ge-
sänk, n. V. — O., odpor, vyvrácení, der
Gegenbeweis, die Widerlegung, Ablehnung,
Widerrede, Einrede, der Gegengrund. O.
v právnictví = vyvrácení důkazů od odpůrce
vedených, kdežto důkaz směřuje jen proti
zapírání. Vz S. N. O. žaloby. A obeslaný
též má odvodu svého užiti. Kol. 12. Příčiny
(odporu vloženého) mají straně odporné dány
býti, aby věděla, proti čemu měla by se od-
vodem svým hotoviti. Pr. m. O. vésti (od-
vozovati). Jg., Kom. Na jehožto odvody zase
Rokycana replikoval. V. Odvody odvésti.
Tkadl. Soudný skoumá důvody a odvody.
Marek. Obnoviti, uvážiti důvody a odvody
své, Beweise und Gegenbeweise. Us. (Pán)
důvody jeho (ďáblovy) o-dy nějakými po-
rážel. Sš. Mt. 57. — Vz Průvod.— O., do-
vedení, Erweisung (der Unschuld). Každý,
kdo se k o-du neviny své odvolá, slyšen
býti má. Ros.

2. Odvod, a, m., obžalovaný, der Beklagte.
Lukášovi povodovi (Kläger), Janovi odvo-
doví. Schön, exc.

Odvodce, e,m., der Ableiter. Tpl.

Odvodice, e, f., žíla odvodící krev od
srdce, die Pulsader. Rostl. Dle Ja. a Presla
v Ssav. o. = žíla krevní (vena), přivodice
pak = žíla pulsovní. Jg. — O., roura od-
vodící, Ableitungsröhre, f. Vylil vodu do
číše o-cemi opatřené. Sš. J. 132.

Odvodič, e, m., der Leiter, Ableiter, Lie-
ferant. Ve fysice, der Leiter der Elektricität. Jg.

Odvodičný. O. krev. Ssav. Venös.

Odvoditi, vz Odvésti.

Odvoditý, langgestreckt. Hnízda sobě na
větvích o-tých dělají (papouškové). Ler.

Odvodivý, Ableitungs-. O. způsob (me-
thodus derivans) v lékařství jest způsob lé-
čení, jímž se přihlíží k tomu, aby proud krve
a přítok jiných šťav odvrácen byl od důle-
žitějších ústrojů, obyč. vnitřních, k ústrojům
méně důležitým, vnějším. Vz více v S. N.

Odvodní, -ý, Ableitungs-. O. trouba, žíla,
Krok., spis, svědek, Entlastungszeuge, D.,
list. Schön. Podlé zákona měli napřed zá-

stupcové, zastavatelé a o-dní svědkové a
potom žalobníci a jejich svědkové slyšáni
býti. Sš. Mt. 352. — O. (Rekrutirungs-):
ročník (těch, kteří téhož roku do vojska byli
vřaděni), lékař, obvod, Čsk., místo, zákon,
uběhlík, náklady, výlohy, patent, kommisse,
předpis. J. tr. — O. Strana původní i o. Vz
Odvod. Kläger u. Angeklagte. Schön.

Odvodnice, e, f., Entführerin, f.

Odvodník, a, m., Entführer, m.

Odvojba, y, f. = odvojení, Hendiadys.
Slova ta o-bou či hendiadou bráti. Sš. II. 88.
Nadarmo se v novém zákoně o-by přijímají.
Sš. II. 88.

Odvojení, n. O. v právnictví, vz Ode-
pření. — O., obdvojení, odvojba, Hendiadys.
Sš. Sk. 16.

Odvojený, dvojí, zweifach, wiederholt. O.
ohlášení, pokrm. Jel.

Odvojeslovcí, n., slovo, slovce odvojně,
podvojně či dvakráte položené, verdoppeltes
Wort. O. ano a ne v řečt. to val vai, y.al тЬ
ov ov sesiluje výrok. Sš. 305.

Odvojiti, il, en, ení; odvojovati, opěto-
vati, verdoppeln. Odvojte dvakrát viece. ZN.
— co: myšlénku. Sš. J. 5. O. své napomí-
nání. Sš. II. 330. — co komu: žalosť. Bian-
cof. O. hřích. Plk. — se komu. Odkudž
odvojila mi se žalosť. Troj.

Odvojitý, dvojí, zweifach. Žalm. 149. 1487.

Odvojně, doppelt, zwiefach. Rkp. pr. cís.

Odvolací soud, stolice, způsob (Berufungs-,
Appellations-), J. tr., útraty, lhůta, odpověď,
ohlášeni, rozsudek, spis, stížnost, věc. Řd.

Odvolanec, nce, m., der Appellant. Ros.

Odvolání, n. — O., der Widerruf, das
Abrufen, změna dřívějšího rozhodnutí a usta-
novení, zrušení vůle dříve projevené a účinků,
které z ní vzejíti mají. Vz S. N. O. přiznání.
Trest. zák. O. návrhu. Us. Vz Korrekce. O.
vojska, učení nějakého. Us. — O. se k vyš-
šímu právu, appellace jest útočiště jisté stíž-
nosti od nižšího práva к vyššímu. Kol. 34.
Die Berufung, Appellation. O. každému se
přeje. O. není vydáno k obraně nešlechet-
nosti, ale k pomoci nevinnosti. Pr. Appel-
lujícímu výpis rozsudku s přelíčením krom
svědků vydati se má. Pr. Za o. uctivě žádej
a bez důtek. O. pokud trvá, strany před
sebe ničehož nebeřte. O. pokud trvá, strana
na stranu nenastupuj. Pr., Rb. O. z rozsudku
vložiti (einlegen); ohlášení k odvolání-se;
lhůta o.; o. zavrhnouti. J. tr. Nález, jenž
má konečně bez dalšieho otvolánie držán
býti. O. z D. Právem pak horníkův odvo-
lání jestiť řeč, držecí žalobu nepravého ná-
lezu a úsudku aneb nepravého obtížení. CJB.
429. Od těch odvolání bylo k jiným soud-
cům. V. Aby ode všech úřadův o. bylo na
obec římskou V. O. k vrchnímu právu vziti
(odvolati se), Ros , činiti, bráti. Šm. Od toho
soudu není odvolání. Pr. O. bráti od koho
ke komu. V. — Vz Appellace. Vš. 566., Tk.
II. 543., II. 498.—500.

Odvolatel, e, m., der Ab-, Widerrufer;
Appellant. Ros.

Odvolatelka, y, odvolatelkyně, ě, f.,
die Ab-, Widerruferin, Appellantin. Ros.

Odvolatelný, widerrufbar, widerruflich.
Mus., D.