Předchozí (397)  Strana:398  Další (399) |
|
|||
398
|
|||
|
|||
Orácký = sedlský. O. lid, Ackerleute. D.
Oraculum, vz Orakulum.
Oráč, e (v obec. mluvě: voráč), oráček,
oka, m., kdo orá, der Ackermann, Pfiüger. Ne každý oráč, kdo se kleče drží (kdo s pluhem jede, kdo se pluhu drží. Šp.). Jg., Lb. Ne- bude z vlka oráč. Jg. Plavec o vetřích roz- práví, oráč tažné voly chválí. Rým. Přemysl ne sedlák, ale pán Stadický, avšak oráč. V. Kdyby nebylo oráče, nebylo by boháče. Mudr. 421. — O., sedlák orbou se živící, Bauer, Landmann, m. St. skl., Dal., Kom. — O., čeledín u sedláka n. u pána, pacholek k orání ustanovený, der Pferdeknecht, Knecht, Ackerknecht. Jg. Oračka, y, f., která orá, die Ackererin. —
Na Slov. — čas orání, Ackerzeit, v oračky, na Mor., Brt.; orání, orba, der Feldanbau. O. se 4 dobytky se svým pluhem. Na Slov. Tvrdá o. (oráni). U Uostýna na Mor. Zkl. Sel s koňmi na oračku. Na Ostrov. Tč. — Koll., Br., Sych. — O., die Ackerrobot. Co se o-ky k tomu zámku příslušející dotýče, po půl dni orati mají. Gl. 205. Oračov, a, m., ves u Jechnic v Žatecku.
Ořáditi, il, ěn, ění = očistiti, reinigen.
Jg. — O., řádem obdařiti, mit einem Orden beschenken. Oradlo, a, n., pluh, der Pflug. 1410.
Orák, a, n. = oráč. St. skl. Pozovu o-ka
k kvielení. BO. Orakul-nm, a, n., lat., božký výrok, od-
poveď bohův, veštba; 2. místo, kde se věštby udílely, věštebna, věštírna. Vz více v S. N. Das Orakel. Orange (oranž), fr., pomeranč. Rk. — Oran-
gerie, e, f. (oranžerí), fr., pomerančový sad. Orangutan, a, m., pongo, pithecus satyrus,
veliký op z čeledi úzkonosých. Vz S. N., Schd. II. 388., Op. Orání, n., das Ackern. O. první: podmítka,
podvůrka, zákroj; druhé: odůrka, mísení, pře- orávka, naměšování, pšírka; poslední: zárov, zárovka. Us. Za trojího orání úhorů slove první podtrhovati, druhé mísiti, třetí zadělá- vati. Kouble. Jinde čtyři orby: podorávati (podmítati), odůrovati (pšírovati, mísiti), čtve- řiti, orati k setí (zaorati). Puch. Dvoje o. dvojí chléb, trojí o. trojí chléb. Pk. — Vz Orati, KP. III. 217. Oranina, y, f., Ackerei, f. -- O. = ora-
cina, rolí. Orant, u, m., hledík, antirrhinum. V.
Oraný; orán, a, o, geackert, gepflügt.
Pole orané, neorané. Oranžovník, vz Pomoranč.
Orasice, ves u Loun. PL.
Orašín, a, m., Uhrissen u Jirkova v Cheb-
sku. PL. Oratel, e, m.= oráč.
Oratelka, y, f. = oračka, die Ackererin.
Soužení jest jako ustavičná o. a vzdělava- telkyně, která půdu útroby lidské obdělává. sš. I. 59.
Orati, orám a oři, orej a oř, oraje (íc)
a oře (íc), oral, orán, ání; orávati. O., lit. arti, lat. arare, řec. doovr, strněm. arjan. Schl. Vz Fk. 341. — Nejprve se podmítá, potom mísí, podorává a zaorává; semeno |
branami se zavlačuje (přiráží); hroudy válcem
(tlačidlem) se mačkají (rozdrobují). Pt. Pod- orávati, přeorávati, zaorávati (po třetí orati). Kom. Orati, plužiti,. po prvé: podtrhati, po- trhovati, strhovati, podorávati, podmítati, kro- jiti; po druhé: odorávati, přeorávati, pod- háněti, mísiti, naměšovati; po třetí: podsýpati, čtveřiti; vůbec naposled: zaorávati, k semeni orati, zaorati. Obháněti = na každé straně líchy po brázdě orati; kositi = na koso orati. Šp. Špatně orati, vz Oplaz. Vz Orání. Vyjel orat. Stele. Práč oře. Br. Budeš-li jinde orati, musíš svuj grunt obmeškati. Lom. Na sva- tého Řehoře blázen, kdo neoře. Kdo rád orá, bude brzo bohat. Šp. Uč ty, panenko, sed- láka orati. Šml. Kto z vás má sluhu oříce nebo voly pasúce (servum arantem aut pa- scentem). ZN. — co: pole, V., strniště (pod- mítati). Us. Koráb moře oře. L. Břeh orati, tu kde nic neporoste. V. Písek orati (marnou práci konati). Jel. Své jméno orati (vyřezá- vati). Šm. Oral jsem cestu bílou. Er. P. 434. Hluchému zpívati, břeh orati, darmo světlo páliti. Jg. — k čemu: k semeni (zaorávati). D., Šp. — co až kam. Oral jsem měkkotu vod plotu ke pletu. Er. P. 412. — čím, kým: koňmi, voly orati, Us., šibalstvím (šiditi), Jg., Šm., lenochem o. (lenošiti), Jg.; někým o. (špatně nakládati). Nedá sebou o. Vz Nedůtklivý. Lb. Vlkem o. nebudeš. C. Žádnej jimi (koňmi) neoře. Er. P. 148. O. pluhem na poli. Jir. dh. — s kým. Oře se dvěma na dcte spřeženými voly. Bj. — co komu: Aby mu orali rolí jeho. V. — kde: za zahradou, za lesem, v lese, na hoře, na vrchu, na poli o. Us. Na koře své jméno oře (vyřezává). L. Nade dvorem, Er. P. 412., na stráni. Er. P. 412. — Dal. —jak: na jednu zápřež. Šp. O. bez pluhu. Er. P. 204. — nač. Orať na kobzole (brambory). Us. u Frenštatu. Kol. vánoč. — adv.: mělko, hluboko. Us. Protož se pravdě zle oře, déle délež a vždy hoře (zle s ní se nakládá). St. skl. — oč: o závod. — za koho. Us. — za co: za mzdu. Orator, a, m., lat, řečník, der Redner.
V. Že tě čert oratorem udělal. Klat. — Ora- torický, lépe: oratorský, řečnický, rednerisch. Oratori-um, a, n., dle Gymnasium, mo-
dlitebnice. — O. hudební slove drama váž- ného, důstojného obsahu, jež jest určeno toliko k hudebnímu provedení a nikoli ku představení s jednáním na jevišti divadelním. Vz více v S. N., KB. 195. Vz Hudební. Orava, y, f., hrad, ves a řeka v oravské
stolici v Uhřích. — Oravec, vce, m., Arwaer, m. — Oravka, y, í., die Arwaerin. — Orav- ský, Arwaer. — Plk. Oraziti, il, žen, ení; orážeti, 3. os. pl.
-eji, el, en, ení = otlouci, um-, abschlagen. — co: lub (aby mouka odpadla. Vz Lub). — co čím: ořechy tyčkou. Orba, y, f. (v obec. mluvě: vorba), orání,
das Ackern. Vz více v S. N. Nyní je dobrá orba. Us. Povězte mi, co u vás stojí orba. Us. v Dobrušce. Vk. — O., zorání jedno, einmaliges Ackern. Oves do jedné orby síti (po jediném oráni); do dvojí orby (do dvou orání); do půl druhé orby n. do zákroje síti (když se pole na podzim vyžene a z jara |
||
|
|||
Předchozí (397)  Strana:398  Další (399) |