326

Officierskorps. — Officírův, ova, ovo, dem
Officier gehörig. D.

Offici-um, a, n., lat., služba, úřad, po-
vinnosť, Dienst, Amt, Pflicht. Ex officio (ex
offo) = z povinnosti, úředně. Rk.

Ofikati, umschwippen. — co komu okolo
čeho. Ofikal mu ten prut okolo hlavy. Ros. —
O., špatně ostříhati, schlecht abscheren. Kdo
tě ofikal? Mřk. — O. koho = ošiditi. Mrk. —
koho oč: o dva zlaté.

Ofiomantie, e, f., z řec., hádání z pohybů
hadův. Vz S. N. Ophiomantik.

Ofit, u, m. Vz Krč. 239.

Ofka, y, f. = Euphemia. Gl. 195.

Oflanec, nce, m., pohlavek, lískanec, le-
panec, eine Ohrfeige. Us. na Mor. Brt., Kd.,
Kčr., Sd.

Oflancovati, oflinkovati koho, Jemanden
ohrfeigen. Na Mor. Sd.

Oflinek, nku, m., poliček. Na Slov. a na
Mor. Sd., Plk.

Oflinkovati koho, poličkovati, ohrfeigen.
Na Slov. Plk.

Ofouknouti, knul a kl, ut, utí; ofoukati,
ofukovati, um-, anblasen. — co, koho. Každý
kousek ofukuje. Us. Lasice ho ofoukla (že
mu napuchla ruka, tvář). Us. Ofukl ho =
osupil se naň, Papr.; ošidil ho. T. Zábavné
povídky II. 32. — se na koho = osopiti
se, anschnavchen, anschnautzen. Jak se ten
hrdopyška na člověka ofoukne. Sych. — V.,
Lom., Us.

Ofouknutí, n., die Anblasung. — O.,
ofuknutí, das Anschnarchen. Reš.

Ofouknutý, knut, a, o, angeblasen, um-
geblasen.

Ofousatěti, ofousovatěti, bärtig werden.
Ros.

Ofrkati; ofrknouti, knul a kl, ut, utí, an-
spritzen; anschnarchen. — co. Všecko to
ofrkal. Us. — se na koho = osupiti, obo-
řiti se. D.

Ofthalmalgie, vz Ophthalmalgie.

Ofuk, u, m. = ofouknutí. Odpověděl
s o-kern. Fil. zám. 911.

Ofuknouti, vz Ofouknouti.

Ogar, a, ogarec, rce, ogareček, čka, m.,
kluk, hoch, chlapec, Bube, Knabe, Bursche,
Junge. Us. na Mor. Brt., Bž.. Bkř.

Ogeba, y, m. = hlupák, na vých. Mor.

Ogebuje se, je ogebené (děcko) = břečí,
je ubřečené. Na mor. Zlínsku. Brt.

Ogórek, rku, m. = oharek. Us. u Přer. Kd.

Ogr, vz Ocher.

Ogrmán, u, m.= puchr. Na Slov.

Ogrmel, u, m., suchá haluz na stromě.
Us. u Hostýna. Zkl.

Ogruň, ě, f., ves v Rakovnicku.

Ogůnek, nku, m., ohonek, malý ohon,
s úsměškem. Na Mor. Pk.

Ogurka, y, f., okurka.

-oh, přípona jmen podstatných: tvar-oh,
raroh. D., Jg., Mkl. B. 283.

Oh, interj. Oh dívčino! Puch.

-oha, přípona, vz -cha.

Ohačany, Uhošťany, dle Dolany, něm.
Atschau, ves u Kadaně. PL.

Ohajce, e, m. = obhájce, Beschützer, m.
Ctib.

Ohajitel, e, m., der Beschützer. Khyn.

Ohájiti, il, en, ení; ohajovati, beschützen.

— co. Krov shořal, než světnici ohájili. Star.
let. — čemu s čím. S pomocí boží i tomu
jsme ohájili. Mus. — čeho. Rk. Apoštol ho-
dlaje Timothea o. zlouk bludařských uvádí
jeden prostředek. Sš. II. 319.

Ohaliti, il, en, ení, umhüllen. — koho.
Vozataji meškali za jinými vozy a tak je
vozy ohalily. Star. let. — co čím. Opojenosť
a opilství mysl člověka nějakou jakoby mhlou
ohalují a skličují. Sš. L. 194.

Ohanbí, n., die Schamgegend. Ssav.

Ohanebný, okolo hanby, Scham-. (Nové).
O. srsť. Ssav.

Oháněčnice, e, f., die Fächelerin. Jg.

Oháněčník, a, m., flabellator, der Fä-
cheier. Vz Tk. II. 375., 381., Žid.

Ohanědlo, a, m,, der Fächer. Rk.

Oháněti, ěl, ěn, ění; ohánívati, wegtreiben,
abwehren; fächeln, anwedeln, fächern, be-
schützen. Jg. — co, koho: dítě (aby je
mouchy neštípaly). Ros. — koho odkud:
mouchy se stolu. Rk. — kde. V létě při
stole se ohání. Jg. — čím okolo čeho. Pa-
licemi okolo sebe oháněli. Ler. — co komu
čím : oháněj mu mouchy šátkem. Mřk. — se.
Musí se jeden věru oháněti (pracně se živiti).
Ros. Bídně, pracně se oháněti. Ohání se jak
může. Jg. Má se co oháněti. Vz Chudoba.
Č. Letos je sa co oháňat, má sa co oháňat
(přičiniti, aby vystačil). Na mor. Zlínsku. Brt.

— se čím. Ohání se rukama, když jde. O. se
šátkem. Kráva se ohání ocasem. Jg. O. se
zuby, nehty = brániti se. Rad. zvíř. — se
před čím, sich etwas vom Leibe halten. Dch.
O. se před nouzí, před chudobou. Jg. — se
s kým. S kravou se ohání = zachází. No-
vější.

Oháňka, y, f., nástroj k ohánění, der
Fächer, Wedel. — O. na mouchy, (o. mušní.
V.). Us. Der Fliegenwedel. — Kom. Dali
mu na posměch oháňku, aby kamení jako
mouchy odháněl. V. Mouchy o-kou odháněti.
Kom.— O., Federbusch, mor. — O. = ocas.
Liščí o. D.

Oháňkář, e, m., Fliegenwedelmacher. Jg.

Ohař, e, ohařík, a, m., lovčí pes, který
zvěř i slídí i štěkaje z brloh vyhání, Jagd-
hund, m. Chč. P. 168., Dal. 133. S ohaři ho-
niti. Dal. Z vlka nebude beran a ze psa ohař.
Prov., Jg. O lítý ohaři. Kat. 2929. Co je
útěchy v honu s ohaři, s vyžlaty, s chrty.
Št. 241. — O., ovčácký pes, der Schafhund.
V. — O., slídný pes, vyžlenec, Spürhund.
Ros. — O., stavěcí pes, Hühnerhund. Presl.

Ohárati, vz Ohořeti.

Ohaře, dle Budějovice, ves u Kolína v Par-
dubsku. PL.

Oharečník, a, m. = oharník.

Oharek, rku, ohareček, čku, m., kousek
opáleného dřeva, kolka, opalek, ohořek, der
Brand, Butz, die Schnuppe, Schnaupe. O. od
svíčky n. knotu. V. O. svíčce odníti. V. O.
ustřihovati. V. O. od polena. Us. — Z každé
písničky uděláš o. (začneš a nedokonáš ji).
Us. Dch. — O., dříve a na Mor. posud =
okurka. MM., Brt., Bka. Dle Tč. také: oharka.

Ohařice, ves u Sobotky. PL.

Oharka, y, f., Ohře. — O., jm. řeky Chru-
dimky. S. N.