338

Ohybatelnosť, i, f., die Biegsamkeit. Jg.

Ohybatelný, biegsam. Zlob.

Ohýbati, vz Ohnouti.

Ohýbavosť, i, f. = ohybatelnosť. Jg.

Ohýbavý = ohybatelný, ohybný, biegsam.
Zlob.

Ohybka, y, f. = skloňování, deklinace.
(Neužíváme ho).

Ohybký = ohebký.

Ohyblivý = ohebný.

Ohybnosť, ohybný, vz Ohebnost', Ohebný.

Ohýbnouti, vz Ohnouti.

Ohybování, n., vz Ohýbání.

Ohybovati, vz Ohnouti.

Ohyliti, il, en, ení. V ten čas (tělesného
skutku) tělesná žádosť přemóž rozum a tak
ohylí, že potuchne a jako uhasne. Št. 49. Vz
Pohyliti.

Ohýnati = ohýbati. Na Slov. Plk.

Ohýral, a, m., der Verschwender.

Ohýrala, y, m., vz Zohýrala. U Olom. Sd.

Ohýrale, frech. Zlé skutky činie zjevně
bez studu, ohyrale. Št. 148.

Ohýralosť, i, f., zhýralosť, nezbednosť,
Leichtsinn, Frechheit. Jel.

Ohýralý = zhýralý, nezbedný, leichtsin-
nig, ungestüm, frech. O. chlapec. Us. na Mor.
O. čelo, attrita frons. Vz Otřelý. BO. (Ez. 3. 7.)
— O , ohéralý = kdo nerád platí, nedbalý,
na vých. Mor.

Ohýrati = zhýrati, frech werden. — v čem.
Tys ve všem zlém ohýralo, jako Kain ve své
zlosti. Tkadl. — se čeho před kým. Ra-
dějše se božieho hněvu vážie, i ohyzdy před
lidmi a hanby ohýrají, než by zlosyn pustil
od zlé dceře. Št. (Č. dodatky).

Ohýření, n., zhýrání. Jg.

Ohýřeti = ohýrati.

Ohyzda, y, f., mrzkosť, ohavnosť, ohava,
Schändlichkeit, Ungestaltheit, Hässfichkeit,
Garstigkeit, Abscheulichkeit. V. To je na
o-du města. Ros. Besed, tanců, her, potvo-
ření v šatstvu a jiných ohyzd zapovídati
sobě nedadouce. Kom. O. a ohavnosť. Št.
Že jej prve mají slyšeti, než nepřátely jeho
s o-dami naň složenými připustiti. Ep. Pag.
23. — O., nečesť, hanba, Schmach, Schande,
ť. Upadl v o-du (opprobrium). ZN. V o-dě
budu na věky. BO. Račiž slávy své pověst'
bez o-dy zachovati. Troj. — O., mrzutá, še-
redná věc, osoba, eine hässliche Gestalt, Sache,
Person, das Scheusal. Město Troia pro jednu
o-du, či jsem měl říci pro jednu krásnou
ženu . . . Lom. Ohyzda jest Hospodinu vše-
liký purný (arrogans). BO. — O., ošklivosť,
ohavnosť,nechuť, der Ekel, Abscheu, das
Grauen. Ze bych sobě i všem v o-du byla.
St. skl. V. 115. Někoho v o-du lidem dáti.
Kram Hřích v o-dě míti. Ctib. Jsú, jižto se
sami zdají lidé počestní a vzácni, avšak jsú
na o-du a mrzie lidem. Tkadl, II. 98. Bláznové
veselé (stultorum) ohyzda jest (ignominia).
BO.

Ohyzdění, n., die Verunstaltung. Jg.

Ohyzděný, ohyzdén, a, o, verunstaltet. Jg.

Ohyzděti, ěl, ění, zohyzděti, hässlich, gar-
stig werden. Ros.

Ohyzdina, y, f., ein Mahl am Körper. Ms.

Ohyzditi, il, ěn, ění; ohyžďovati, ohyžďo-
vati, zohyzditi, hässlich, garstig machen, ver-

unstalten, verhässlichen. — co, koho : úřad.
Jel. To ulice ohyzdí. Kram. Neohyžďuj toho.
BO. Každý muž, modle sě s zavitú hlavú,
ohiždije sě (deturpat). ZN. — co, koho, se
čím: nešlechetností. Jel. O. koho čím. Chč.
614., Št. N. 79. — sobě co: řeči něčí, ekeln.
Hil. — Tkadl. — se komu: ihm zum Ekel
werden. BO.

Ohyzdně, mrzce, hässlich, scheusslich,
gräulich, schändlich. V. O. se chovati. V.

Ohyzdník, a, m., ein abscheulicher Mensch.

Jg.

Ohyzdnosť, i, f., mrzkost. O. jest největší
stupeň škaredosti, tudíž nehezkosti, die Häs-
slichkeit. Je-li o. zároveň i mravní hnilobou,
sluje ohavností. Hš. O. tváři, mrchy, Jel.,
mravův. D. Míti koho (něco) v o-sti, vor
Jemanden Abscheu haben. Jel.

Ohyzdný, ohyzden, dna, dno = mrzký, še-
redný, ohavný. Cf. Hyd (v dodatcích). Häs-
slich, abscheulich, garstig, gräulich, grässlich,
scheusslich. O. obrázek. Tkadl. Pohledění na
mrtvého ohyzdné bylo. V. — komu pro
co. Pro vraždu bratra svého všemu světu
mrzký a ohyzdný byl. Pulk. — O., hanebný,
schändlich, schnöde. O. věc (hanba). V. — O.,
hnusný, ošklivý, ekelhaft, abscheulich, gräu-
lich. — komu. To jméno jest jim ohyzdné.
V. Oběť hřiešného o-dna jest Hospodinu.
BO. — O., obtížný, lästig. Po malém čase
budete mrzáci o-ní všem lidem. NP. 171. —
Vz Pěkný.

-och, přípona jmen podstatných rodu muž.:
jinoch, smrdoch, mudroch, bzďoch, vrtoch,
běloch, černoch, lenoch, zloch. Vz Mkl. B.
289.Vz -cha. — -och, koncovka lok. pil.
(u Čechů v prus. Slezsku, u Radhoště na
Moravě, na Slov. a sem tam u Opavy) pra-
videlně u masc., na mor. Zlínsku dle Brt.
u masc. a u vzorců Slovo a Znamení: o dra-
koch m. o dracích, na bukoch m. na bucích,
v ryboch, v polpch,v mužoch m. rybách,
polích, mužích, Šb., Šm., ve slovoch, v obi-
loch, nožoch. Brt. Ale pluralia jmen místních
mají -ích nebo -ech: ve Vyzovicích, v To-
polanech. Brt. Na Plaště kladou zase v lok.
pl. koncovku -ach, vz -ach. Prk. Listy filol.
II. 227.

-ocha, přípona jmen podst. rodu žen.:
macocha. D.

Ochaba, y, m., ochabělý člověk, ein
abgespannter, kraftloser Mensch, Schlepp-
schwanz, m. — O., y, f., die Entmuthigung.
Rk.

Ochabělosť, ochablosť, i, f., slabosť, Kraft-
losigkeit, Abgespanntheit, Schlaffheit. D.

Ochabělý, ochablý, ochabý (Sš.), ze-
mdlený, kraftlos, schlapp, schlaff, welk. O.
prsy, Jg., duše, Gníd., lýtko, Hlas, ochabá
země. Sš. Bs. 176. — od čeho: od chůze.
D. — v čem: v práci, v mysli. Dch. -— na
čem: na mysli, na těle. — čím: velikou
prací.

Ochaběti, ěl, ění, matt werden. Vz Ochab-
nouti.

Ochabiti, il, en, ení; ochabovati; oslabiti,
zemdlíti, schlaff, kraftlos machen, schwächen.
—- co. Zármutek nervy ochabuje. Sš. L. 204.
— koho čím v čem. Aby ničím uprostřed
širého světa se o. nedali v poselství svém.