372

Ctib. O. se lidem i sobě sám. Km. — Jel. —
se čeho = sobě co. Neomrziž se mého vzdy-
chání. Hank.

Omrzlina, congelatio, skřehnutí tělesných
šťáv, zejména krve v cevách vláskových a
tím utlačení pohyblivosti a citlivosti účinkem
zimy. Vz S. N. Das Gefrör.

Omrzlosť, i, f., das Umfrorensein. — O.,
omrzelosť. Slov.

Omrzlý, vůkol zmrzlý, umfroren. — Na
Slov. = omrzelý. Plk.

Omrznouti, zrnil a zl, utí, um-, einfrie-
ren. — Kašna omrzla. Jg. — komu. Omrzly
mu nohy. Jg. — Vz Omrzeti.

Omše, e, f., na Slov. = mše, Messe, f.
Šel na omši. Koll. Omšu slúžit. Ht. Sl. 213.

Omšelý, bemoost. Rk.

Omšený; omšen, a, o, od neužívaného
mch-uouti. Ht. Sr. ml. 282. O. = mechovatý,
mechem obrostlý, bemoost, moosig. D. O.
pahorek. Č. — O. oděv (ošumělý). Aqu.

Omšeti, el, ení = mechem obrůsti, be-
moost werden. Jg.

Omšiti, il, en, ení; mechem potáhnouti,
pokryti, bemoosen. Jg.

Omužitelný. O. děva, heirathsfähig. Sš.
I. 212.

Omužiti — zmužiti, ermannen, stärken. —
co (čím): srdce upomínkou. Č. Omuži srdce
moje obmuženiem nebeským. Modl. 14. stol.
Jakož srdce veselé omužije obličej. Ib. Pán
Pavla omužil. Sš. I. 153. — O., za muže
dáti, vdáti, verheirathen. — koho: děvu,
pannu. Us. Hý. — se, za muže jíti, sich
verheirathen. Hý.

Omužnosť, i, f., provdání se, provdanosť,
(das Verheirathetsein. Sš. I. 212.

Omyčný, mykáním oddělený. -- Omyčné,
ého, n., koudel, Werg, n. Košile z omyčného.
Plk.

Omydlek, lku, m., kousek mýdla praním
otřený, spěrek. Seifenüberbleibsel. Us. Jg.

Omykací, myzdřicí. O. kosa, myzdřicí
nůž. Schabeisen. Plk., Rk.

Omykati; omknouti, knul a kl, ut a čen,
utí a čení; omykovati = vůkol smykati, ab-
streifen. — co. Koželuh omyká kůže (s kůže
chlupy seškrabuje), Us., svini. Plk. Čert vás
omykal (zaslepil), že jste se tomu na odpor
postavili. Sych. — O. koty = nohy na ra-
mena vzíti. Na Slov., Šm. — se, sich rupfen,
zausen. Dobře se neomekl (div z kůže ne-
vyletěl). Srn., Plk. — se od čeho. Div se
neomekne od hladu, od lásky. Leška. — co
čím. Vz Koželuh.

Omyl, u, m., blud, chyba, mýlka, Irrtimm,
Verstoss, Fehler, m., Irrung, f. O., nedosta-
tek nedopatřením dospěšným, ač i bez zlé
vůle zjevný. Hš. O. v psaní, D., v jazyku,
v tlačení (v tisku). D. Omylů se dopouštěli.
V. Písař ve spis mnoho omylů vtrousil. Dal.
Omylem, z omylu. V. V tom počtu omylem
chybeno bylo. V. Omylem jim tak říkají.
Kom. Že jest na omylu, poznati nemůže. V.
Omyly a pochybení opraviti. V. Na omylu
státi. Háj. Rady komorní na o-le jsou. Žer.
L. I. 41. Chtě nás v omyl uvésti. Smil v. 63.
Na hrubém omylu se postihují. Sš. Sk. 189.
O. nemůže tu zajíti, unterlaufen. Sš. J. 140.
0. ve dskách jestliže by se stal beze lsti,

že páni J. M. a vládyky to budou moci na-
praviti na plném soudu. Zř. F. I. V tom jest
omyl. V. K omylu koho svésti (zmámiti).
Z o-lu vyvésti, pomoci. Marek. Mistr chyby
(omyly) ukazuje, napravuje. Kom. Omyl za
faleš se nepokládá. Pr. Vyhražuje (vyhražujíc,
vyhrazujíce) omyly a propustky (salvo errore
et omissione = s. e. et o.). Nz. Bůh není ni-
komu na omyl. Us. v Rychn. Msk. Já sem
sice přísný, ale nikomu na omyl (nezmýlí se
ve mně). Us. Rychn. — O., pochybnosť, ne-
jistota, Zweifel, Ungewissheit. Na omylu od
někoho postaven. Žer. Dlouho na omylu byl
nevěda, kterou má vzíti. V. O. kojiti, hegen.
Dch. Neb jestliže by se co trefilo případ-
ného aneb žeby na omylu bylo, zemská-li
čili městská věc jest. Zř. F. I.

Omýlení, n., zmýlení, chybení, blud, das
Irren, die Irrung. Takoví k o. přicházejí.
Byl. Omýlením lidé se učí. Jel.

Omýlený; -len, a, o, getäuscht, beirrt. Jg.

Omýliti, il, en, ení; omylovati, irre führen,
trügen, täuschen. — koho : krále. Krása tě
omýlila. BO. — Ctib., Dal. — se, irren, fehlen.
Chvále nehodného omýlil jsem se. Jel. —
koho, se v čem: v počtu. V ničemž si mě
neomýlil. Smil v. 367. — koho čím: nepravou
zprávou. — se oč. Omýlil jsem se o sto.
Žer. L. I. 68.

Omylka, y, f. = omyl. Na Mor., Tč., na
Slov.

Omylník, u, m, kopytník tupolistý, asa-
rum europaeum. Rostl.

Omylnosť, i, f., mylnosť, bludnosť, Be-
trüglichkeit, f. O. cesty. Jg. — O., možnosť
omýlenu býti, Fehlbarkeit, f. O. člověka,
soudce. CJB. 283. Neomylnosť papežova, —-
O., neupřímnosť, Falschheit, Trug. Aqu.

Omylný ; omylen, lna, lno, mýlící, betrüg-
lich. O. cesta, novina, domnění, řeč; neo-
mylná pravda. Jg. Býti na o-né (bludné)
cestě, auf dem Holzwege sein. Dch. — O.,
mýlící se, fehlbar, irrend. — v čem. Kram. —
O., vymyšlený, ošemetný, neupřímný, falsch.
Že mu v tom o-ná správa na zošklivení nás
učiněna jest. Skl. 136. — Jg.

Omysl, u, m. = obmysl, úmysl. Kteréhož-
koli hřiechu ač i malého, dopustí sě kto,
tohoť sě je dopustil úhlavnieho, z něhož je
ten hriech omyslem pošel. St. N. kř. 142.

Omytač, e, m., vz Cupitáč, Ometač.

Omyti, omyji, yl, yt, ytí; omývati, ab-
waschen. — koho, co (čím): vodou. V.,
houbou, ručníkem. Omýváše své tělo vodú.
BO. — se kde : v řece, v plovárně. — čeho.
Duše bude omyta všech hriechóv krštem.
Št. K. š. 210. — v čem od čeho: O. koho
v krvi od nečistoty. Chč. 609. — se o koho.
Jen se o mne neomývej. Us. Rychn. Vz Mýti.

Omýtiti, il, cen, ení = osekati, abhauen.

— co : les. Výb. I. 917. — O. = zbíti. Výb. I.

— O., = ošiditi, obrati, oloupiti (mýto =
clo, daň). Zk. 131., Jir.

Omytý; omyt, a, o, abgewaschen. — čeho
čím. O. vodami. BO. Vz Omyti.

Omyv, u, m., omývka, die Abiuition, v li-
turgii.

Omývací zlatolišty, Waschgoldleisten. Dch.

Omyvadlo, a, u. Spaseny nás učinil skrze
o. druhého narozenie (lavacrum). ZN.