325

Odzvoniti, il, ěn, ění; odzváněti, 3. pl.
-nějí, ěl, ěn, ění, abläuten, aufhören zu läuten;
die Sterbeglocke läuten. Jg. — komu (čím):
umíráčkem. Jg., Č. Vz Smrť. Již mu od-
zvonili (již je mrtev). Us. Kdo strachy umře,
prdě (prdem) mu odzvoní (odzvonějí). Prov.,
Jg. — komu = odzpívati. Tomu již od-
zvonili (již je s ním konec; vz Nebezpe-
čenství. Lb. O. něčemu, etwas zu Grunde
richten, verlieren. Us. u Příbora, Mtl., u Vor-
líka. Jg.). Us. — komu zač = potrestati
ho. Jg. Tenť vám strašlivě odzvoní. V.

Odlzvučeti, el, ení, odzvukovati, wider-
schallen, widertönen. Jg.

Odzvukovati si, tönend einander ant-
worten (o ptácích). Dch.

Odzývati, odezvati, odvolati, abrufen.
Ps. ms.

Odzyvky, pl., m., výzůvné, posvadební
hody, Nachhochzeit. D.

Odžati, odžití, odežnu, odžnu, žal, at,
eti; odžínati, odžinovati = žetím oddělati,
durch Schnittarbeit bezahlen; abschneiden.
—- čeho. Podruh, že mu sedlák pod bram-
bory kus pole přepouští, musí toho odžino-
vati. Us. Petrov. Dch. — komu od čeho.
Musím sedláku ode lnu odžinovati. Us. Dch.

Odžehnati, odžehnávati, das Segnen en-
digen; žehnaje zahnati, durch Segensprechen
vertreiben, losmachen, wegsegnen. Jg. — co:
nemoc. Ros. O. bouři. Us. — se čeho. Spíš
ďábla než zlého člověka se může o. Ros.
— Sych., Br., Bart. 274., 4. 18.

Odžehrati, odžehrávati. Nemaje v ústech
svých otžehrávání (odmlouvání. Proch.) Z.
kap. 37. 15.

Odželeti, el, ení, die Trauer enden, ab-
trauern. Jg.

Odženu, vz Odehnati.

Odžínati. Odžínajú mne (žnou rychleji než
já, jsou přede mnou). Na mor. Zlínsku. Brt.

Odžití, žiji, il, ití — obživnouti, wieder
aufleben. Na Slov. Neplač muška, nic ti je,
veď ti komár odžije.

Odžumpovati, vodu vyvážiti, auspumpen.
Ros.

Oeagr-os, a, m., král thracký.

Oederka, y, f., oedera. Rostl.

Oedip-us, a, m., vz Oidipus.

Oedmanka, y, f., oedmannia. Rostl.

Oekonom, a, m., z řec.,hospodář, Haus-
o, Landwirth, guter Wirth, sparsamer Mensch.
— Oekonomický, hospodářský, šetrný,
oekonomisch, wirthschaftlich, sparsam. —
Oekonomie, e, f., hospodářství, znamená
obyč. buď hospodářství polní aneb šetrnosť,
někdy též příhodné zřízení na př. státu,
díla uměleckého. S. N. Haus-, Landwirt-
schaft, Sparsamkeit.

Oekumenický, z řec., všeobecný, pro
všeobecnosť určený, katolický; záhy však
stalo se slovo toto výhradním názvem sněmů
církevních, na nichž veškeré obce církve
zastoupeny a jejichž usnesení pro veškerou
církev platna jsou. S. N.

Oenanthylová kyselina. C₁₄ H₁₄ O₄. Vz
S. N.

Oene-us, a, m., král kalydonský.

Oenotri-a, e, f., starší jméno jihovýchodní
Italie. Oenotrijský= italský.

Oesofag-us, u, m., jícen. — Oesofagit-is,

y, f., zánět jícnu. — Oesofagorhagi-a, e, f.,
krvácení jícnu. — Oesofagotomi-a, e, f., pro-
říznutí jícnu. Vz S. N.

Oeta, y, f., hora Thessalii od Livadie dě-
lící.

Oettingen Nový, ves v okr. kamenickém
v Táborsku. Vz S. N.

Oetzthalské Alpy, Oetzthaler A. Vz Krč.
252.

Ofena, y, f., vlasy krátce zastřižené přes
čelo česané. Toupet (tupé). Us.

Ofěra, y, f., vz Offěra.

Offen, něm., odemčený, otevřený, neza-
pečetěný (o psaní), uprázdnený (o úřadě),
přístupný, otevřený (dům), vtipný (v. hlava),
přímý, upřímný (srdcem a smýšlením), zřejmý,
patrný. Šr.

Offensiva, y, ť., z lat., výboj, výbojné,
útočné vedení války. Angriff, m.

Offeusivní, z lat., výbojný, dorážlivý,
útokový, offensiv, angreifend. O. válka, alli-
ance, hradba mostová, operace, zbraň. S. N.

Offěra, y, f., ofěra, z lat. = peníz, který
se na oltář z pobožnosti klade, oběť, Opfer.
n., Opfergang, m. V. O., dobrovolný dar vět-
ším dílem peněžní, jejž věřící při pohřebních,
svatebních a jiných slavnostních mších k úče-
lům kostelním dávají. Vz S. N., Tk. III. 79.
Na ofěru n. k ofěře jíti. Ros. Jako čertu na
ofěru = nazmar. Prov., Jg., Lb.

Offěrný, ofěrný. Opfer-. O. pytlíček,
Klingelbeutel, m., Us., chléb. BO., ZN.

Offěrovati, ofěrovati, z lat., obětovati,
opfern. V. — se k čemu: ku posloužení.
Kom. — co: posvátnou oběť. Bj. Chciu je
oferovati. Dal. 132. Těmi obětmi, ježto oferují.
ZN. — co za co. Penieze ofěrují za duše.
Bj. Bohatí za své prvorozené děti beránek
oferovali. Výb. I.

Offerta, y, f., z lat., podávání, nabídnutí,
Offert, Angebot, n., Antrag, Vorschlag.

Official, a, m., z lat., služebník; zvl. sluje
o. vikář čili zástupce biskupův u věcech
světských; o., úředník podřízený zvl. účetní
a manipulační. S. N., Tk. III. 655.

Officialní, z lat., úřední, co bezprostředně
od nějakého úřadu vychází. O. noviny, úřední,
které přinášejí zprávy úřední. S. N. Officiell.

Officier, officír, a, m., z fr., úředník,
správce nějaký; o. válečný, důstojník (vo-
jenský). Vyšší o. Chodí jako ztrápený o. Vz
Smutek. Č. Officier, Kriegsbeamter, Anführer,
Befehlshaber.

Officina, y, f., z lat., dílna, zvl. lékárna,
knihtiskárna, holírna a podobné závody. Vz
S. N. Officin, Werkstätte, Laboratorium,
V panských domech -- čeledník, kde služeb-
nictvo pospolu jídá, rozkazů čeká atd. Da.

Officinalní, z lat., z čeho v lékárnách
léky dělají. O. plodiny, rostliny. S. N. Offi-
cinal, officinell, in der Apotheke gebräuchlich.

Officiosní, co původ má z nějakého úřadu,
ač přímo z něho nevychází. Vz Officialní.
O. noviny, v které některý úřad působí, aby
psaly v jeho smysle, začež dostávají tak zva-
nou subvenci. S. N. Officiös.

Officírka, y, f., Officiersfrau. — Officír-
ský, Officiers-. O. uniforma. — Officírství,
n., Officierstelle, f, — Officírstvo, a, n., das