324

Odvrčeti, el, ení, odvrkati, odvrhnouti,
knul a kl, utí, odvrkávati, widerknurren. —
Odvrkávati na Slov. = odbreptávati, ab-,
widersprechen. Koll.

Odvrhnouti, nul, ut, utí; odvrci, odvrhu,
odvrz, vrha (ouc), vrhl, vržen, ení; odvrhati,
odtrhovati = odhoditi, odstrčiti, odundati,
hinweg-, verwerfen, wegschleudern, weg-
schmeissen, V.; odděliti, absondern. — co:
Odvrže Záboj sčít. Rkk. O. kámen, Jg., zlý
obyčej, Št., bázeň, strach, vůli, péči, hněv, [
nenávisť, závisť, stud. V. — co komu: koni
podkovy = odraziti. Jg. — co kam: list
na oheň, do ohně o. V. — co od koho, od J
čeho, s čeho. Plášť od sebe, se sebe o. Us.
Péči toho světa od sebe odvrci. V. Někoho i
od majetnosti o. (abweisen). J. tr. — čeho. j
Zk. — se. Víno se odvrhlo (odrazilo, ist
abgestanden). Na Slov. — se čeho. Otec
chtěl se syna odvrhnouti (odříci). Us. na
Mor., Brt. Vz Vrci.

Odvrkati, vz Odvrčeti.

Odvrtnouti, tnul a tl, ut, utí, odvrátiti,
abwenden. Vaň.

Odvrtrati, odvrtrávati, odmlouvati, od-
vrčeti, murren, widersprechen. Tělo má po-
slušno býti duchu a neodvrtrávati jak hrdý
sluha nebo léný. O. 7 vstup.

Odvržek, žku, m., odvržená věc, der
Auswurf. Reš.

Odvržení, n., die Wegwerfung. Us.

Odvržený, weg-, abgeworfen.

Odvundati, vz Odundati.

Odvykání, n. O. zlým navyklostem. Kram.
Das Abgewöhnen, die Entwöhnung.

Odvykati; odvyknouti, knul a kl, utí,
abgewöhnen, entwöhnen. — čemu: práci. V.
Dítě prsu již odvyklo. Sych. O. hříchu, vz
Hřích. C. My jsme si odvykli (odcizili jsme
se). Us. Kdož odvyknou měkkým ložem.
Lor. Komu jste přivykly, tomu odvykejte.
Ht. Sl. 228. Nic na tom světě těžšího není
jako navyklostem o. Brt. S. §. 109. b. —
Háj., Jel. Vz Dativ. — čemu čím: pracemi
marnostem. — si něco, chybně m. čemu.
Bs., Brs. 119. — od koho. Dievča od matky
odvykne o rok. Na Slov. Ht. — čeho. Jak
odvykne děvča šuhajíčka.Sš. P. 304. Čeho
jste navykly, toho odvykejte. Sš. P. 419. Zb.
Včil je Vám těžko toho odvykat. Sš. P. 242. —
koho čemu = odnaučiti. Ros., Us., Rk.

Odvyklosť, i, f., die Entwöhnung. Jg.

Odvyklý, kdo něčemu odvykl, entwohnt.
— O., co z obyčeje vyšlo, entwöhnt, veraltet.
O. slovo. Ros. — komu: slovo nám již od-
vyklé. Proch.

Odvyknouti, vz Odvykati.

Odvyknutí, n., die Entwöhnung. Jg.

Odvzkázati, vz Odevzkázati.

Odýchati co: umathmen, umblasen. Us.

Odýmání,n., das Aufblähen, Aufschwellen.
O. noh. Jel. O. křečné, hysterische An-
schwellung. Ja. Vz Odmouti.

Odýmati, vz Odmouti.

Odysse-a, e, f., báseň Homerova.

Odysse-us, a, m., král ithacký, syn Laertův,
choť Penelopin, otec Telemachův, vůdce da-
najský ve výpravě trojské, vzor chytrého
lišáka. Lpř.

Odzábliua, y, f., oznobenina, die Frost-
beule. Na Slov.

Odzáblý, abgefroren. 0. místo. Rkp. lék.

Odzábnouti, bnul a bl, utí, abfrieren. D.

Odzábnutí, n., das Abfrieren. Jád.

Odzaměstnávati, frei machen. Ros.

Odzbornění, n., vyobcování ze zbornice
či ze synagogy, z obce, Ausstossen aus der
Synagoge, hebr. nidduj. Vyobcování to prvého
stupně (u židů), jež odlučovalo od schůzek
do sborníce a od stýkání-se v obyčejných
společnostech. Sš. J. 164.

Odzbrojení, n., die Entwaffnung, Ab-
rüstung, Demobilisation. O o. v tělocviku
vz KP. I. 564.

Odzbrojiti, il, en, ení, entwaffnen. —
koho: vraha, Us., vojsko. Brt.

Odzemek, raka, m., silný člověk. Us.
u Příbora. Mtl. — O., mku, m., Stamm,
Klotz, m. Rk.

Odzemí, n., die Erdferne, apogaeum. Š.
a Ž.

Odzemistě, ě, n., ein bestimmter Ort der
Erdferne. Rk.

Odzemní vítr, Landwind, m. Rk.

Odzemník, u, m., ein bestimmter Punkt
der Erdferne. Rk.

Odzevnuť se ozvati se. U Opav. Klš.

Odzimovati, überwintern. Jg.

Odznak, u, m., novější slovo, dekorace,
Dekoration; Abzeichen,Wappen. Balbi. zem.
O. hodnosti, úřadu. Nt. O. čestný, Ehrenab-
zeichen, Dch., služebný, Dienstesabzeichen.
Čsk.

Odznobení, n., das Ab-, Erfrieren, Er-
frören. O. noh, Schrunten. Kom. J. 309.

Odznobenina, y, f., dle Frostbeule. Reg.
zdr.

Odznobený, -hen, a, o, abgefroren, er-
frört.

Odznobiti se, il, ení = zimou oslabiti,
porušiti, erfrieren. — sobě něco. Odznobil
se nebo odznobil si ruce, nohy. Jg. — se
na co: na ruce, na nohy. Šm.

Odzor, u, m., odezření, das Absehen, die
Absicht. To na velikém o-ru postaveno jest.
Kram.

Odzovu, vz Odzývati.

Odzpěv, u, m., odzpívání. O. neb antifona.
Scip.

Odzpívati; odzpěvovati, absingen. — co:
mši. D. — někomu odzpěvovati = zpěvem
odpovídati, seinen Gesang beantworten. Mus.,
Rk.; někomu n. něčemu odzpívati — se
světa zprovoditi, zabiti, umbringen. Já ti
odzpívám. Us. Již mu odzpívali (již zemřel
a již ho pochovali). Hý. Cf. Odzvoniti. —
komu čeho zač, vz Páteř. Č. — se čeho.
Francouz se nouze odzpívá (zpíváním po-
zbude). Záv.

Odzpovídati se, vyzpovídati se, zu Ende
beichten.

Odzrniti, il, ěn, ění. — co: víno. Od-
zrnění vína, das Entbeeren. Sk.

Odzubadliti, il, en, ení, zubadlo sníti,
abzäumen. Plk.

Odzvednouti, dnul a dl, den, ení, od-
zvedati, abheben. Vus.

Odzvlašťňovati se = ve společnosti ci-
zím se činiti. Kb.