333

Ohníč, e, m., něm. Wohontsch, ves u Bi-
lína. PL.

Ohníček, čku, m., vz Oheň. V. — O.,
vlčí mák, panenka, papaver rhoeas, Klatsch-
mohn, rothe Kornblume. Kk. 211.

Ohnička, y, f., vyraženina dětská, das
Flugfeuer. Ja.

Ohník, u, m. Neskroceného těla roznítiti

O. 1411. Boč. exc. O. naklásti = oheň roz-
nítiti. Na Slov. Hdk.

Ohnioko, a, n., český granát, Pvrop. Mus.

I. c. 25.

Ohnipal, u, m., zapálení, Entzündung, f. D.

Ohnipara, na Slov. oheňpara, y, f. =
strupy na hlavě, Grind, m., D.; úročky, Milch-
schof, Flechte, D.; růže, Rothlauf (nemoc).
Reš. — Jg.

Ohnipera, y, f., koláč s perníkem. Čer-
vený jak o. Us. — O. = ohnipara, strupy.
— O., lišej, die Flechte. Us.

Ohnisko, a, n., obyč. ohniště, ě, n.,
ohnišťko, ohnišiáťko, a, n., na Mor. ohnišče
(Brt.), die Feuer-, Brandstätte. D. Ohnište,
gt. pl. ohnišť, vz -iště. O., nad ním je plášť,
kterým kouř do komína odchází. Š. a Ž.
(Walter). O. vlaské, Nz., o. v kuchyni, Us.,
ohnisko stolní (ohřivadlo trénohé). V. Kuchař
na ohništi (prsku) vaří. Kom. — O. v huti
= místo, kde litinu roztápějí, prve než ji
kovají, der Herd im Eisenhammer. O. ha-
merné, pražecí. Vz KP. IV. 67., 88., Jg. — O.,
veliký oheň. Zlob. — Ohniště, spáleniště, die
Brandstätte. Schön. — O., focus, der Brenn-
punkt, místo n. bod, ve kterém se paprsky
zapalovacího skla sbírají, aby pálily. Sedl.
O. jest bod, v němž se protínají paprskové
byvše odraženi na vydutých zrcadlech neb
zlomeni v optických čočkách. Stč.. O o-skn
čoček a zrcadel vz KP. IL 402. Ohnisko
zrcadla zapalovacího. Sedl.

Ohniskový, Brennpunkts-. O. dálka, Brenn-
weite, f., šířka, prostor. Sedl.

Ohnísti, vz Ohněsti.

Ohnistý, ohnitý, feurig. Mus.

Ohnišov, a, m., ves u Nového města n.
M. PL.

Ohnišťan, a, m., vz Ohnišťanín.
Ohništanín, a, m., dle MV. u starých
Čechů ten, jemuž propuštěním z otroctví do-
stalo se svobody tou měrou, že vstoupil ve
veškerá práva rodu, že přijat jest ke spo-
lečnému ohništi. S. N.

Ohnišťany, dle Dolany, ves u Nov. Byd-
žova. PL.

Ohniště, vz Ohnisko.

Ohništný, Herd-. O. lopata. Herdschaufel.

Jg.

Ohniti, il, ěn, ění, oheň dělati, rozněco-
vati, feurig machen, erhitzen. Lex. vet. —
O., il, ění, rundum faul werden.

Ohnitý = ohnivý, feurig. Sčít silných je
o-tý. BO. O. jehla, železo, Ras., nebe. Troj.

Ohniva, y, f. = ohnice, řetkev, raphanus
raphanistrum, Hederich, Ackerrettig. Vz
Ohnice.

Ohniváč, e, ohniváček, čka, m., vz Foe
nix. — Ohniváček, motýl, polyommatus
phlaeas. Schd. II. 515.

Ohnivál, a, ohniválek, lka, m., ohnižil,
der Molch, Feuerwurm. Jg.

Ohnivě, vřele, feurig. O. mluviti, jednati,
hráti, zpívati (con íuoco). Dch.

Ohnivec, vce, m., pyrites, kámen. Aqu.

Ohnivěti, 3. os. pl. -vějí, ěl, ění, feurig
sein, glühen. V. — komu čím. Tvář mu
hněvem ohnivěla. Sych.

Ohnivice = ohnice.

Ohnivko, a, n., kroužek řetězový, ein
Kettenring. Na Ostrav. Pk., Tč. U Hostýna.
Zkl.

Ohnivo, a, n., Feuerzeug, n: Své o. a. za-
žihadlo k rukám vzav oheň rozkřesal. BN.

— O. = ohnivko. Proroci jsou o-va či člán-
kové řetězu jednoho. Sš. J. 110.

Ohnivosť, i, f., das feurige Wesen, die
Hitze. D. Dobrá o. ZN.

Ohnivý, rozpálený, Feuer-, feurig. O. uhel,
nebe, Kom., V., plamen, ZN., chlop (bludička,
das Irrlicht), Us. u Opav. Klš., koule, po-
větroň (meteor). Nz. O. koule, die Feuer-
kugel, jest veliká, jasností vynikající hvězda
padající (letavice). Stč. — O., plný ohně,
oheň v sobě mající, oheň činící. O. jiskry,
šíp, V., koule, loď, 1)., klej. — O., ohni po-
dobný, feuerähnlich, feurig. O. barvy, V., vřed,
Antonsfeuer, praporec, D., brouk, (svěrlo-
muška, der Feuerkäfer), V., pec (měkkýš),
cassis rufa, vz Sišan rudý. Frč. 242. — O.,
náruživý, čilý, feurig. O. hoch, děvče.

Ohnižil, ohnižíl (Kom.), ohniživ, (Zlob.),
a, m., lacerta Salamander, der Molch. V.

Ohnojení, n., das Düngen, Bedüngen. Jg.

Ohnojený, -jen, a, o, gedüngt. Jg.

Ohnojiti, il, en, ení; ohnojovati, düngen.

— co: pole, strom. V., Kom. — co čím:
kravským hnojem. Us. — Vz Hnojiti.

Ohňoměr, u, m., pyrometer, der Feuer-
messer. Sedl.

Ohňoslužba, y, f., der Feuerdienst, téměř
nejstarší druh pohanského náboženství a ob-
radův. Vz S. N.

Ohňostroj, vz Ohněstroj.

Ohňostrojství, n., Feuerwerkkunst. Prm.
Vz KP. IV. 485.

Ohňoš, ě, m., der Feuermann. Zlob.

Ohnout, a, m., shrbený člověk, gebückter
Mensch. — O., lenoch, Faulenzer, m. Ros.

Ohnouti, ohnu, nul, ut, utí; ohýbati; ohý-
bávati; ohybovati = nakřiviti, biegen, um-
biegen, beugen, einbeugen, aufbiegen, schmie-
gen, krümmen; obrátiti, lenken, umlenken,
wenden; nakloniti, beugen, bewegen; ošiditi,
Jemanden schneiden, betrügen. Jg. — Strůmek
se z mlada dá ohýbati. Ros. — co. Kam
strom ohýbáš, tam roste. Neohýbáš-li tenkou
hůlku, tlustou neohneš. Prov., Jg. O. hřeb, D.,
zlé náklonnosti, Br., slova (vz Ohýbání). Us.

— co, koho čím: drát kleštěmi, Bs., koně
uzdou. Ros. — jak. Někoho chytrým způ-
sobem ohnouti (ošiditi). — koho oč. Ohnul
(ošidil) ho o dva zlaté. Us. Msk. — (čím)
koho k čemu (nakloniti). Nedá se o. k po-
kání. Br. Někoho k své vůli o., Kom., pěk-
nými slovy. V. — koho čím jak: koně
uzdou dle libosti. Rk. — co v co: Někoho
v obruč o. Vz Obruč. — co kde: obruče
na ohýbačce ohýbati. Šp. — co okolo čeho:
okolo hlavy. Rvač. — co před kým: ko-
leno. Us. — se. Prut se ohýbá. Metla se
ohýbá. — se kde. Kočí v té ulici nemůže