348

Okliky řeky. Oklikou se plaviti. D. Upřímý
nejde oklikem. Št. Divnými okolky a okliky
obcházeti. Br. Okliky v řeči (okolkování).
Jg. Jako zajíc o-ky dělal v léči nechtě do
tenat jíti. Bart. Plný oklik; bez oklik něco
vypravovati; nač ty o-ky V Nt. Příšerní
vtipové aneb všeliké bludů a pověr o-ky
těch lidí, kteří z mozku svého mudrují. Ža-
lans. 1614.

Oklika, vz Oklik.

Oklikatý = oklikovatý. Dch.

Oklikovati, oklikovávati, krümmen, win-
den. — co: řeku (křiviti). Cyrop. — v čem:
v řeči okliky dělati, Umschweife machen.
Ros.

Oklikovatosť, i, f., oklikovitost, die Krüm-
me. Jg.

Oklikovatý, oklikovitý křivý, křivo-
laký. O. cesta, Ros., trouba. Kom. Krumm-,
gekrümmt.

Oklín, místy m. oplín. Jg.

Oklínovati, verkeilen. Bc.

Oklípka, y, f., otépka omlácené slámy. Us.
na Hané. Brt. Vz Oklep.

Okliúčiti, zastr.= obklíčiti. Jir.

Okloboučiti, il, en, ení. — koho. Ihm
den Hut aufsetzen. Reš.

Oklofati, oklovati, oklubati, oklvati, um-,
be-, abpicken. — co. Všecko ptáci oklofali.
Ros. — čím: zobákem.

Oklon, u, m., oklonční, Beugung, f. Us

Okloniti, il, ěn, ění. — co (skloniti), um-
biegen. Jg.

Oklopa, y, f., die Klappe. Tpl.

Oklouma, y, m., človek váhavý, páravý,
langsamer Arbeiter. Us. Dch.

Okloumati, ostoupati, meškati, harren,
zögern. Us. u Přibr. Jg. Vz Oklouma.

Oklouzka, y, f.,okluzká cesta, ein schlüpf-
riger Weg. Ros.

Oklovatiti, il, ěn, ční, gummiren. Techn.

Okluk, u, m., oklika. Cesta dělá o., nejde
přímo. Na Zlínsku na Mor. Brt. Bug, m.,
Krümmung, f.

Oklůstky, jm. polí u Huzové na Mor.
Km.

Okluzko, a, n. Jest tam o., Glatteis, n.
Us.

Okluzkosť, okluzlosť, i, f., kluzkosť,
die Schlüpfrigkeit. Ros.

Okluzký, okluzlý, oklzlý, kluzký,
schlüpfrig. O. cesta (kluzká). Ros.

Okluzuouti, oklznouti, znul a zl, utí
= kluzkým se státi, schlüpfrig werden. —
čím. — Cesta deštěm oklzla (okluzla). Ros.

Okmíniti, il, ěn, ění, mit Kümmel würzen.
— co: polívku, maso, chléb. — koho =
ošiditi. Na Mor. a na Slov.

Oknatý. O. dům, příbytek, mit Fenstern
versehen. Reš.

Okní prkénce, okenice. Reš. Fenster-.

Oknížený, gefürstet. Dch.

Okno, a, okénko, okýnko, a, n., okénce,
e, n., okenečko, a, n. O. z ok-no. D. —
Okno = díra ve zdi, kterouž do vnitřku sta-
vení vzduch a světlo vchází, das Fenster. O.
slepé; kulaté: oblice; u stodoly: úplaz, schlo-
pec; zástřeší nad oknem. Šp. O. ostré, lo-
mené, das Spitzfenster. Dch. Římsa, přístřeší
okna, římsa okenná, přístřeší okenné. Nz.

Podporná zeď u okna. Ostění, římsa, pažení,
obruba, čelo, pažba, sloupec okna. Nz. O.
sklepní, okno ve střeše (vykýř). S. N. Na
dvůr sousedův oken prve nebývalých nedě-
lej, aniž starých rozšiřuj. Pr. Zloděj oknem
leze. Us. Oknem se dívati. D. Z okna kou-
kati. Celý den v okně ležeti (zaháleti). Dým
všemi okny vyráží. Reš. Peníze oknem, z okna
vyhazovati (mrhati). Jg. Mříže oken, při
oknech. D. O. za mřeží. V. Viděti někoho
oknem. Lom. Z oken vyhlídati. Br. Z okna
se dívati, hleděti Rk. Tolik oken a nebojíš
se pána Boha! (Říká se tomu, kdo nectně
mluví neb zle činí. Vz Nečistý). Č. Střílí
pánu Bohu do oken. Vz Tlachal, Lhář.;
říká se též o špatném, netrefném střelci. Č.
Ukazuješ mi okno a já dvéře vidím. Smil.,
Lb. Vz Nedorozumění. — O., v užším smyslu
to, čím díra n. otvor onen se vyplňuje a co
světlo propouští, Jg., dřevěný, železným ple-
chem kovaný a skleněnými tabulemi vypl-
něný rám, který se do nadzmíněných otvorů
ve zdi zasazuje. Vz více v S. N. Das Fenster.
O. sklenné; sklenné kolečko do okna. V.
Kolečko v okně. D. O. skládá se z obkladku
(okenné obrubni) a z rámů, v nichž sklo za-
sazeno; o. mívá dvě křídla a v jednom dvířka
okenní (kukátko). Pt. O. s kulatými tabulemi:
okno kolečkové, kotoučové; olovo, sklo,
tabule do okna; díra, rám na okno; sklenění
oken. Šp. O. zasouvací n. zásuvné (Schub-
fenster). Nz. Žlábek u okna, kam sklo za-
padá: žlábek, dráž, loutka. Jg., Sp. O. sít-
kové, sítko na okno. Šp. Sklo do okna
zasaditi. Šp. O. na kličky, na závlačku, na
zásuvku. Us. Kmp. O. otevříti, zavříti, vy-
saditi, zasaditi. Zimní okna zasaditi. Us. O.
roztlouci, rozmačknouti, vytlouci. Okna se
potí, mrznou, nabíhají, pouštějí. Us. O. pa-
pírové, drátové n. drátěné, zrcadlové. D.
Světnička hezká, ale okna křivá (šilhavá
žena. Vz Tělo.). Č. — O., co oknu podobno
jest, jede fensterähnliche Oeftnung. Kravím
oknem z města vyskočiti. Prov., Jg. Nemaje
čím zaplatiti, musí kravím oknem ven vy-
skočiti (tajně utéci). Vz Útěk. Č, Jg. — O.,
v hornictví = šachta. O. k světlu (ze dne
hloubená šachta). Vys. Stollen, m., Schachte,
f. O. štolní, das Lichtloch. Bc. — O., díra
do sklepa, dymník, das Kellerloch. Jg. —
O. v oku, panenka, zřítelnice. Krok. Okno
(okonečný zákal, oblak) slove slepota, je-
jížto příčina vnitř oka leží. Jest trojí okno:
šedé, zelené, černé. Ja. — Okénko v uchu,
vz KP. II. 291. — O., otvor brlohu. Sp.

Oknořadí, n., Fensterreihe. Pl.

Okny, dle Dolany, něm. Woken, ves a)
u Litoměřic, b) u Dubé. PL.

Oko. očko, očičko, a, n. Lat. oculus,
skr. aki, lit. akis, řec. Sx/.o<; = öq>&-aX/uo?,
goth. augô. Schl., Cf. Fk. 336. — Oko — ud
těla živočišného, kterým živočich vidí, Jg.;
jest ústrojí čidla zraku. Das Auge. V tomto
smyslu užíváme dualu: nom., akkus. a vok.
oči (dříve: ocie, oce), genit. oči (dříve: očiu,
očú), dat. očím (pl., dř. očima), lok. očích
(pl.), instr. očima (zastr. okoma). Jg., Kt.
Oči je /.: černé oči. Oka, pl., n., na zveř
a na ptáky, die Schlinge; na polívce z mast-
noty, na kostkách, na kartách, v sýru, v pun-