337

Ohromný, ohromující, z čeho hrůza jde,
betäubend, niederdonnernd, gewaltig, er-
schrecklich. Jg. O. člověk, hlas, Ros., bouře,
Ben., plod, síla, ocas. Ráj. Ohromným hlasem
volati. BN.

Ohrošilý = slabý, ostárlý, churavý, ge-
brechlich. Lom. Ale že Konrad byl ostaružný
člověk a ohrošilý. Let. 14. Vz Hrošitný.

Ohroubní, -bný, něco hrubý, grob. Na
Mor. O. vlna, strava. Rad. zv.

Ohrouzelosť, i, f., hrůza, was Schauder
erregt. Us.

Ohrouzelý, hrozný, schauderhaft. Us.

Ohrozím, a, m., ves u Plumlova na Mor.
PL.

Ohroziti, il, žen, ení; ohrožovati = hrůzu
odnímati, činiti, aby kdo hrůze zvykl, Furcht
benehmen. — se = srdce nabyti, osměliti
se, Furcht ablegen, Muth fassen. V. Ohrozil
se a šel ku králi. Cyr. Ohroziv se blíže jsem
přistoupil. Solf. Ohroz se. Kom. Ohrozil se
a opřel nepříteli. Plác. O. koně (činiti, aby
se neplašili). Us. — Nyní tohoto slovesa zhusta
ve významu bedrohen užíváme. Povodeň
ohrožuje město; národnosť česká jest ohro-
žena atd. Často lze vyhnouti se slovesu
tomu: povodeň hrozí městu, národnosť če-
ská jest v nebezpečenství atd. Avšak již
v posledním příkladě není smysl něm. be-
drohen úplně podán; pročež bude v podob-
ných případech nezbytno ponechati slova
nyní již obvyklého. Mimo to podporuje je
doklad v Jg. slov.: Mandaty je přestrašíme,
císařem je ohrozíme. Star. pís. Co do vazby
jsou analogií slovesa opanovati, ovládnouti
koho z panovati komu, jako o. z hroziti
komu a předložky o. Brs. 120. — aby-ne.
Ohrožoval ho, aby tam nechodil. Vz Brániti
(konec).

Ohroženosť, i, f., srdnatosť, der Muth.
Kom.

Ohrožený, bedroht. Hájiti o-nou autoritu
vlády. Pal. Radh. III. 282. — O., ermuthigt,
der die Furcht abgelegt hat. Zlob.

Ohrožilý, ostárlý, ältlich. O. člověk. Us.
(u Vorlíka). Vz Ohrošilý. — V již. Čech.
1. kdo působí hrůzu, 2. příšerný, unheimlich.
Kts.

Ohrožovati, vz Ohroziti.

Ohruběti, ěl, ění, schwanger werden.
Mívala s ním obcování, až s nim ohruběla.
Mus. 1847. 609. — O., gröber werden.

Ohrubiti, il, en, ení; ohrubovati, vergrö-
bern, grob machen. — co. Rk. — čím : hlas
pitím nemírným o.

Ohrubnouti, bnul a bl, utí, grob, dick
werden. Zlob.

Ohrubný, náhrubý, gröblich. Literky
(slova) ohrubné = větší. Dvě kron. 295.

Ohryzati, ohrýzti, ohryzu, zl, zen, ení;
obrysovati, ohlodati, obkousati, um-, abna-
gen, umschroten. D. — co. Pes ohryzuje
kosť, V., červ květ. D. — co komu. Ví
liška, komu řemen ohryzla. Prov., Smil. —
co kde : kůru na stromě. Us. — co čím:
zuby.

Ohryzek, zku, ohryzeček, čku, m., etwas
Abgenagtes; zvl. ohryzená čásť jablka, v kte-
ré jádra jsou, das Kerngehäuse, der Gröbs.
Nechci já tvých ohryzků jísti. Ros. Jablko

snědl a o. mu dal. Us. Eva jablko snědla
a muži o. dala. Č. 17. Ráno marnotratnost
skvostně snídá, v poledne již jen ohryzky
jídá. Puch. Za posměch a jako o. a smeti
u nich jmini byli.Rváč. Za o. někoho míti.
Vz Nemilý. V., Č. Býti komu za o. (před-
mětem utrhači. Vz Kleveta). Č. — O., vy-
sedlá část chřtánu, Adamovo jablko, larynx,
der Drosselknopf, der Kehlkopf, der Kröbs,
Adamsapfel. Jg., Rk., Šp. Chřtán skládá se
ze čtyř chrupek, z nichž největší ohryzek
i vně na krku patrný. Schd. II. 366. Zánět
ohryzku. Ja. Vz Chřtán.

Ohryzení, n., das Abnagen. Us.

Ohryzený, abgenagt. Us.

Ohryzkový, Gröbs-. O. žláza, brzlík. Krok.

Ohrýzti, vz Ohryzati.

Ohubek, bku, m., u kováře, das Maul-
gatter. Rk.

Ohubeněti, ěl, ění, elend, mager werden.
St. skl.

Ohubeniti,il, ěn, ění, elend, mager machen.

Jg-

Ohubovati co. Všecko ohubuje (hubuje
pro všecko). Us. O. práci, cestu. Uiber etwas
sein Maul auslassen.

Ohučov, a, m., Houčová, něm. Autschova,
ves u Horšova Týna. PL.

Ohukaný, smělý. Na mor. Zlinsku. Brt.

Ohuknouti, kl, ut, utí; ohukovati, ohu-
kati = hukna okřiknouti, um-, anschreien. —
koho. Br. — Ohoukati se, na Mor. = boukati
se, ranzen (o sviních). Svině se ohoukala. Jg.

Ohun, u, m.=ohon, Schwanz, m. V Ostrav.
Tč.

Ohvězditi, il, ěn, ění, ohvězdovati, ge-
stirnt machen. Koll.

Ohyb, u, m., oheb, die Einbeugung, Bie-
gung, der Bug, die Hutkrempe, -stülpe. D.
O. klobouku, Rk., u klobouku. D. O. přední,
D., mezi kosťmi (příhbí). Krok. — O. zá-
kopu. Burian. —Jg. — O., oklika, die Fluss-
wendung. Š a Ž.

Ohybač, e, m., sval, jehož činnosť v ohý-
baní neb skrčování údů se jeví. Schd. II. 331.
Beugmuskel, m. — O., nástroj bednářský
k ohýbám obručů, die Krummbeuge, Reit-
beuge. Us.

Ohybačka, y, f., lamka, chřastačka, dře-
věný nástroj, jímž se len před třením láme.
U Poličky. Ktk.

Ohybadlo, a, m., čím něco ohýbáme, zvl.
obruče, vz Ohybač.

Ohybák, u, m. = ohybač.

Ohýbání, n., das Biegen, die Beugung,
Umbiegung. V. O. koho ke své vůli. Kom.
O o. vln zvukových vz více v KP. II. 279.
— O. (flexio), jest proměňování slov v řeči.
O., flexe, jest skloňování a časováni slov
ohnutých, flexivních. Gb. Uv. 7. — Ohybné
částky řeči jsou jména podstatná, přídavná,
příčestí, zájmena, číslovky, časoslova a člen
(ovšem v té řeči, v které ho užívají). Ne-
ohebné: příslovce, spojky,předložky a mezi-
slovce. Vz Skloňování, Časování, Tvar.

Ohýbaný, gebogen. O. dřevo, vz Nábytek.

Ohybatel, e, m., vz Flexor v S. N. a
Ohybač. Der Beuger.

Ohybatelka, ohybačka, y, f., die Beu-
gerin.