346

Okatice, c, f., okatička, okatá zena,
eine Grossäugige. Tkadl. — O., ryba. V.
O., mihule, ryba kruhoústá. O. mořská, pe-
tromyzon marinus (velká lamprida); o. či
mihule říčná, p. fluviatilis; o. menší, p. Pla-
neri. Vz S. N. — O., houba k utírání. D.
Houba, která roste na kořeních stromových
nebo na kameních. V. — O., sazba zelná.
Na Klat. Fr.

Okatý člověk. Vz Okáč. Bart. 55. (Jir.).
Více než potřebí okatí na vady přátelské
ostře hledí. Jel. — O. rejnok, raja miraletus,
der Spiegelrochen. D. — O. síť, veliká oka
mající, löchericht, schlingenvoll. Kom., Dch.
O.dílo. Br.

Okaz, u, m., okázka, y, f., okázání, n.,
das Zeigen, Weisen, Vorzeigen, die Vorzeige.
Jg. Okázka sukna (Probe). Poslati u-ku ně-
čeho, poslati něco na o-ku, věc na o-ku. Nz.
Udělati něco na o-ku, na ukázku; přinésti
něco na o-ku. Us. — O., úkaz, znamení, Er-
scheinung, f., Zeichen, n. Bude letos úrodný
rok? Myslím, že bude, ukázka (toho) aspoň
je dobrá. Us. na Mor. Hý. Okazové nebeští.
Ros. — O. Na okázku jíti (v ohledy), auf
Beschau gehen, Reš. —O., okázka nechvalná,
die Prahlerei, Grossthuerei. Činí to na okaz,
na okázku (aby se okázal). L. — Na okaz =
na oko, zum Schein. L. — O. vojska = pře-
hlídka, popis, die Musterung. D. Okázku míti.
L. — Jg.

Okaza, v, f., chlubné okazování, die Prah-
lerei. Kat. 255. Vz Okaz.

Okázač, okazatel, e, m., der Zeiger,
Anzeiger, Weiser. O., rejstřík, index.

Okázale, paradirend. Us.

Okázalost, i, f., nádhernosť, pompa, Pa-
rade, Pracht, f. Z okázalosti to činil. — O.,
povrchnost, zdání, der Schein. O. tě svodí. L.

Okázalý, nádherný, prächtig, ansehnlich.
O. kůň, L., kus. Dch. — O., chlubný, prah-
lerisch. O. řeč. — O., patrný, augenscheinlich,
handgreiflich. V tom nevděčnost' jeho okázalá
jest. L.

Okázáni, n., das Zeigen, die Zeigung,
Weisung, Deutung. D. — O., důkaz, der
Beweis. Aqu.

Okázaný, gezeigt. Us.

Okazatel, vz Okázač.

Okázati, okáži; okazovati dáti viděti,
jeviti, ukázati, sehen lassen, zeigen, weisen,
deuten, bezeichnen; důkazy dáti, dosvědčiti,
be-, erweisen, bezeugen; — se, viděti se dáti,
sich sehen lassen, sich zeigen, zum Vorschein
kommen, erscheinen; stavěti se, dělati se,
sich stellen, verstellen. Jg. — co. Pravdu
něčeho o. (dosvědčiti). Us. O. svou nevinu.
Bart. 1. 34., Troj. Jakož Jeronym Šlik před-
stoupil před soud zemský a okázal list s ma-
jestatem. Zř. F. I. A oni to dostatečně oká-
zali (probarent), že k tomu spravedlnost' mají:
což jistého okáží, toho také podlé spravedl-
nosti mají požiti. Vl. zř. 231. — co komu.
Kdo ti to okázal? Ros. Okázala jí šaty. Us.
Okazuje nám to věc sama, Jel. — co čím.
Co je víra, okazuje těmi slovy. Jel. A to
sou skutkem okazovali na všech místech.
Arch. I. 80. — čím na koho. Okazují sobě
prstem naň. Jel. — co nad kým: své hrdinství
nad nepřátely o. Troj. — co před kým.

Kdož se čeho v žalobě nedokládá, toho před
soudem okazovati nebudeme moci. Nález.
pr. 159. — co proti komu (čím). Když
to proti tobě žádným způsobem nemůže do-
kázáno býti. Vš. — se = viděti se dáti. Jg.
Rád by se okázal, neví jak. Us. Okázal se
statečný. Okázal se příznivým Troj. Abychom
ne nazí, ale odění sě okázali. Št. — se v čem.
Voda v pevné způsobě se okáže. Toms. Dnes
se v hostině okázal (dal slavnou hostinu).
Us. — se z čeho. Okazuje se z toho, že ...
Jel. — se čím. Okázal se příznivým. Troj.
Okázal se lhářem. Anth. II. 35. — s adv.
O. se chlubně, nádherně. Jg.

Okázka, vz Okaz.

Okazovač, e, m., der Zeigermuskel im
Zeigefinger. Vz Okázač.

Okazovadlo, a, n.,rejstřík, Inhaltsanzei-
ger, index. Kanc. sv. Štep.

Okazování něčeho n. na něco, das Vor-
zeigen. V. — O., okázalosť, pompa, Pracht,
Scene, f., Schauspiel, n. Jg. — O. chlubné,
die Prahlerei. Us.

Okazovatel, e, m., vz Okázač.

Okazovati, vz Okázati.

Okcident, u, m., z lat., západ, západní
strana světa.

Okeanidky, f., nymfy mořské, dcery Oke-
anovy, jichž prý bylo 3000. Vz více v S. N.

Okean-os, a, m., v řec. mythologii zo-
sobnění velikého, celou zemi obkličujícího
moře. Byl nejstarší syn Uranův a Gaiin,
manželkou mu byla Tethys, s níž zplodil
Okeanidky. Vz S. N. — O., u, m., ocean,
moře. Okean 1. veliký mezi Amerikou, Asií,
Australií; 2. atlantský mezi, Amerikou, Eu-
ropou, Afrikou; 3. indský n. indijský mezi
Afrikou, Asií a Australií; 4. severní ledový
mezi Amerikou, Europou, Asií; 5. jižní le-
dový. Tl.

Okenář, e, m., druh holubův. Die Fenster-
taube. D.

Okenatka, y, f., thuris, hmyz. Krok.

Okenatý, oknatý, mit Fenstern versehen,
fensterreich. Zlob.

Okénce, e, n., das Fensterchen. Vz Okno.
O-cem hleděla. Bj. Přistoupiv k o-ci potlukl.
GR. O., ježto bylo v korábě. BO. Vždy chce
seděti na o-ci. Št. Výb. I. 684. Veze on ho
(dřevo) po rovence, svojej milej pod okence.
Mor. P. 27G. Zb. — O., hledí v přílbici. Jir.

Okenečný, od okénce, Fenster-.

Okení, n., kollect., die Fenster. O-ním
těsným tiskne se svit ranní. Č.

Okenice, e, f., okenička, der Fensterladen.
Okna dřevěná = okenice. Kom. Kdo nemá
okenice, může slamou zacpati. Prov., Jg. —
O., půlka okenice, křídlo, na Slov. věko, der
Ladenflügel. Otevřel jednu okenici (půl celé).
Us. — O. u stavidla. Stavidlo se skládá
z kozlíku a okenice (prkna, kterým se voda
poušti n. zaráží). Schutzbrett, n. Vys. — O.,
kra ledu, zvl. čtverhranná. D. O. ledu. Kom.
— O., prohlubeň v ledu, die Wuhne, Wacke.
D. — O., otvor do šachty. Vys.

Okenicovatý, mit Fensterladen versehen.
Okenice nejokenicovatější (žertem).

Okeničný, Fensterladen-.

Okeniště, ě, n., okno, dymník, Fenster-
werk, grosses Fenster. Reš.