398

Orácký = sedlský. O. lid, Ackerleute. D.

Oraculum, vz Orakulum.

Oráč, e (v obec. mluvě: voráč), oráček,
oka, m., kdo orá, der Ackermann, Pfiüger.
Ne každý oráč, kdo se kleče drží (kdo s pluhem
jede, kdo se pluhu drží. Šp.). Jg., Lb. Ne-
bude z vlka oráč. Jg. Plavec o vetřích roz-
práví, oráč tažné voly chválí. Rým. Přemysl
ne sedlák, ale pán Stadický, avšak oráč. V.
Kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče.
Mudr. 421. — O., sedlák orbou se živící,
Bauer, Landmann, m. St. skl., Dal., Kom. —
O., čeledín u sedláka n. u pána, pacholek
k orání ustanovený, der Pferdeknecht, Knecht,
Ackerknecht. Jg.

Oračka, y, f., která orá, die Ackererin. —
Na Slov. — čas orání, Ackerzeit, v oračky,
na Mor., Brt.; orání, orba, der Feldanbau.
O. se 4 dobytky se svým pluhem. Na Slov.
Tvrdá o. (oráni). U Uostýna na Mor. Zkl.
Sel s koňmi na oračku. Na Ostrov. Tč. —
Koll., Br., Sych. — O., die Ackerrobot. Co
se o-ky k tomu zámku příslušející dotýče,
po půl dni orati mají. Gl. 205.

Oračov, a, m., ves u Jechnic v Žatecku.

Ořáditi, il, ěn, ění = očistiti, reinigen.
Jg. — O., řádem obdařiti, mit einem Orden
beschenken.

Oradlo, a, n., pluh, der Pflug. 1410.

Orák, a, n. = oráč. St. skl. Pozovu o-ka
k kvielení. BO.

Orakul-nm, a, n., lat., božký výrok, od-
poveď bohův, veštba; 2. místo, kde se věštby
udílely, věštebna, věštírna. Vz více v S. N.
Das Orakel.

Orange (oranž), fr., pomeranč. Rk. — Oran-
gerie, e, f. (oranžerí), fr., pomerančový sad.

Orangutan, a, m., pongo, pithecus satyrus,
veliký op z čeledi úzkonosých. Vz S. N.,
Schd. II. 388., Op.

Orání, n., das Ackern. O. první: podmítka,
podvůrka, zákroj; druhé: odůrka, mísení, pře-
orávka, naměšování, pšírka; poslední: zárov,
zárovka. Us. Za trojího orání úhorů slove
první podtrhovati, druhé mísiti, třetí zadělá-
vati. Kouble. Jinde čtyři orby: podorávati
(podmítati), odůrovati (pšírovati, mísiti), čtve-
řiti, orati k setí (zaorati). Puch. Dvoje o. dvojí
chléb, trojí o. trojí chléb. Pk. — Vz Orati,
KP. III. 217.

Oranina, y, f., Ackerei, f. -- O. = ora-
cina, rolí.

Orant, u, m., hledík, antirrhinum. V.

Oraný; orán, a, o, geackert, gepflügt.
Pole orané, neorané.

Oranžovník, vz Pomoranč.

Orasice, ves u Loun. PL.

Orašín, a, m., Uhrissen u Jirkova v Cheb-
sku. PL.

Oratel, e, m.= oráč.

Oratelka, y, f. = oračka, die Ackererin.
Soužení jest jako ustavičná o. a vzdělava-
telkyně, která půdu útroby lidské obdělává.

sš. I. 59.

Orati, orám a oři, orej a oř, oraje (íc)
a oře (íc), oral, orán, ání; orávati. O., lit.
arti, lat. arare, řec. doovr, strněm. arjan.
Schl. Vz Fk. 341. — Nejprve se podmítá,
potom mísí, podorává a zaorává; semeno

branami se zavlačuje (přiráží); hroudy válcem
(tlačidlem) se mačkají (rozdrobují). Pt. Pod-
orávati, přeorávati, zaorávati (po třetí orati).
Kom. Orati, plužiti,. po prvé: podtrhati, po-
trhovati, strhovati, podorávati, podmítati, kro-
jiti; po druhé: odorávati, přeorávati, pod-
háněti, mísiti, naměšovati; po třetí: podsýpati,
čtveřiti; vůbec naposled: zaorávati, k semeni
orati, zaorati. Obháněti = na každé straně
líchy po brázdě orati; kositi = na koso orati.
Šp. Špatně orati, vz Oplaz. Vz Orání. Vyjel
orat. Stele. Práč oře. Br. Budeš-li jinde orati,
musíš svuj grunt obmeškati. Lom. Na sva-
tého Řehoře blázen, kdo neoře. Kdo rád orá,
bude brzo bohat. Šp. Uč ty, panenko, sed-
láka orati. Šml. Kto z vás má sluhu oříce
nebo voly pasúce (servum arantem aut pa-
scentem). ZN. — co: pole, V., strniště (pod-
mítati). Us. Koráb moře oře. L. Břeh orati,
tu kde nic neporoste. V. Písek orati (marnou
práci konati). Jel. Své jméno orati (vyřezá-
vati). Šm. Oral jsem cestu bílou. Er. P. 434.
Hluchému zpívati, břeh orati, darmo světlo
páliti. Jg. — k čemu: k semeni (zaorávati).
D., Šp. — co až kam. Oral jsem měkkotu
vod plotu ke pletu. Er. P. 412. — čím,
kým: koňmi, voly orati, Us., šibalstvím
(šiditi), Jg., Šm., lenochem o. (lenošiti), Jg.;
někým o. (špatně nakládati). Nedá sebou o.
Vz Nedůtklivý. Lb. Vlkem o. nebudeš. C.
Žádnej jimi (koňmi) neoře. Er. P. 148. O.
pluhem na poli. Jir. dh. — s kým. Oře se
dvěma na dcte spřeženými voly. Bj. — co
komu: Aby mu orali rolí jeho. V. — kde:
za zahradou, za lesem, v lese, na hoře, na
vrchu, na poli o. Us. Na koře své jméno oře
(vyřezává). L. Nade dvorem, Er. P. 412., na
stráni. Er. P. 412. — Dal. —jak: na jednu
zápřež. Šp. O. bez pluhu. Er. P. 204. — nač.
Orať na kobzole (brambory). Us. u Frenštatu.
Kol. vánoč. — adv.: mělko, hluboko. Us.
Protož se pravdě zle oře, déle délež a vždy
hoře (zle s ní se nakládá). St. skl. — oč:
o závod. — za koho. Us. — za co: za
mzdu.

Orator, a, m., lat, řečník, der Redner.
V. Že tě čert oratorem udělal. Klat. — Ora-
torický, lépe: oratorský, řečnický, rednerisch.

Oratori-um, a, n., dle Gymnasium, mo-
dlitebnice. — O. hudební slove drama váž-
ného, důstojného obsahu, jež jest určeno
toliko k hudebnímu provedení a nikoli ku
představení s jednáním na jevišti divadelním.
Vz více v S. N., KB. 195. Vz Hudební.

Orava, y, f., hrad, ves a řeka v oravské
stolici v Uhřích. — Oravec, vce, m., Arwaer,
m. — Oravka, y, í., die Arwaerin. — Orav-
ský, Arwaer. — Plk.

Oraziti, il, žen, ení; orážeti, 3. os. pl.
-eji, el, en, ení = otlouci, um-, abschlagen.
— co: lub (aby mouka odpadla. Vz Lub).
— co čím: ořechy tyčkou.

Orba, y, f. (v obec. mluvě: vorba), orání,
das Ackern. Vz více v S. N. Nyní je dobrá
orba. Us. Povězte mi, co u vás stojí orba.
Us. v Dobrušce. Vk. — O., zorání jedno,
einmaliges Ackern. Oves do jedné orby síti
(po jediném oráni); do dvojí orby (do dvou
orání); do půl druhé orby n. do zákroje síti
(když se pole na podzim vyžene a z jara