327

Oharkovatěti. Dříví oharkovatí = mění
se v oharek, strummeln. D., Vys.

Oharkový, Brand-, Butzen-. Vz Oharek.

— O., okurkový, Gurken-. O. jádra. Tys.
Oharník, oharečník, u, m., utěradlo sví-
ček, die Lichtschere, -putze. Jg.

Ohart, u, m., v Krkon. = ohořek, oharek.

Ohava, y, f. — věc ošklivá, ohyzda, oškli-
vost, šereda, Jg., mrzkost, hanba, der Gräuel,
Abscheu, das Scheusal; jizva, die Schramme;
Verunstaltung, Verstümmelung. V. Opovídati
chromotu a všeliké o-vy. Kn. rož. č. 212.
Ohava na těle, Šm., těla. Zlob. Všeliké ohavy,
rány modré i krvavé i všelijaké. Kn. rož. 212.
Opilství jest veliká rána a ohava na ženě. Reš.
Přišel lidem v ohavu. Sych. — O., y, m.,
člověk protivný, nestydatý. Brt., Hý. O. lid-
ského pokolení (v obecné mluvě: mrcha člo-
věk). Us.

Ohaveč, vče, m., ves u Jičína. PL.

Ohavenství (zastaralé), n., ohava, ohavnost.
Viděli jste ohavenstvie i prznosti (nečistoty).
BO. Babylon, máti všech vilností a oha-
venství zemských. ZN.

Ohavený, ohyzděný, verunstaltet, verhäss-
licht. Rozhoň beznosý a jinak ohavený. Háj.

Ohaviti, il, en, ení; zohaviti, ohavovati,
zohavovati = hanobiti, hyzditi, šerediti, ver-
unstalten, verhässlichen. V. — čím. Mrtvým
tělem, V., umrlcem ohaviti. Reš. — co, koho.
Ohavil posly Davidovy král amonitský. Ben.
V. Krásu svou o. Br. Místa svatá o. Martini.

— koho na čem: na těle. Pr. Kdožkoli
pro zlé činy na údech bývá ochromen neb
ohaven. Pr. měst. v Brně. 184. b. — koho
pro co: pro krádež (znamenati). — čím čeho
(obyč. co). Tím (rozkoší, lakomstvím atd.)
každý ohavuje lidského přirození a činí se
hovad špatnějším. Pont.

Ohavně, ohyzdně, mrzce, gräulich, gräss-
lich, garstig, schmählich. O. s kým nakládati,
k někomu se chovati. Us. O. něco ohyzditi.
Martim.

Ohavník, a, m., zlosyn, padouch, Schand-
bube, Lasterbalg, m. Us. Dch.

Ohavnosť, i, f., ohava, ohyzdnost, mrzkost,
ošklivost, ohavný skutek, necudnost, špatnost,
šerednost, Gräuel, m., Hässlickeit, Abscheu-
lichkeit, Scheusslichkeit, f., Abscheu, m. V.
V o-sti někoho míti, graeueln. D., Br. Na
o-sti se oddati. V. Všemi o-stmi zprzněný.
V. Mnohých o-stí se dopustiti. Nt. O. něčí
někomu ukázati. V. O-sti své obnažila. Kram.

Ohavnouti, ul, utí, ohavným se státi,
gräulich usw. werden. Zlob.

Ohavný; ohaven, vna, vno, ošklivý, mrzký,
ohyzdný, hrozný, strašný, gräulich, abscheu-
lich, garstig, scheusslich, ekelhaft, hässlich,
grässlich, schnöde. V. Vz Ohavnosť. O. rána,
Šb., Pr. měst. brn., skutek, člověk, tvář,
jméno, smrť, zrada, manželství, Šm., nepra-
vosť, hřích. V., věc, Br.; opilství. Sych.
Ohavnou smrti umřel. Ros. O. život vésti.
Nt. Sv. František potkal velmi ohavného
malomocného. Pass. 885. — komu. Člověk
lživý ohaven jest Bohu. Smrť Jer. ms. 1410.

— čím. Země o-ná mnohú poškvrnú a ne-
čistotú. BO.

Ohazovati, vz Ohoditi.
Ohbí, vz Oheb.

Ohbitosť, i, f., ohebnost, die Biegsamkeit,
Gelenksamkeit, Geschmeidigkeit. Krab.

Ohbitý, ohebný, biegsam, geschmeidig. O.
bič. Tkadl. — k čemu. Vtip ke všemu
ohbitý. Jel. O. k dobrému. Výb. II. 687. 14.
Er.

Oheb, ohbu, m.; oheb, ohbi, f., ohbí, n.
— ohyb, ohnutí, der Bug, die Biegung, die
Beuge, Krümmung. Jg. Kloub mezi kostí
holenní a kostí nártní čili béhákem nazývá
se (u ptáků) ohbí. Schd. II. 440. O. neb
příhbí pod kolenem. D. Slon má hnáty bez
ohbí. Kom. Ohbí široké, úzké, dlouhé, krátké.
Šp.- O. moře = zátoka. Ja.— O., místo,
kde se s vozem ohýbá, der Bug, die Krümmung.
V. — Oheb, Ohba, m. = Cheb, Eger, město
v Čechách. Jg. — O., hrad pustý v Chru-
dimsku. Vz S. N.

Ohebka, y, f., jm. Chrudimky. Vz Oharka.
Vz S. N.

Ohebký = ohebný. Na Mor. a Slov.

Ohebně, ohybně, biegsam. V.

Ohebnosť, i, f., ohybnosť. O. je vlastnosť
pevných těles, která připouští přivésti jejich
části do jiné polohy, anižby tím souvislosť
jejich byla přerušena. Vz S. N. Biegsamkeit,
Geschmeidigkeit, f. Aqu. O. jazyka českého.
Us. — O., čerstvosť, hbitosť, Gewandtheit,
f. V.

Ohebný, ohybný, hebký, hebný, biegsam,
beugsam, geschmeidig, gefüge, gelenk. V. O
prut, jazyk, slovo (vz Tvar), vtip, srdce, moc.
Jg. O. tvar, vz Tvar. — k čemu. Srdce ke
všemu o-né. Scip. — O. = hbitý, čerstvý,
gewandt. V. — čím: tělem.

Ohebule, e, f., malthinus, hmyz. Krok.

Ohejzlovati = ohezlovati.

Ohemovati se, ohem míti, v Krkonoš. =
vysmívati se. Kb. — O. se, ovázati se něčím
pevným. Us. U Turn. škmořiti se, sich falten.

Jg.

1. Oheň, gt. Ohně, m., syn Svarohův. Vz,
v Mus. 1863. 145., 153. Jir.

2. Oheň, gt. ohně, ohník, u, ohníček, čku,
m. Oh(e)ň, strbul. ognb, lit. ugnis. skr. agnis,
lat. ignis. Schl. Vz Gb. Hl. 27. Das Feuer.
O., rozpálený plyn oddělující se z mnohých
hmot v čas jich hoření. Vys. O. jest výsledek
postupu chemického, jímž vyvinují se zá-
roveň teplo a světlo. S. N. O. jasný, GR.,
tichý (neveliký, v lučbě). Něco na tichý o.
(neprudký) staviti; vařiti u tichého ohně;
tichý oheň udělati. O. tuhý = silný. Vys. O.
žhoucí, živelní, malý, veliký, náhlý, pekelný,
řecký (pod vodou hořící, vz KP.IV. 462.),
utuchlý, uhasený, Jg., ze slámy, Šp., lehký,
povlovný, plamenný. Vys. O. okrouhlý (vlučbě)
= o. z uhlí okolo nádob, v nichž se cemen-
tuje. Vys. O. táborní, das Lagerfeuer. Čsk.
O. skutečný, zemský, látečný, palivem ně-
jakým udržovaný. Šš. L. 163. Ohněm ne-
uhasitelným a věcným bude je páliti. Sš. Mt.
50. Dmychadlo n. vějka na oheň; vidlice do
ohně; nářadí k hasení ohně; košík, řebřík,
stříkačka, kleště k ohni; zeď, štít proti ohni;
ústav pojišťovací náhradu za škodu z ohně,
z požáru; nebezpečný ohněm. Šp. V ohni
stálý; ohni vzdorný n. před ohněm bezpečný;
stříkačka na oheň. Nz. Oheň popálí je. Br.
Zaněcujete oheň. Br, Zkoušení ohněm. Feuer-