391

schlagen, Preis geben, daran wagen, nicht
achten, aufopfern. Jg. — se čeho (proč):
O. se života (pro vlasť, pro zákon). Br., V.,
Lom., Ler., Har. II. 80., Zk., Bs., J. tr. Smrti
se opovážila, aby muže zachovala. V. O. se
svého hrdla. V., Skl. 1223. Zb., hrdel i statků
svých. Akt. m. Ferd. O. se pomluv lidí;
každého nebezpečenství. V., Plác. — se na
koho jak. Urputná se na vás jak divoký
vichor prchlostí zuřivou zášť opovážila. Sš.
Bás. 47. — se čeho kdy. By se byli toho
hned při počátku opovážili. Solf. — s inft.
Opovaž se to udělati. Us. Opovážila se vzdáti
se své povinnosti. V.

Opovážlivě, směle, odvážlivě, verwegen,
keck, kühn, vermessentlich. O. se zase na-
vrátil. Kom.

Opovážlivec, vce, m., ein Wagehals. D.

Opovážlivosť, i, f., odvážlivosť, smělosť,
všetečnost; opovážlivý kus, Kühnheit, Drei-
stigkeit, Vermessenheit, Wagniss, Verwegen-
heit, Keckheit. V. Udatný nebezpečenství
srdnatě snáší, opovážlivosti toliko a všeteč-
nosti utíkaje. Kom. — Jg.

Opovážlivý; opovážliv, a, o = drzý, do-
skočný, smělý, všetečný, odvážný, kühn, dreist,
vermessen, verwegen. V. O. kus. Provazo-
lezci opovážliví jsou. Kom. O. posuzování,
vz Posuzování.

Opovážnosť, i, f. = opovážlivosť. Krok.

Opovážný = opovážlivý. V., Jg. Opo-
vážně (nestydatě). V., Br. — Jg.

Opovažování, n., opovážení, das Wagen.
Br.

Opovažovati, vz Opovážiti.

Opověď, i, f., opovídka, y,f., opovědění,
Meldung, Anzeige, Ansage, f. Žádný aby bez
opovědí do Prahy nechodil. V. Na zámek
bez opovědí nikdo puštěn nebyl. V. O sta-
vení má se o. státi. Pr. kut. Vstoupil do
rady bez opovědi. Solf. S opovědí něco či-
niti. Plk. Není potřebí žádné opovědi. Šm.
O. učiniti. Zř. F. I. Plat od opovědi, Zahlung
für die Ankündigung vor Gericht (vz Gl. 203.).
Vz Opovědčí. Výb. I. 969. S o-dí tam šli.
Us. v Dobrušce. Vk.

Opovědací, čím se opovídá. O. list. Ottersd.
Absagebrief, Meldzettel, m.

Opovědce, e, m., der Kläger. Kn. rož.
čl. 216.

Opovědčí peníz, opovědné, sazba při opo-
vědi placená. Kn. rož. č. 215., Arch. II. 486.
Gl. Vz Opovědné.

Opovědění, n. Přišel bez o. Us. Vz Opo-
věď.

Opověděti, opovědíti, vím, děl, dění;
opovídati = oznámiti, ohlásiti, ankündigen,
vermelden; příchod něčí oznámiti, anmel-
den, ansagen. — O. plen, škody (Tov. 38.),
výboj, lúpež, zlodějstvo, svědky (O. z D.;
vor dem Gerichte ankündigen). Kn. rož. Gl.
— (co) komu. Než já ti opovím (oznámím)
a to se splní. Plk. Něčí nemoc někomu o.
Er. Někomu válku o. Ler. Má své násilé o.
úředníkóm. Řad. pr. z čl. 88. Anděl jí ma-
teřství syna božího opovídal. Sš. L. 19. —
čeho: hříchu, šp. m. hřích. Brt. — co čím.
Shromáždění svatá zvučným troubením opo-
vídati. Br. — co před kým: přede všemi.
Akt. m. Ferd., Solf. — co k čemu. Což

k úřadu opovieš. Kn. rož. 215. — se, koho
kde: posla u císaře. Vrat. Dáti se opovědíti.
D. O. se u koho (také = za odpuštění žá-
dati). Jg. — se = ohlásiti se, své mínění
oznámiti, za odpuštění prositi; odříkati se.
Jg. Opověděli se, že k ničemu více nechtí
svolovati. Čr. — se kde. Tím se veliké
převraty ve přírodě a člověčenstvu opoví-
dají. Sš. L. 194. — se, koho komu. Se
sudímu o. Er. Opovídám vám (soudu) hlavu
jeho (notifico caput occisi, že jest zabit) a
proši, dajte mi komorníka, aťby tu hlavu
opatřil (den Thatbestand erheben). Vz GI.
203. Opovězte ho pánu. Solf. — se komu
v čem (ohlásiti se). Pr. M. — se čeho : všech
ďáblů se o. (odříci). Leg.

Opovědné, ého, n. = opovědčí (peníz).
Vz Gl. 203. Anmeldungsgebühr. O-ného ne-
mají více bráti než groš. O. z D.

Opovědník, a, m., der Anmelder. Ros.

Opovědný, Ansage-. Jg.

Opovídací, vz Opovědací.

Opovídač, opovídatel, e, m. = opověd-
ník. D.

Opovídačka, opovídatelka, y, opoví-
datelkyně, ě, f., die Ansagerin. Jg.

Opovídati, vz Opověděti.

Opovídka, vz Opověď.

Opovitý, affenartig, vz Op.

Opovrci, vz Opovrhnouti.

Opovrh, u, m., opovržení, Verabscheu-
ung. Z čehož vidno, v jakém o-hu byli Sa-
maritani u židův. Sš. J. 65.

Opovrhač, m., der Verächter. Rk.

Opovrhlec, lce, m., opovrhlý, ein Ver-
worfener. Ros.

Opovrhlosť, i, f., opovrženosť, Verwor-
fenheit, f.

Opovrhlý, opovržený, verworfen, ver-
achtet. Ros.

Opovrhnouti, ul, ut, utí; opovrci, opo-
vrhu, vrhl, žen, ení; opovrhovati, opomítati,
zavrhnouti, pohrdati, verwerfen, verachten,
verschmähen. V. — co. Bohu sloužiti, jiné
všecko opovrci. V. Víru a přísahu svou opo-
vrci. V. Mravy a obyčeje svých otcův opo-
vrhl. Háj. 62. Opovrz kázeň. V. Dobré svě-
domí, Mus., moudrost' o. Mudr. Máš svět
opovrci se vší marností. Rad. zvíř. — čím.
Opovrhnul tím (= pohrdl tím). Ros. Vším
o. Jg. — se — se zahoditi, snížiti, sich er-
niedrigen, muthlos sein, niederträchtig han-
deln. Jg. — se čeho: všeho práva a řádu
= opověděti se, zříci se, entsagen, hintan-
setzen. Mus., Ps. o. zští.

Opovrhnutí, n., das Verwerfen, Ver-
schmähen.

Opovrhnutý, verworfen. Ros. Vz Opo-
vržený.

Opovrženě, verachtet, verworfen. Ros.

Opovrženec, nce, m., ein Verachteter.
Ros.

Opovržení, n., završení, potupa, Verach-
tung, Verschmähung, f. V. S opovržením
o néčem mluviti. Us. V o. někoho uvésti.
Šm. O. hodný; v o. přijíti; v o. býti; s o-ním
pozemských statků (často lépe: opovrhuje
pozemskými statky). Nt.

Opovrženlivosť, i, f., opovrženosť, Nie-
derträchtigkeit, f.