365

Oliví, Oliven.- O. ovoce. BO. — O. =
olivoví. BO.

Olivin, u, m., odrůda chrysolithu barvy
olivově zelené. Vz KP. III. 193., Bř. N. 171.

Oliviště, ě, n., Olivenplatz. BO.

Olivka, y, f., plod olivy. Oelbeere. Kk. 174.

Olivnice, e, f., hora olivetská u Jerusa-
lema, der Oelberg. Večer pak chodíval no-
covat na horu o-ci zvanou. Sš. L. 195.

Olivný. O. hora, vz Olivetský. A vyšed
ubíral se na horu o-nou. Sš. L. 203. Oliven-.

Olivoví, n., olivetum, Oelbäume. Kom., V.

Olivovina, y, f., Olivin. Presl.

Olivovité rostl., oleineae. Vz Kk. 173.,
Schd. II. 286.

Olivový, vztahující se k olivě a) Oel-:
strom, les, ovoce, zahrada, ratolesť, Har., V.,
D.; b) Oliven-: ovoce, o. luštiny, patěsky
(luštiny), olej. V., Kom., Rostl. — Jg.

Oliza, y, m., der Maullecker. Rk.

Olízati, olízám a olíži; olizovati, um-,
ablecken. — co čím: žlab jazykem. — se
po čem: po dobrém jídle se olizovati. —
koho. Kočka kotě olízala.

Olm, a,m.,proteus anguinus, Kärntner Olm.
Plk.

Olojiti, il, en, ení; olojovati, talgen. —
co : polívku, D., dřevo, řemen. — co čím:
nápravu štětkou.

Olokati, umschlappen. Jg. — se: ožrati
se, sich besauten. Plk.

Olomiti, il, en. ení; olomovati, umbrechen,
beklauben. — co. Starosť sílu muže olomila
(zlomila, brach). Hlas. — co čím : rukou.

Olomúc, Olomouc (s rozpuštěným ú v ou),
Holomúc, Holomouc (vz H, přídech), e, f.,
u Moravanů m.: do Holomouca, k Holomúcu.
Rkp. Lat. Olomucium, Eburum, něm. Olmüitz.
Dle Gl. 200. O. = Olomuntův hrad. Vz tam.
Ve vlasti, kde Olomúc vévodí. Rkk. Před
Olomoucem sě stavichu. Dal. 138. Vz více
v S. N., Tk. I. 619., II. 544., III. 655.

Olomúcký, holomúcký, olomoucký,
holomoucký, Olnmtzer. O. arcibiskupství,
kraj, vz S. N.

Olomúčan, Olomoucmi, Holomúčan, Holo-
moučan, a, m., pl. -né.

Olomučany, dle Dolany, ves v okr. blan-
ském na Mor. Vz S. N.

Oloupati; oloupiti, il, en, ení; olupovati
= vůkol zloupati, abschälen, abshülen, ab-
klauben, beschälen. — co komu. Oloupej
mi tu hrušku. Jg. — co čím : nožem. —
2. =.-. okrásti, bestehlen. — co : kostel. Jg. —
koho (okrásti, ošiditi, ošáliti). Jg. — koho
kde s kým: na cestě. Jg. — koho oč,
z čeho. Rk. Vz Obloupiti.

Oloupiti, vz Oloupati.

Olouskati ; olouštiti, il, ěn, ění = olou-
pati, abhülsen. — co čím : jablko zuby.

Olovář, e, m., der Bleiarbeiter. Rk.

Olovce, e, n. = olůvko. Kat. 2259.

Olovec, vce, m. O. hranolový, sůl olov-
natá. Schd. II. 56. O. dvojhranolový, polo-
hranolový, jehlancový, klencový. Nz. Mo-
lybdän, Wasserblei, n. (Metall).

Olověnice, e, f., koule olověná, Blei-
kugel, f. Us.

Olověnka, y, f., olůvko, der Bleistift.
Um. les.

Olověný, z olova, bleiern, Blei-. O. kulka
do ručnice, závaží, plech. V., Br. — O. sklo
= žluté, Bleiglas, n. D. — O. vápno, do
vápna proměněné olovo, Bleikalk, n. Bělidlo
o., běl olověná = uhličitan olovitý. Presl.
chym. — O., olovo v sobě zavírající, Blei-.
O. ruda, důl, hory. V., D., truska, žíla, pra-
men, Vys., leštěnec. Krč. 623. — O., od olova,
Blei-. O. barva., V., popel, ocet, cukr. Nz. —
O., ku zpracování olova. O. pec, huť. Vys.
O. komory, vz PK. IV. 613. — O., nečitelný,
vtip tupý mající, neučelivý, bleiern, unem-
pfindlich. V.

Olovičitý. O. kysličník. PbO₂. Vz S. N.

Olovičnatý. O. kysličník. Pb₂O. Vz S. N.

Olovina, olovinka, y, f., běloba olovná,
olověná ruda, das Bleierz. Plk. O. vypálená,
červený prášek, Bleiweiss, n. Plk. Masť z o-ny.
Ja., Sal. 233. 25.

Oloviti, il, en, ení, löthen. Lex. vet.

Olovitý, k olovu podobný, bleiartig. O.
octan = cukr olovový ; kysličník, kostan,
síran, sitaničnatan, soličník, tožan, trojbar-
van, uhličnatan, žestičitan, půldruhobarvan.
Presl. — Jg.

Olovnatec, tce, m., Bleioxyd, Tpl.

Olovnatý, plný olova, bleihältig. O. sůl,
kysličník (Pb.O), Nz., soličník, Chym., hydrat,
3PbO. HO. Vz S. N.

Olovní běl, z Běloba.

Olovnice, e, f., závaží olověné na šňůře
pověsené k vyšetření prostopádné postavy
věcí neb hlubokosti vody, das Senkblei, das
Bleiloth. Uvrhše o-ci u moře nalezli sú 20
kročejí vzhloubí. ZN. D. O-ci spustiti. Sedl.
Olovnicí (hloubku atd.) měřiti. D. Hlubokosti
o-cí ohledávati. Kom. — O., nástroj, jímž
se skoumá, je-li vrchní plocha zdi vodorovná
(stejnoramenný trojúhelník s olověnou ku-
ličkou na šňůře). Vz S. N. — O., rukavice
bitcův, olovem stížené. O-cemi ztužují ra-
mena. Jel. — Jg.

Olovník, a, m., der Bleigiesser. D.

Olovný, od olova. Blei-. O. kysličník,
Presl., barva, Nz., ocet, Bleiessig, pěna, Ab-
strich, sklo, Bleiglas, kámen, saze. Techn.

Olovo,a,n., olovce, e,olůvko, a,n., kov,
plumbum, das Blei. O. je kov barvy téměř
Čistě šedé, na čerstvém průřezu silně lesklý,
velmi měkký, ale málo pevný. Vz více v Šfk.
305., Bř. N. 208., Schd. II. 55. O. šedé, tažné,
měkké, velmi těžké, Bř, pálené, rohové,
rudné n. surové, tabulní n. deskové, točené,
třaskavé, tvrdé, Kh., Nz., čisté, tekuté, ochla-
zené, sekané (sekanina), skyslé, Víd. listy,
zhuštěné. Ja. Vz Kov. On jest jakožto nad
olovo, zlato. St. skl. Boží slovo je těžké jak
o. Na Slez. Tč. Lepší funt zlata než o-va
deset, Ht. Sl. 210. Zlato přiříkáte, o-vem
platíte. Koule. Olovem obliti, D., sletovati,
ssazovati, zaliti něco. V. Těžký jako olovo.
Prov., Jg.Vz více v S. N., KP. IV. 183., 187.,
211. — O. bílé (zastr.) = cín, Zinn, n. Jg.,
Vys. — O., co z olova jest, u lovců = stře-
livo : kulka, broky, Blei. Olovem straší (chce
zastřeliti). L. Ta zbraň má silné olovo (je
na silnou kulku). Us. Dch. Silné, veliké o. do
ručnice; o. se v hlavni usadilo; ta ručnice
střílí velikým olovem. Šp.