Předchozí (401)  Strana:402  Další (403) |
|
|||
402
|
|||
|
|||
O. nos = ohnutý, k zobáku orlovému po-
dobný, Adlernase. V. — O. kámen =dutý, jiné menší kameny v sobě zavírající a tudy cechtající, Adler-, Klappersrein. Vz Orlovec. Jg., Ler. — O., kapradí, pteris aquilina, das Adlerkraut, Jg. Orlička, y, f., potok do Orlice padající.
Gabl. Orlíčkový, Akelei-. O. voda. Cern. Vz
Orlíček. Orličnice, e, f., aquilicia. Rostl. Orličník, a, m. = sv. Jan Evangelista.
Výb. I. 500. Obyčejně se sv. Jan orlovi při- podobňuje, odkud u našich předků o-kem sluje. Sš. J. 4. Proto jej předkové naši or- ličníkem zvali. Sš. Hc. 170. Orličný, -ční, orličí (od orlice), Adler-.
O. křídla. V. Orlík, a, m., vz Orel. — O., peníz slezský,
s obrazem orlíka, 1470., Adlerspfennig. — O., Vorlík, a, m., starožitný z nova upravený hrad v Písecku v okr. mirov. nad Vltavou; patří nyní knížeti Karl. Schwarzenberkovi. Vz více v S. N., Tk. II. 544., III. 9., 422. Orloj, e, m., orlojek, jku, orlojík, u,
m., z lat.-řec. horologium = oznamovatel hodin, hodiny, der Stundenanzeiger, die Uhr. Celý orloj či vlaský (jaký podnes jest v Praze na staroměstské radnici) ukazoval 24 hodiny a počínal ukazovati západem slunce tak, že půlnoc byla šestou místo dvanáctou hodinou; orloj polovičný či německý zaveden v českých zemích teprv r. 1623. Pr. 1869., str. 780. — Orlojek sypací, Sanduhr; cim- bálový, die Schelle. Orb. p. Orlojník, a, m., der Uhrmacher. Aqu., Žid.
Orlokřídlý, mit Adlersschwingen verse-
hen. Ráj. Orlonoš, e, m., nosící orla. Vz Orel (místo
praporu u Římanův. U nás: praporečník, korouhevník). Aquilifer, der Adlerträger. Orlosup, a, m. O. bradatý, gypaetus bar-
batus, der Bartgeier. Frč. 363. Orionu, a, m. O. křídlatý, ryba, squatina
angelus. Frč. 304. Orlov, a, m., ves a) u Sedlce, b) u Vys. Mýta,
c) u Příbrami. Tf. 289.; Tk. I. 432., III. 655. Orlova, y, f., Orlau, ves u Fryštatu ve
Slezsku. PL. Orlovec, vce, m., orličí kámen, vz Orličí.
Orlovice, ves v okr. slavkovském na Mo-
ravě, vz S. N. — O., ves u Kdyně. Orlovití dravci, aquilinae, vz Orel a S. N.
Orlový, Adler-, Adlers-. O. hlava. — O.
řád (černý a červený), der Adlerorden. Jg. , Ormánek, nku, m. = heřmánek. Na Slov. Ornament, u, m., z lat., okrasa, příkrasa
na stavení, ozdoba, slove v stavitelství ozdo- bení budov plastickými aneb jen barevnými figurami hl. z říše rostlin. Š. N. Zierde, Verzierung, f., Zierath, Schmuck, m. Ornamentika, y, f., okrašlování; stavi-
telské umění. Ornamentista, y, m., -pl. sté, kdo orna-
menty zhotovuje. ' Ornamentura, y, f., ozdoba, okrasa. Rk.
Vz Ornament, Ornat, u, m., z lat. (ornatus = ozdoba,
okrasa), svrchní roucho mešní (casula), Mess- gewand, n. |
Ornátník, a, m., ornamentista. Tk. II. 373.,
380. Orné, ého, n., Ackerlohn, m. — O., poplatek
dávaný místo povinného orání. Z 15. stol. Mš. Ornice, e, ornina, y, f., orná země, role,
svrchnice. O., svrchní úrodná vrstva země. Vz více v S. N. O., vrstva polní, která se pluhem obrací. Die Ackerkrumme. Pta. O., prsť, die Damm-, Ackererde, obsahuje drobty a jemné částice rozličných hornin, které se zbytky rostlin a zvířat smíšeny jsou. Vz Bř. N. 248.; Schd. II. 231. Kukuřice miluje hlu- bokou ornici. Svět. — Vz Prsť. Ornitholith, u, m., řec., zkamenělý po-
zůstatek ptáků z dob předpotopních. S. N. Ornithologie, e, f., z řec, ptakozpyt
(ptakopis), ptakosloví, nauka o ptácích. S. N. Orný, orán býti mohoucí, urbar, ackerbar,
pflugbar. O. pole, rolí, země, dědina, lán. V., Háj. — O., orací, k orání náležející, Acker-. O. pluh, V., lid, člověk, sedlák, Háj., brány, V., nástroj, Puch., vůl, BO., kůň. Zlob. Vz Orací. — Dílo orné, Ackerwerk. Reš. — Jg. Orob (zastr.), u, m., orobus, die Bergerbse,
rostl. Sal. Orobanka, y, f., orobanche, Sonnenwurz,
rostl. Zlob. Orobinec, nce, m., rostl., typha, Rohr-
kolben. O. širokolistý, t. latifolia, úzkolistý, t. angustifolia. FB. 7. Vz Čl. 145., Sch. II. 268. Oroče, ete, n., Jährling, m. Dal.
Oročení, n., určení či ustanovení roku
nějaké události, položení a vřadění v jistý rok letopočtu, letopočet, Zeitbestimmung, Chronologie, f. Můžeme se držeti následují- cího o. hlavitých událostí ve knize skutkův ap. vypravovaných. Š. Sk. 4. Orodování, n., přímluva, Fürbitte, f. Vz
Orodovati. Orodovati (zastar. orudovati), z lat. orare,
D.; dle Č. od orudí, poněvadž se psalo oru- dovati = řečniti, mluviti, reden ; prositi, při- mlouvati se, fürbitten. — za koho. Oroduj za nás. Ojíř., D. Orudujte za mne. BO. Množstvie židovské mne orudovalo za něho. ZN. — oč (starati se). Trist. Orodovnice, e, f., orodovnička, die Für-
bitterin. St. skl. Orodovník, a, m., Fürsprecher, Fürbitter,
m. V. Orognosie, e, f., z řec, horoznalství, Ge-
birgskunde, f. Rk. Orografie, e, f., horopis, Urographie, Ge-
birgsbeschreibung, f. S. N. Orohatěti, ěl, ění, eckig werden. Orohatěla
tvář jeho. BO. 1. Oront-es, a, m., řeka v Syrii. Vz S. N.
2. Oront-es, a, m., jméno mnohých Per-
šanův. Orop-os, a, m., mě v Boeotii.
Oroselin, u, m.: C14H6 O4; C28 H10
06 + 2HO = 2C14 H6 O4. Sfk. 579. Oroselon, u, m.: C28 H10 O6;C18 H30
O14 = 2C10 H10 O4 + C28Hl0 O6. Šfk. 579. Orositi, il, sen, šen, ení; orošovati, rosou
zvlažiti, mit Thau befeuchten, bethauen. Aby mohla církev syrská od církve orosena (rosou milosti boží ovlažena) býti. Sš. Oa. 78. — co čím. Orosil slzami líce děvčete. C. Orostlý, umwachsen. Dch.
|
||
|
|||
Předchozí (401)  Strana:402  Další (403) |