397

Opuknouti, knul a kl, utí; opuknouti se,
rund um abspringen, zerfallen. Nádoba se
opukla, sud se opukl. Jg. — se komu. Dotud
se s vědérkem k studnici chodí, až mu se
obrouček opukne. — Jg.

Opuknutí, n., das Abspringen, Zerfallen.
Jg.

Opukovatý, tofsteinartig, schieferig.

Opukový, von Tofstein. O. kámen. Mus.

Opupí,n, čásť těla okolo pupku, die Nabel-
gegend. Ssav.

Opu-s. nta, m., mě. v Lokridě.

Opustěti, ěl, ění, spustnouti, öde werden,
veröden. Hora opustěla. BO. Všeliká města
opustěla sú. BO. — čeho = pozbyti. Dal.

1. Opustiti, il, štěn, ění; opouštěti, 3. os.
pl. -ějí, opuštěj, -štěje (íc), ěl, ěn, ění, (zastr.
opušťovati) = samotným učiniti, zanechati,
zůstaviti, verlassen, im Stiche lassen, unter
Wegs lassen, fortgehen, auflassen; nedbati,
zanechati, z péče pustiti, nepečovati oč, ver-
lassen, Preis geben, ohne Hilfe lassen; vy-
nechati, opominouti, vypustiti, přeskočiti,
weg-, auslassen, übergehen, übersehen, unter-
lassen, fahren lassen; spustiti dolů, svěsiti,
herabfallen lassen, herabhängen, herabsinken
lassen ; pustiti okolo čeho, ohraditi, umgeben,
einschliessen. Jg. — abs. Pán Bůh dopustí,
ale neopustí. Ros. Mráz opouští (přestává). L.

— co, koho: dům i dvůr, svět, D., vlasť,
Kom., ženu, praporec a šik, své povolání,
V., statek (z dluhů), Prahu. Us. Mysl, zim-
nice ho opustila. Pešín., Jel. Bůh tě neopustí.
Kom. Mravy předků o. Jel. Nepřátelé město
opustili. Ros. Dlouhou bradu o. (spustiti);
ruce o. (opouštěti se, přestati činným býti,
die Hände sinken lassen, unthätig sein). Jg.
Svůj statek opouštěti, vernachlässigen. Gl. 203.
Že mi mú ves opustil a skrze to učinil mi
pusto v dvoře i ve vsi. Půh. brn. 1406. O.
stopu (když psi zvěř pronásledovati pře-
stanou), abgehen. Šp. — co, koho čím.
Opouštím tu věc myslí. Jel. Někoho radou,
pomocí o. V. Zámek vodou o. (vodu obvésti,
pustiti okolo). Země mořem opuštěna jest.
Br. — co, koho proč. Zemské věci pro
nebeské opouštím. V. Pro stezku cesty Ne-
opouštěj, leč by třená byla. Kom. Pro za-
chování svědomí svého opustil matku. Kom.

— co vedlé čeho. Jedno konají, druhé
vedlé své libosti opouštějí. V. — co z čeho.
Básnivé věci z kroniky o., Proch., z knihy.
Rk. — se po kom A když na cestě zvěděli
od strážných, že Žižka tiehne k Sudoměři,
opustili se po nich ti všichni houfové. Let. 34.
O. se po kom = hnáti se. Rkp. Cont. Ben. —
co, koho (kdy). V měsíci říjnu opouštějí
nás vlaštovky. Ml. O. někoho v jeho pro-
tivnostech, v jeho sirobě, v jeho potřebě.
Arch. I. 43., 70., 137. Po tolika důkazech
lásky nemohl jsem dívky té o. Ml. Zem ve
třech dnech měl o. Ml. K večeru své lože
opustil. Ml. — s inft. Opustil (zanedbal) se
klaněti bohům. Troj. — čeho: něčího domu,
stáda svého, šp. m. co. Brt., Brs. 121. Vz O.

2. Opustiti, vz Pustiti, pustým činiti, ver-
derben, verwüsten. — co. Opustili země (va-
stare). Bj. Když král žaluje na koho, že mu
lovišče opustil. Kn. rož. 115.

Opus, opyš, v strč. listinách m. strslov.
a rus. opasb (cauda, ocas), jistá čásť města
Prahy. Tk. Vz Ol. 205.

Opuštělý. Učiním zemi, horu opuštělú,
öde. BO.

Opuštěnec, nce, m., ein Verlassener. Rk.

Opuštění, das Verlassen, die Verlassung.
O. síly. V.

Opuštěnost', i, f., das Verlassensein.

Opuštěný; opuštěn, a, o. O. člověk, Us.,
práce, Br., místo, brada dolů o. (spuštěná,
dlouhé vousy),. V., ruce (svislé, nepracující).
Br. Už sem já o. jako ten polní pták. Mor.
P. O-ný jako hruška v poli; jako holubička,
která lítá po poli a hledá samečka; jako
javor v lese. Sš. P. 337. — od čeho: od
síly o. V. — čím: pomocí, Eus., ochranou
o. V. — Strany přísloví vz Hvězda, Kolík,
Kul. — Vz Opustiti.

Oputaný = zpitomělý, zastr., verdummt.
Nemiením, byť to netbánie sbožie chválu mělo,
ješto jde z lenosti a z kakés mysli o-né. St.
N. kř. 222.

Oputavěti, ěl, ění = opitoměti, zastr. Ne-
stydaté smilstvo oslepí člověka, že ohlúpie
a oputavie. Št. 137.

Opychlati se, vz Pychlati.

Opykaný, bereut. 1622.

Opykati, opýkati = oželeti, berenen;
ztratiti pykaje, oželeti, verschmerzen, Ver-
zicht thun. jg. — co: svou chybu o. MM.
Kabát, ztrátu o. D. Svou škodu a žalosť o.
Reš. — Ros. — čeho. Což on toho opyká.
Ros. On všeho zboží opykal. V. Smrti všech
musil o. Troj. Všech nákladů raději opykali.
V. Opykal jest smrti Amonovy (consolatus est).
Bj.Že raději hrdel svých opykají, než by . ..
Skl. 103. Žb. — co jak. Lépe jest částku
jmění svého ztratiti a opykati s poctivostí,
nežli potomně s velikou hanbou přijíti o všecko.
Skl. 107. Zb. — Pont., Trip., Biancof. — co
proč. Pro pravdu raději to vše opykají. V. —
Vz Oželeti.

-or, přípona jmen podst. rodu muž.: topor
od tepu, sochor, bachor, D., Mkl. B. 92.,
javor. Prk. — or z r, vz R v or. — Vz
Tvoření slov.

1. -oř, přípona jmen podst. rodu muž.:
pískoř, D., Mkl. B. 92., tchoř m. dchoř od
dbch, bouchoř (bouchor), úhoř. Prk. Př. 21.
Vz Tvoření slov.

2. Oř, e, m., kůň jezdecký. Jg., Knst. O.,
ze staroněm. ors (později Ross), angl. hors.
Gb., Jir. Das Pferd, Ross, der Gaul. Vsednouti
na oře. Háj. V odění na oři seděl. Dal. V tom
boji dva oři pod ním zabiti byli. V.

-ora, přípona jmen podst. rodu žen.: sy-
kora, žáchora (Prk.), bachora, a některých
mužských: nemotora. D. — Vz -er.

Orace, e, f., z lat, řeč, kázání školské.
V. Dělá oraci řečník. Kom. — 0., okolky,
Umstände, Umschweife. Nedělej s ním dlou-
hých orací. Namor. Zlínsku. Brt. Také v Čech.
-— O., Sonderling, m., ein Grillenhafter. Ten
chlapec je takové orací. U Olom. Sd.

Orací, adj., k orání sloužící, Acker-. O.
nástroj. — O., na Slov. orný, ackerbar. Plk.
O. země. — O., orace.

Oracina, oranina, y, f., rolí, Ackerfeld,
n. Na Slov.