402

O. nos = ohnutý, k zobáku orlovému po-
dobný, Adlernase. V. — O. kámen =dutý,
jiné menší kameny v sobě zavírající a tudy
cechtající, Adler-, Klappersrein. Vz Orlovec.
Jg., Ler. — O., kapradí, pteris aquilina,
das Adlerkraut, Jg.

Orlička, y, f., potok do Orlice padající.
Gabl.

Orlíčkový, Akelei-. O. voda. Cern. Vz
Orlíček.
Orličnice, e, f., aquilicia. Rostl.

Orličník, a, m. = sv. Jan Evangelista.
Výb. I. 500. Obyčejně se sv. Jan orlovi při-
podobňuje, odkud u našich předků o-kem
sluje. Sš. J. 4. Proto jej předkové naši or-
ličníkem zvali. Sš. Hc. 170.

Orličný, -ční, orličí (od orlice), Adler-.
O. křídla. V.

Orlík, a, m., vz Orel. — O., peníz slezský,
s obrazem orlíka, 1470., Adlerspfennig. —
O., Vorlík, a, m., starožitný z nova upravený
hrad v Písecku v okr. mirov. nad Vltavou;
patří nyní knížeti Karl. Schwarzenberkovi.
Vz více v S. N., Tk. II. 544., III. 9., 422.

Orloj, e, m., orlojek, jku, orlojík, u,
m., z lat.-řec. horologium = oznamovatel
hodin, hodiny, der Stundenanzeiger, die Uhr.
Celý orloj či vlaský (jaký podnes jest v
Praze na staroměstské radnici) ukazoval 24
hodiny a počínal ukazovati západem slunce
tak, že půlnoc byla šestou místo dvanáctou
hodinou; orloj polovičný či německý zaveden
v českých zemích teprv r. 1623. Pr. 1869.,
str. 780. — Orlojek sypací, Sanduhr; cim-
bálový, die Schelle. Orb. p.

Orlojník, a, m., der Uhrmacher. Aqu., Žid.

Orlokřídlý, mit Adlersschwingen verse-
hen. Ráj.

Orlonoš, e, m., nosící orla. Vz Orel (místo
praporu u Římanův. U nás: praporečník,
korouhevník). Aquilifer, der Adlerträger.

Orlosup, a, m. O. bradatý, gypaetus bar-
batus, der Bartgeier. Frč. 363.

Orionu, a, m. O. křídlatý, ryba, squatina
angelus. Frč. 304.

Orlov, a, m., ves a) u Sedlce, b) u Vys. Mýta,
c) u Příbrami. Tf. 289.; Tk. I. 432., III. 655.

Orlova, y, f., Orlau, ves u Fryštatu ve
Slezsku. PL.

Orlovec, vce, m., orličí kámen, vz Orličí.

Orlovice, ves v okr. slavkovském na Mo-
ravě, vz S. N. — O., ves u Kdyně.

Orlovití dravci, aquilinae, vz Orel a S. N.

Orlový, Adler-, Adlers-. O. hlava. — O.
řád (černý a červený), der Adlerorden. Jg.
, Ormánek, nku, m. = heřmánek. Na Slov.

Ornament, u, m., z lat., okrasa, příkrasa
na stavení, ozdoba, slove v stavitelství ozdo-
bení budov plastickými aneb jen barevnými
figurami hl. z říše rostlin. Š. N. Zierde,
Verzierung, f., Zierath, Schmuck, m.

Ornamentika, y, f., okrašlování; stavi-
telské umění.

Ornamentista, y, m., -pl. sté, kdo orna-
menty zhotovuje. '

Ornamentura, y, f., ozdoba, okrasa. Rk.
Vz Ornament,

Ornat, u, m., z lat. (ornatus = ozdoba,
okrasa), svrchní roucho mešní (casula), Mess-
gewand, n.

Ornátník, a, m., ornamentista. Tk. II. 373.,
380.

Orné, ého, n., Ackerlohn, m. — O., poplatek
dávaný místo povinného orání. Z 15. stol. Mš.

Ornice, e, ornina, y, f., orná země, role,
svrchnice. O., svrchní úrodná vrstva země.
Vz více v S. N. O., vrstva polní, která se
pluhem obrací. Die Ackerkrumme. Pta. O.,
prsť, die Damm-, Ackererde, obsahuje drobty
a jemné částice rozličných hornin, které se
zbytky rostlin a zvířat smíšeny jsou. Vz Bř.
N. 248.; Schd. II. 231. Kukuřice miluje hlu-
bokou ornici. Svět. — Vz Prsť.

Ornitholith, u, m., řec., zkamenělý po-
zůstatek ptáků z dob předpotopních. S. N.

Ornithologie, e, f., z řec, ptakozpyt
(ptakopis), ptakosloví, nauka o ptácích. S. N.

Orný, orán býti mohoucí, urbar, ackerbar,
pflugbar. O. pole, rolí, země, dědina, lán. V.,
Háj. — O., orací, k orání náležející, Acker-.
O. pluh, V., lid, člověk, sedlák, Háj., brány,
V., nástroj, Puch., vůl, BO., kůň. Zlob. Vz
Orací. — Dílo orné, Ackerwerk. Reš. — Jg.

Orob (zastr.), u, m., orobus, die Bergerbse,
rostl. Sal.

Orobanka, y, f., orobanche, Sonnenwurz,
rostl. Zlob.

Orobinec, nce, m., rostl., typha, Rohr-
kolben. O. širokolistý, t. latifolia, úzkolistý,
t. angustifolia. FB. 7. Vz Čl. 145., Sch. II. 268.

Oroče, ete, n., Jährling, m. Dal.

Oročení, n., určení či ustanovení roku
nějaké události, položení a vřadění v jistý
rok letopočtu, letopočet, Zeitbestimmung,
Chronologie, f. Můžeme se držeti následují-
cího o. hlavitých událostí ve knize skutkův
ap. vypravovaných. Š. Sk. 4.

Orodování, n., přímluva, Fürbitte, f. Vz
Orodovati.

Orodovati (zastar. orudovati), z lat. orare,
D.; dle Č. od orudí, poněvadž se psalo oru-
dovati = řečniti, mluviti, reden ; prositi, při-
mlouvati se, fürbitten. — za koho. Oroduj za
nás. Ojíř., D. Orudujte za mne. BO. Množstvie
židovské mne orudovalo za něho. ZN. — oč
(starati se). Trist.

Orodovnice, e, f., orodovnička, die Für-
bitterin. St. skl.

Orodovník, a, m., Fürsprecher, Fürbitter,
m. V.

Orognosie, e, f., z řec, horoznalství, Ge-
birgskunde, f. Rk.

Orografie, e, f., horopis, Urographie, Ge-
birgsbeschreibung, f. S. N.

Orohatěti, ěl, ění, eckig werden. Orohatěla
tvář jeho. BO.

1. Oront-es, a, m., řeka v Syrii. Vz S. N.

2. Oront-es, a, m., jméno mnohých Per-
šanův.

Orop-os, a, m., mě v Boeotii.

Oroselin, u, m.: C₁₄H₆ O₄; C₂₈ H₁₀0₆ + 2HO = 2C₁₄ H₆ O₄. Sfk. 579.

Oroselon, u, m.: C₂₈ H₁₀ O₆;C₁₈ H₃₀O₁₄ = 2C₁₀ H₁₀ O₄ + C₂₈H_l0 O₆. Šfk. 579.

Orositi, il, sen, šen, ení; orošovati, rosou
zvlažiti, mit Thau befeuchten, bethauen. Aby
mohla církev syrská od církve orosena (rosou
milosti boží ovlažena) býti. Sš. Oa. 78. — co
čím. Orosil slzami líce děvčete. C.

Orostlý, umwachsen. Dch.