stvím svých krevních cev k výživě kostí
slouží. Vz S. N., Schd. II. 322.

Okostní blána = okostice.

Okoštovati, z něm., ochutnati.

Okotěšinka, y, f., okotěška, das Vergiss-
meinnicht, myosotis. Č.

Okotěšný, augenerfreuend. Mus.

Okotiti se, il, ění. Junge (Katzen) werfen.
— kde. Kočka se ve sklepě, na půdě okotila.
Zaječice se okotila. Sp. Vz Kotiti se.

Okoun, a, m., perca, ryba, der Barsch,
Börs, Börschling. O. obecný, p. fluviatilis;
ježdík, acerina vulgaris; candát či lupice,
lucioperca sandra; o. mořský, labrax lupus.
Vz Frč. 294., Schd. II. 502. O. říčný, mořský.
Vz S. N. Okouny loviti = okouněti, zevlo-
vati, herumgaffen. Us. Č.

Okouněti (na Slov. ochouněti se), ěl, ění =
lelkovati, piplati se, čuměti, lenošiti, zdržo-
vati se, párati se, otáleti, schildern, herum
tändeln, zögern, maulaffen. D. Co tu okouníš?
Jg., Kts. — se, styděti se, sich schämen.
Na Slov.

Okounovitý, k okounu podobný, barsch-
artig. O. ryba. Krok.

Okoupiti se, il, ení, koupí se ošiditi. Volů
spřežení patero jsem koupil, musím jít k jejich
zkušení, bych se nevokoupil. Lom. Kdo za
statek zemský (nebe) koupí, ten se neokoupí.
Star. pís.

Okouřiti, okuř, řil, en, ení; okuřovati. —
co čím: zeď svíčkou, um-, beräuchern. Us.

Okousati, okousám a okouši; okusovati,
an-, befressen, benagen, umbeissen, verbeissen.
V. — co: koláč. Us. Zajíc stromek okousal.
Us. — co komu: o. si nehty. D. — co čím.
Myš ostrým zoubkem chléb okousala. — se
kde. U vás by se mohl člověk dlouhou chvílí
okousati. Dch.

Okoušeč, e. m., Probirer, m.

Okoušení, n., die Versuchung. Jg.

Okoušený, okušený, versucht.

Okoušeti, vz Okusiti.

Okouti, vz Okovati.

Okouzlenec, nce, m., ein Bezauberter. Č.

Okouzlení, n., die Bezauberung. V.

Okouzlený; okouzlen, a, o, bezaubert,
behext. — čím. Nápoj Vlastiným uměním
okouzlený. Háj.

Okouzliti, il, en, ení; okouzlovati = oča-
rovati, bezaubern, behexen. — koho čím:
lahodností řeči. Sych.

Okouzlivý, bezaubernd. Rk.

Okov, u, okůvek, vku, okůveček, čku
(na Slov. okovek a okovček, ečku), m., okova
(zastr.), y, f. — O , okované vědérce, jímž
se voda vázl, vodní konev, der Eimer, Wasser-
eimer, Brunneneimer. V. Okovem vodu vážiti
ze studnice. Kom. Z okovu koně napájeti. —
O., bečka v hornictví, der Kübel, die Tonne.
Us. O. vratní, kolovratní, Haspelkübel; vodní,
Wasserk.; těžný, Förderk. Hř. — O., na Slov.
a dříve: vědro, míra tekutých věcí, der Eimer,
das Mass. O. vína. Jg. — Okov a okova;
pl. okovy m. af.= pouta, die Fessel, Bande,
Eisen. Okovy zlámati. Us., složiti, na někoho
vložiti. Solí. O. na nohou a na rukou. D. Do
okovů přijíti. V. Vězně z okovů vyvésti. Br.
Dobuď se z okovů těla. Kom. Do okovu dáti.
D. Všech o-vy sú sě zrušily (soluta sunt). ZN.

Z okovů vypustiti (pustiti), Rkp. pr. pr., vy-
jíti, Ben. V., někoho vypraviti. Dal. V oko-
vech seděti. Štelc. Okovy svázán býti. Ben.
Okovy svírají. Br. Někoho okovy okovati.
Dal. Sklíčen jsem okovy. Jg. S okovy ze ža-
láře vyšli. Dal. Dáti koho do okovů, do pout.
J. tr. Okovy někoho spoutati. V o-vech ně-
koho držeti. Nt. Vz Okovy.

Okování, n., das Beschlagen, die Beschläge.

Okovaný, mit Eisen beschlagen, gefesselt,
O. vůz. BO. — čím. Uzda zlatem o-ná. Chč. 305.

Okovati; okouti, okuji, ul, ut, utí; oko-
vávati, mit Eisen beschlagen; fesseln. Jg. —
koho, co: vůz, dvéře, okno, kolo, truhlu,
koně (na ostro), Jg., srp (= klepati, na Mor.).
Jg. Kristus ráčil ďábla o. (spoutati). CR. —
co čím: truhlu železem, V., zlatem. Flav. —
Háj. — koho čím kde: (zločince) v žaláři
okovy, Jg. Dal. 144., pouty. J. tr. Ctirada
řetězy okovali. — koho v co. Hejno pod-
maněných v svá pouta okula hochů. Gníd.

Okovec, vce, m., kování u bidla n. sochoru
veslařského čili vesla, das Beschläge. Jg. —
O., malý okov, Eimer, m. Jg. — O. Loketní
kosť na hořením konci vydlabanosť do půl
kola, okovec, má. Krok. Zlomení okovce.
Ja. — Jg.

Okovek, vku, m., vz Okov.

Okovina, y, f., okoviny, pl., okuje, der
Hammerschlag. Okoviny z mědi, D., ze železa.
Jg. Vz Okuj.

Okovník, okovnák, u, m., okovaná ná-
doba. Jg.

Okovný = věderný, eimerig. Jg.

Okovový. Kropě o. BO.

Okovrace, třemdala, diptamnus. Ms. Vodň.

Okovy, pl., m., na Mor., okova, y, f., na
Slov. = okuje, okoviny, Eisen-. Hammer-
schlag. Zlob. — Ostatně vz Okov.

Okoziti se, okozliti se, il, ení = kozle
poroditi, junge Ziege werfen. Koza se mu
okozlila. Er. P. 264. — O. se = horliti, těžce
nésti, durditi se, mrzeti se, toben, treiben.
Div se neokozlí (že k němu málo lidí chodí.
Mus. Mrzut pro špatné odbyty. Vz Mrzutý.
Č.). — se pro koho. Ona by se okozlila
pro to pachole, kdyby mu co udělal. Ros.

Okr, u, m. Vz Ocher.

Okrabatiti, il, cen, ení, okrabacovati, ura-
kerben, umfalten.

Okráčka, y, ť., okráčení, der Umschrift.
D. Do o-ky orati i. e. záhon vždy s obou
stran od brázd nechávaje v prostřed prouhy
neorané. Us. Jg.

Okráček, čku, m. O-ky slovou na poli
krátké záhony, při kterých oráč často se
obraceti, takřka je obkráčeti musí. U Hořic.
Hk.

Okračovati, vz Okročiti.

Okrádač, e, m., okrádce, e, m., der Be-
stehler. Rk.

Okrádání, n. O. kostelů (svatokrádež), V.,
obce. Kom. Das Bestehlen, die Bestehlung,
der Raub.

Okrádati, vz Okrásti.

Okrádce, e, m., der Bestehler. Kom.

Okradení, n. O. kostela, D., obce. Vus.
Vz Okrádání.

Okradený: -den, a, o, bestohlen. Jg.