361

Okurek, rku, m., okurka, die Gurke. Us.
u Litomyšle. Prk. Vz Okurka.

Okurka, y, f., okurek, rku, m., v obec.
mluvě: vokurka, na Mor. (a dříve i v Čech.)
oharek, na Slov. uhorka, uherka. O., m., v Li-
tomyšl. — O., cucumis, die Gurke. V. Vz
Čl. 87., Kk. 222., FB. 36., Schd. II. 305.
Okurky sázeti, sbírati, nakládati. D. O-ky
po zemi se rozkládají. Šp. Okurky na salát.

O. hroznovité, malé ranní, nakládané n. ky-
selé, opepřené, znojemské, panenské, hadí.
Kh. Vz S. N., KP. III. 271. Jedovaté o., vz
Prm. 1878; č. 1. I kyselé o-ky bývají s pro-
spěchem. Šml. — O. panenská, dur man obecný,
kravák, vojenský mák, jablko bodlavé, datura
stramonium, der Stechapfel. Us. — O., puchr,
die Taschel. Us.

Okurkář, e, m , der Gurkenpflanzer, -händ-
ler. — Okurkoviště, ě, n., vz Okurčiště. —
Okurkovitý plod, gurkenartig. — Okur-
kový. O. salát, semeno, pole (okurčiště), Jg.,
záhon, jádro, Gurken-. Šp.

Okůrnatěti, 3. pl. ějí, ěl, ění = okorati,
Rinde bekommen. Rostl.

Okuřovati, vz Okouřiti.

Okurtavěti, ěl, ění, kusým býti, den
Schweif verlieren. Na Slov. Jg.

Okus, u, m., okušení, das Kosten, der Ver-
such. Víno na okus. Šp. — O., jeden z 5
smyslův : košt (okus) rozeznává chuti. Kom.
Čidlo okusu. Ssav. Der Geschmack.

Okúsati, vz Okousati.

Okusatěti, ěl, ění, abgestuzt werden, den
Schweif verlieren. Us.

Okusatiti, il, cen, ení, kusé činiti, ab-
stutzen. Koubl.

Okusek, sku, m., der Biss, Abbiss. Br.

Okusitel, e, m., der Koster, Vorkoster.
1411.

Okusitelnosť, i, f. Vorkostbarkeit, Ver-
suchbarkeit. Jg.

Okusitelný, was sich kosten, versuchen
läset. Zlob.

Okusiti, il, šen, ení; okoušeti, 3. os. pl.
-ejí, el, en, ení; okušovati= ochutnati, kosten,
versuchen; zkoušku učiniti, versuchen; po-
cítiti, vystáti, ausstehen, schmecken. — abs.
Vidíme, slyšíme, makáme, cítíme, okoušíme,
jaké jsou věci tělesné. Kom.— co (za co):
víno. D. Bouřky veliké jsme okoušeli. Ler.
Za své služby nevděčnosť okusil (pocítil).
V. Keď to okusí, zmok ho vziať musí. Zpěv.

I. 10. = čeho: vína (ochutnati), nouze (po-
cítiti), Ros., pokrmu, Vrat., zlého, Br., štěstí,
D., V., něčího hněvu. Sych. Okusili sú nové
krmě. BO. Něčeho vlastním zkušením o. Ler.
O. toho vaření. Bj. Kdo chce užiti sladkého,
musí o. kyselého. Har. II. 21. — Lom., Jel.
— v čem: Tolik radostí ve svém stavu
okoušejí. V. — kdy. Ve válce okusili mnoho
bídy. Ml.

Okusovati, vz Okousati.

Okušení, n., das Kosten, Verkosten. O.
vína, jídla. D. Hrdlo okušením rozsuzuje
krmě. BO. — O., smysl, jímž okusujeme,
der Geschmack. V. Zrak, sluch, okušeni, po-
vonění, dotknutí. Hus. — O., krasocit, der
Kunstgeschmack. Jel. — O., pokus, zkouška.
Jel. Nic bez o. nenechati. D. — Jg.
Okusovati, vz Okusiti.

Okutiti, il, cen, ení; okucovati = ohra-
bati, umscharren. — co čím. Ať okutí oheň.
Okuť to uhlím. Jg.

Okůvek, vku, m., vz Okov.

Okvasiti, il, šen, ení; okvašovati = kva-
sem oslaviti, mit einem Mahle, Schmause
feiern. Jg. — co. Okvasíme ten den. Ros.
Slavnosť velikonoční o. Háj., Pulk. Svatbu
o. Plk. Hody o. Reš. — co čím. Svatbu
veselím okvasil. Výb. I. 435. — čeho s kým.
Aby se k obědu najíti dal a téhož svateb-
ního veselí s jinými přátely okvasiti napo-
mocen byl. Žer.

Okvésti, okvísti ,okvetu, kvetl, ení. Vz
Kvésti. Umblühen. Stromy okvetly. — kdy:
za krásného počasí.

Okvětí,n., vzKvět. Srovnávají-li se všecky
listy obalu květového tvarem, ústrojím a bar-
vou pospolu zcela aneb z větší části, nazývá
se obal jednoduchý či okvětí, perigonium,
Blüthenhülle, Perigon. Kk. 45.

Okvětokam, u, m., der Taschenstein. Rk.

Okvětový, k okvětí náležející, zur Blu-
menhülle gehörig. O. lupen, okraj, jazýček. Jg.

-oký, přípona adjektiv: divoký, hluboký,
vysoký, široký. Vz -ký a o stupňování jmen
přídavných na -oký ukončených vz -eký. —
2. Ve slovech složených: jednooký,modrooký.

Okydání, n., die Bewerfung. Jg.

Okydaný; okydán, a, o, beworfen, be-
deckt. — čím: hříchy. V.

Okydati, okydávati; okydnouti, dnul a dl,
ut a den, utí a dení = ovrhnouti (něčím mrz-
kým, nepříjemným), um-, bewerfen (mit etwas
Unflätigem). — co čím : lejnem, Reš., zem
hnojem. Aqu. Pán okydne prašivinou vrch
hlavy dcer Sionských. Br. Malomocenstvím
okydnut byl. Ler. — se čím: špatnou ženou
(vzíti si ji). Lom. — se komu. Okydla se
mu huba (vyrazila se, bekam einen Ausschlag).
Us. - Jg.

Okydení, n. O. = okydnutí, die Bewer-
lung, Besudelung. O. hlavy (vyrážka) n. škra-
loup n. chrásta. Der Kopfgrind. Sal. 5. 3.

Okydlosť, i, f, vz Okydení. O. hlavy. Jg.

Okydlý, okydený, okydnutý, beworfen,
bedeckt, umgeben. O. hlava, ein Grindkopf.
Vz Okydení.

Okydnouti, vz Okydati.

Okydnutí, n., vz Okydení.

Okydnutý, vz Okydlý.

Okýlavěti, ěl, ění, kýlu dostati, einen
Bruch bekommen. Jg.

Okýnko, lépe: okénko, vz Okno.

Okypka, y, f., podskok, klam, die Uiber-
vortheilung. Sš. L. 180.

Okyptati, ošemetně podskočiti, oklamati,
svésti, hinterlistig betrügen, in Irrthura führen.
Sr. řec. vßtia, ošemetnosť kostkářův. —
koho. Chytráci bludům svým zjednávají moc
jiné o. Sš. II. 117.

Okyptěnec, nce, m., člověk okyptený,
kyptavý, kypta, kaleka, mrzák, der Ver-
stümmelte. Sš. Mt. 221.

Okyptený, kyptavý, zkomolený, zmrza-
čený, verstümmelt. Naráží na velikonočního
beránka, jenž musil býti bez úhony a bez
poskvrny, neslep, nechrom, bezvadný, ne-
okyptěný, vůbec dokonalý. Sš. O. 197, Vz
Kypta.