366

Olovový, olovo obsahující, Blei-. O. cukr
= octan olovitý; o. kysličník. Presl.

Olovrant, u, m., na Slov. = svačina, die
Jause; olovranty, ů, pl., čas k svadčení, die
Vesperzeit. Na Slov. Plk.

Olstiti, il, ěn, ění = obelstíti, überlisten.
Vz toto. — čím. Olstěn jsem mých přátel
chválú. BO.

Olšák, a, m., čížek na olších hnízdící. Jg.,
Brt. — O., rak potoční, der Bachkvebs. —
O., der Wasserfuchs.

Olšany, dle Dolany, ves u Prahy, vz Tk. I.
87., III. 50., 105.; ves v Prostějovsku na Mor.

Olšava, y, f., řeka na Mor. S. N.

Olše, e, f., na Slov. olša, jelše, v již. Čech.
obyčejně: olšina (Kts.); olšička. Jg. Na Ostrav.
olš, e, f. Tč. O. lepkavá, alnus glutinosa, die
Schwarzerle, Eller. Čl. 114., Kk. 138., FB. 26.,
Schd. IL 274. O. zpilovaná, alnus serrulata;
o. obyčejná, betula, a bílá, betula incana.
Jg. Na olši se oběsiti musil. V. — Vz více
v S. N., KP. III. 308.

Olšina, y, f., olší, n., Erlenwald, m. Us.
Vz Olše.

Olšovec, vce, m., ves u Uh. Brodu, 01-
schowetz; ves u Nov. Jičína na Mor., Olspitz.
PL. — O., Erlenkönig, lépe: král duchů. Rk.

Olšoví, n. = olší, vz Olšina.

Olšovice, ves u Netolic. PL., Tk. III. 113.

Olšovka, y, f., šiška olšová, Erlenzapfen,
ш. Us.

Olšový, Erlen-. O. les, strom, dříví, list,
kořen. Ros.

Olštýn, a, m., mesto v Prusích, Altenstein;
vojvodství v sever. Němcích, Holstein. Zla-
tohv. —

Oltář, e, oltářek, řku, oltárik, u, oltá-
říček, čku, oltářeček, ečku, m., z lat. altare,
vz A., O. O. slove v bohoslužbě vůbec vy-
výšeně místo, na kterém se oběť přináší;
v křesťanské církvi byl o. prvotně stůl a sice
v každém chrámě jeden. Vz více v S. N. O.
veliký n. hlavní, (místy: hrubý), nosecí. D.
O. přenášecí, S. N., polní (u vojínův), Us.,
pocestný, ein tragbarer Altar auf Reisen. Gl.
O. kadidlový, Rauchopferaltar, m., palný, zá-
palný, Sš. L. 9., 28., či zákolný, Sš. Zj. 42(3.,
zápalu. D. O. hlavní (arcioltář, o. svátostní),
k němuž tři stupně vedou; o. poboční n.
vedlejší. Zaměstnání kněží oněch bývalo ka-
didlo přinášeti a páliti na o-ři kadidlovém.
Sš. L. 8. Jiní mylně od rohů o-ře palného
mluvení to odvozují. Sš. L. 28. Části oltáře;
o. je pokryt pokrytem (postlankou, povlakem);
kříž, tabernaculum (svátostnice, svatiště, stá-
nek oltárni, svatosvatyné), podušky (polštáře)
pro mešní knihu (missal), svícny s voskovými
svíčkami, obraz, sochy andělův a svatých,
zvonek, konvičky s miskou, kalich, věčná
lampa (věčné světlo), sv. hostie v monstranci.
Pt. 101. O. kamenný, drnový; o. postaviti.
Nt. Oběti na oltářích obětovati. Kom. I z oltáře
by vzal (= veliký zloděj). Č., Dl. Etiam e
mortuis tributum exigit. Dl. Přítelem buď po
oltář (pokud svědomí dopouští). Č. 232. —
O oltářích = o božím těle, když se oltáře
stavějí, der Frohnleichnahmstag. Gl. 200., Jg.,
Rk. — Oltáře jim v srdcích staví přítomný
věk. Puch. — Oltář u šatlavy = pranéř, der
Pranger. V.

Oltářevý = oltářní. BO.
Oltářík, u, m., nyní Hrádek v Litoměřicku.
Vz S. N.

Oltářiště, ě, n., der Altarplatz, das Pres-
byterium. Rk.

Oltářní, Altar-. Kněz velebnou svátosť
oltářní podává. Kom. O. obraz, Rk., ozdoba. V.

Oltářnice, e, f. = chrám. Pass.

Oltářník, a, m., správce jednoho oltáře.
Tk. III. 655.

Oltářoborec, rce, m., kdo oltáře boří.
Altarstürmer, m.

Oltářový = oltářní. O. roh, Bj., úhel,
vrata, BO., miesto. Bj., ZN.

Oltyně, Voltyně, něm. Woltin, ves v Tá-
borsku. PL.

Oludně, vábivě, lákavě, svodně, verführe-
risch, berückend. Dychtíš po zvucích holátek,
an tancují o.? Sš. Hc. 59.

Oludný, verführerisch. Vz Obludný.

Olup, u, m., der Raub, die Räuberei. Sš.
L. 180.

Olupitel, olupovatel, e, m., der Räuber.
O. mrtvol. Dch.

Olúpiti, vz Oloupiti.

(Hustiti, va Olouskati.

Olůví město, mě. v loketském kraji, Blei-
stadt. Šm.

Olůvko, a, n., olověnka, Bleistift, m. Rýso-
vací o. D. Uhličník železnělý slove tuha,
nepravě olůvko, Lom., tedy lépe: tužka.

Oluzený, betrogen. Lom.

Olýknouti, knul a kl, ut, utí = oloupiti,
lýka zbaviti. — co čím: hůl nožem. Bast
abschälen.

Olymp, a, m., 'Шѵ/іяод, nyní Elymbo,
vysoké souhoří v Řecku na rozhraní Mace-
donie a Thessalie. Sídlo Diovo. Vz S. N
Zeus Olympský.

1. Olуmрі-а, e, f., rovina v Elidě v Řecku,
kde se slavily olympijské hry; tamtéž byl
veliký chrám Diův. Vz více v S. N. — Olym-
pijský. Hry olympijské.

2. Olympi-a, í, pí., n., řec., dle Gymnasia,
zápasní hry olympijské. Vz S. N.

Olympia-s, dy, f., řec, doba 4 let, čtyrletí
mezi jednou a druhou hrou olympijskou. Podlé
olympiad začali Řekové počítati r. 300. př.
Kr. ustanovivše rok 776. př. Kr. za prvý rok
prvé olympiady. Vz S. N.

Olympiodor-os, a, m., řec. dějepisec v 5.
stol. po Kr. Vz S. N.

Olynth-os, a, m., bylo mě. v Chalkidice.
Vz S. N. -- Olynihan, a, m., pl. -né. —
Olynthský.

Olyseti, 3. os., pl. -ejí, el, ení, lysiny do-
stati, opíchati, oplechatěti, kahl werden. V.
Olysiela. ZN. Olysěj a ohol sie. BO. — čím :
starostmi olysel.

Olzavka dolna, Nieder-Ohlisch; O. górna,
Ober-O., vsi u Bílska ve Slezsku. PL.

1. -om, přípona adj. i partc. praes. pass.
(zastaralá): vidom — vidomý, pitom — pitomý,
lakom — lakomý. D.

2. -om, koncovka, dat. pl. m., knížatom, .
bohom, nyní -ům: bohům, vz -ům, Dativ.
Jg. Posud v obecné mluvě jihozápad. Čech
vychází dat. pl. substantiv. Vyjímajíc subst.
na -a a některá na -e, na -om: dubom, lidom,
dětom, jeslom, věcom. Šb. Na mor. Zlínsku