323

Odvolati, odvolávati = zpět, pryč volati
od čeho, co kdo řekl, zpět bráti, ab-, weg-
rufen; o. čemu — překaziti, widersprechen,
bewältigen; o. se = potahovati se, na něco
ukazovati, sich berufen, auf etwas beziehen ;
vyššímu soudci svou věc podávati, appelliren.
Jg. — abs. Odvolává, již ustoupá. Jg., Lb.
Vz Řeč. Odvolati, widerrufen. Vl. zř. 317. —
se koho od čeho: od práce. Ros. — Chč.
306. A také panský nález tak mocný byl,
že od něho žádný se odvolati nemohl. O.
z D. Od té výpovědi se odvolal. Ros. Od
soudu některého se o. J. tr. — co, koho :
své bludy, Kram., peníze (zapovídati). D.
Volá jich Bůh, ale odvolává je zase radosť
světa. V. Rozestavené lovce, psy (při honu;
hvízdáním n. troubením je svolati), Us., roz-
kaz, objednání, Šm., vyslance, Rk., dovolení,
vojsko zase o. Dch. — čeho: klamu svého
o. Br. Měli jsou hrdla i statku zbaveni býti
a cti odvoláni, ehrlos erklärt. Tov.—Toms.,
J. tr. — čemu = odolati. I rozum tomu
odvolává. Rozm. Petr. s Jul. Tak velikému
množství neodvoláme (= neodoláme). Kom.
— se na koho, na co: se na matku, Us.,
na pána, Ros., Půh. I. 263., na svědectví
boží, Br., na soud, Vš., na soud vyšší, Pr.,
J. tr., Nál. 157. Tato vazba jest tedy dobra,
ač ji někteří za chybnou mají navrhujíce:
dokládati se, osvědčovati se, odvolati se
k čemu. Brs. — se na koho oč. Slýchal
sem, že o česť jsú se někteří na říšské
volence odvolali. O. z D. — se ke komu,
k čemu. Ne takby k němu se odvolával.
Br. K vyššímu právu se o., Ros., k císaři,
Ben., k vyššímu soudu. Rk. Kdo s nálezem
nižšího úřadu spokojen není, odvolává se
k vyšším stolicím, konečně k ministeriím a
k mocnáři samému. Pt. — Kom., Vš. — se
čeho, widerrufen. Odvolal se toho tvrzení
Rostl. — se z čeho : z nálezu. Pr., J. tr.
O. se na soud z jiných soudův. Vš. O. se
z rosudku, z výroku soudu. Řd. O. se z vý-
roku má věřitel cestu otevřenou. Řd. — se
od čeho do které doby: od výpovědi
rychtářovy do dvou neděl se o. (1532). Pr.
— se v čem. Na soud nejvyšší (říšský) ve
přích civilních. Pr.

Odvolavací, Appellations-. O. soud, spis.
Pr. slov.

Odvolavatel, e, m., der Ab-, Widerufer,
der Appellant. Pr. slov.

Odvolení, n. = vlastní vůle odložení a
na cizí vůli se oddání, die Ent-, Absagung.
Pokání a o. hříchům všady předcházeti po-
vinno. Sš. Mr. 8. O. hříchům, hříchů. Kom.

Odvolilý, kdo odvolil, der ent-, abgesagt
hat. — komu. Člověk ďáblu o. Bohu slou-
žiti počíná. Sš. L. 114.

Odvoliti, il, ení; odvolovati = vůli svou
něčemu odníti, ab-, entsagen. — čemu: ne-
pravostem, Kon., hříchům. Lom., Štelc, Pref.
Pro spásu duše všemu světu o. potřeba. Sš.
Mr. 59. Člověk hříchu tytýž jiným hříchem
odvoluje a nejednou zločin za ctnosť béře.
Sš. Mr. 24. — abs. Provaz odvolil = po-
volil (Hess, gab nach). Th. — se čemu =
odvoliti. Kdož se odvolí tomu, což zle a bez
rozmyšlení promluvil. V.

Odvorati, vz Odorati.

Odvořitý = otvořitý.

Odvoz, u, m., die Wegfuhr. Dch.

Odvozek, zku, m. Ausfuhrartikel, m. Balb.
zem.

Odvození, n., vz Odvádění.

Odvozený, -zen, a, o, abgeführt; abge-
leitet. Odvozená n. odejmenná slova (v. deri-
vata, denominativa) jsou ta, která z kmenů
jmenných změnou základních samohlásek a
příponami se tvoří. Ku př. slovo mráz vzniklo
z kmene časoslova mrz (mrznu) a jest tedy
prvotné, slovo pak mrazový z kmene jmen-
ného mrazo (mrazъ) a jest tedy odvozené.
Zk. Ml. I. 171.

Odvoziti, vz Odvézti.

Odvozný, odvozu se týkající. O. (vývozný)
obchod. Balbi. zem. Der Ausfuhrhandel.

Odvozovací, Ableitungs-. Us.

Odvozování, n., vz Tvoření (slov). Die
Ableitung, Abführung.

Odvozovati, vz Odvésti.

Odvrácenec, nce, m., der Abtrünnige. Št.
257., 210.

Odvrácení, n., vz Odvraceti. O. Čeho
prosbami. Das Ab-, Wegwenden. — O., ne-
přátelství, nenáklonnosť, die Abneigung, Ab-
trünnigkeit. V. — O., Widerlegung. Vz Ode-
pření.

Odvrácenosť, i, f., Abgewandtheit, Ab-
geneigtheit, Abtrünnigkeit, f.

Odvrácený, -cen, a, o = pryč obrácený,
abgewendet. Neštěstí odvráceno od nás. Jg.
— O., nepřátelský, abgeneigt. O. býti od
někoho. V. Mysl a srdce odvrácené míti od
někoho. V.

Odvracování, n., das Ab-, Wegwenden.
Jel.

Odvracovati, vz Odvrátiti.

Odvrat, u, m., v tělocviku, vz KP. I. 542.,
529., 531. Abwendung.

Odvratitelnosť, i, f., Abwendbarkeit, f. Jg.

Odvratitelný, abwendbar. O. zlo. Us.

Odvrátiti, il, cen, ení; odvraceti, 3. pl.
-cejí, el, en, ení; odvracovati, abwenden,
wegkehren. V. — co od koho, od čeho.
Tvář od nich odvrátil. Kram. Srdce, D.,
mysl, Rk., ruku, Kom., nebezpečenství od
někoho o. Jg. Někoho od předsevzetí o. Us.
Oči od něho odvrací. Kom. Někoho od zá-
myslu o. Šm. Od hřiechóv někoho o. Smil
v. 229. — koho, co komu. Lid pánu o.
Br. K meči sáhl a levé rameno i s terčí mu
odvrátil (odťal), až na zemi padlo. Biancof.
93. Někomu příznivce o. Ml., Dch. — co
od čeho k čemu: mnohé dobré od dobrého
k zlému odvrátil. Kron. Part. — co čím:
nehodu modlitbou, Us., nouzi prací. — se
čeho. Zk. — se od čeho : od zlého. V.
Štěstí ode mne se odvrátilo. Ml. O. se od
někoho — odstoupiti. V. Od marného my-
šlení se o. V. — se s kým. Kdo příkře
přistavuje, rádo se s ním odvracuje (rád
zpátkem padá). Prov., Jg.

Odvratlivosť, odvratnosť, i, f. = odvra-
titelnosť. Jg.

Odvratlivý, abwendbar. Na místě příkrém
a odvratlivém (nestálém, nejistém) to posta-
vil. Jel.

Odvratný, abwendbar, abführend. O. řeč,
Gegenrede. Rk.. Dch.



	323

	Odvolati, odvolávati = zpět, pryč volati od čeho, co kdo řekl, zpět bráti, ab-, weg- rufen; o. čemu — překaziti, widersprechen, bewältigen; o. se = potahovati se, na něco ukazovati, sich berufen, auf etwas beziehen ; vyššímu soudci svou věc podávati, appelliren. Jg. — abs. Odvolává, již ustoupá. Jg., Lb. Vz Řeč. Odvolati, widerrufen. Vl. zř. 317. — se koho od čeho: od práce. Ros. — Chč. 306. A také panský nález tak mocný byl, že od něho žádný se odvolati nemohl. O. z D. Od té výpovědi se odvolal. Ros. Od soudu některého se o. J. tr. — co, koho : své bludy, Kram., peníze (zapovídati). D. Volá jich Bůh, ale odvolává je zase radosť světa. V. Rozestavené lovce, psy (při honu; hvízdáním n. troubením je svolati), Us., roz- kaz, objednání, Šm., vyslance, Rk., dovolení, vojsko zase o. Dch. — čeho: klamu svého o. Br. Měli jsou hrdla i statku zbaveni býti a cti odvoláni, ehrlos erklärt. Tov.—Toms., J. tr. — čemu = odolati. I rozum tomu odvolává. Rozm. Petr. s Jul. Tak velikému množství neodvoláme (= neodoláme). Kom. — se na koho, na co: se na matku, Us., na pána, Ros., Půh. I. 263., na svědectví boží, Br., na soud, Vš., na soud vyšší, Pr., J. tr., Nál. 157. Tato vazba jest tedy dobra, ač ji někteří za chybnou mají navrhujíce: dokládati se, osvědčovati se, odvolati se k čemu. Brs. — se na koho oč. Slýchal sem, že o česť jsú se někteří na říšské volence odvolali. O. z D. — se ke komu, k čemu. Ne takby k němu se odvolával. Br. K vyššímu právu se o., Ros., k císaři, Ben., k vyššímu soudu. Rk. Kdo s nálezem nižšího úřadu spokojen není, odvolává se k vyšším stolicím, konečně k ministeriím a k mocnáři samému. Pt. — Kom., Vš. — se čeho, widerrufen. Odvolal se toho tvrzení Rostl. — se z čeho : z nálezu. Pr., J. tr. O. se na soud z jiných soudův. Vš. O. se z rosudku, z výroku soudu. Řd. O. se z vý- roku má věřitel cestu otevřenou. Řd. — se od čeho do které doby: od výpovědi rychtářovy do dvou neděl se o. (1532). Pr. — se v čem. Na soud nejvyšší (říšský) ve přích civilních. Pr. Odvolavací, Appellations-. O. soud, spis. Pr. slov. Odvolavatel, e, m., der Ab-, Widerufer, der Appellant. Pr. slov. Odvolení, n. = vlastní vůle odložení a na cizí vůli se oddání, die Ent-, Absagung. Pokání a o. hříchům všady předcházeti po- vinno. Sš. Mr. 8. O. hříchům, hříchů. Kom. Odvolilý, kdo odvolil, der ent-, abgesagt hat. — komu. Člověk ďáblu o. Bohu slou- žiti počíná. Sš. L. 114. Odvoliti, il, ení; odvolovati = vůli svou něčemu odníti, ab-, entsagen. — čemu: ne- pravostem, Kon., hříchům. Lom., Štelc, Pref. Pro spásu duše všemu světu o. potřeba. Sš. Mr. 59. Člověk hříchu tytýž jiným hříchem odvoluje a nejednou zločin za ctnosť béře. Sš. Mr. 24. — abs. Provaz odvolil = po- volil (Hess, gab nach). Th. — se čemu = odvoliti. Kdož se odvolí tomu, což zle a bez rozmyšlení promluvil. V. Odvorati, vz Odorati.	Odvořitý = otvořitý. Odvoz, u, m., die Wegfuhr. Dch. Odvozek, zku, m. Ausfuhrartikel, m. Balb. zem. Odvození, n., vz Odvádění. Odvozený, -zen, a, o, abgeführt; abge- leitet. Odvozená n. odejmenná slova (v. deri- vata, denominativa) jsou ta, která z kmenů jmenných změnou základních samohlásek a příponami se tvoří. Ku př. slovo mráz vzniklo z kmene časoslova mrz (mrznu) a jest tedy prvotné, slovo pak mrazový z kmene jmen- ného mrazo (mrazъ) a jest tedy odvozené. Zk. Ml. I. 171. Odvoziti, vz Odvézti. Odvozný, odvozu se týkající. O. (vývozný) obchod. Balbi. zem. Der Ausfuhrhandel. Odvozovací, Ableitungs-. Us. Odvozování, n., vz Tvoření (slov). Die Ableitung, Abführung. Odvozovati, vz Odvésti. Odvrácenec, nce, m., der Abtrünnige. Št. 257., 210. Odvrácení, n., vz Odvraceti. O. Čeho prosbami. Das Ab-, Wegwenden. — O., ne- přátelství, nenáklonnosť, die Abneigung, Ab- trünnigkeit. V. — O., Widerlegung. Vz Ode- pření. Odvrácenosť, i, f., Abgewandtheit, Ab- geneigtheit, Abtrünnigkeit, f. Odvrácený, -cen, a, o = pryč obrácený, abgewendet. Neštěstí odvráceno od nás. Jg. — O., nepřátelský, abgeneigt. O. býti od někoho. V. Mysl a srdce odvrácené míti od někoho. V. Odvracování, n., das Ab-, Wegwenden. Jel. Odvracovati, vz Odvrátiti. Odvrat, u, m., v tělocviku, vz KP. I. 542., 529., 531. Abwendung. Odvratitelnosť, i, f., Abwendbarkeit, f. Jg. Odvratitelný, abwendbar. O. zlo. Us. Odvrátiti, il, cen, ení; odvraceti, 3. pl. -cejí, el, en, ení; odvracovati, abwenden, wegkehren. V. — co od koho, od čeho. Tvář od nich odvrátil. Kram. Srdce, D., mysl, Rk., ruku, Kom., nebezpečenství od někoho o. Jg. Někoho od předsevzetí o. Us. Oči od něho odvrací. Kom. Někoho od zá- myslu o. Šm. Od hřiechóv někoho o. Smil v. 229. — koho, co komu. Lid pánu o. Br. K meči sáhl a levé rameno i s terčí mu odvrátil (odťal), až na zemi padlo. Biancof. 93. Někomu příznivce o. Ml., Dch. — co od čeho k čemu: mnohé dobré od dobrého k zlému odvrátil. Kron. Part. — co čím: nehodu modlitbou, Us., nouzi prací. — se čeho. Zk. — se od čeho : od zlého. V. Štěstí ode mne se odvrátilo. Ml. O. se od někoho — odstoupiti. V. Od marného my- šlení se o. V. — se s kým. Kdo příkře přistavuje, rádo se s ním odvracuje (rád zpátkem padá). Prov., Jg. Odvratlivosť, odvratnosť, i, f. = odvra- titelnosť. Jg. Odvratlivý, abwendbar. Na místě příkrém a odvratlivém (nestálém, nejistém) to posta- vil. Jel. Odvratný, abwendbar, abführend. O. řeč, Gegenrede. Rk.. Dch.