Předchozí (402)  Strana:403  Další (404) |
|
|||
403
|
|||
|
|||
Orovnati, rund herum ausgleichen. Jg.
Oroží, n., das Gehörn. Rk. Orpheus, vz Orfeus. Orsácký, na Slov. = obecný, gemein,
Land-, z maď. O. cesta. — O., zvláštní. O. zima, grimmig; pacholek, vorzüglich; míle (veliká). Plk. Orseil,u, m., Archill, barvivo. Vz Šfk. 597.
Vz Orsilie. Orsej, e, m., ficaria, Feigwarzenkraut, n.,
rostl. z řádu pryskyřníků. O. jarní, f. verna. Vz S. N., FB. 70., Schd. II. 294., Čl. 7. Orsilie, e, f., orseille, barvivo fialové,
červené. Sch. II. 256. Vz Orseil. Orstev, stvě, f. — ostrev. Jetel (končina)
se dává do orství, seno (to kop a zboží do mandlí (mandelů). Na Ostrav. Tč. Oršestr, vz Orchestr.
Oršila, y, f., Ursula, Gl.
Ort, u, m., z něm. Ort, mince, ježto oby-
čejně čtvrtina jiné jest, quadrans. Ort zlatého rýnského. V. Ort slezský. D. Ažby i poslední ort zaplatil. Št. Hřivna platila 100 půlortů aneb 400 šestáků. Kom. Jan. 495. — O., čtvrtina polní míry. Dvuor, který v sobě drží půl čtvrta lána a ort čtvrti jedné. 1476. Gl. — O., 6 bílých n. českých peněz, vz Bílý. V. Péro za ort. Kom. — O. v hornictví, každý vodorovný průkop n. otvor, místo v dole, der Ort. Jg. Ort, vort, konec chodníku n. štoly ve skále, n. sám chodník. O. mokrý, suchý. Vys. Vz KP. III. 68. Ortel, e, m., z něm. Urtheil, lépe: roz-
sudek, výpověď, nález, soud, úsudek. Jg., Kmp. (U sesiluje se v o. Gb. Hl. 82.). Po- slední o. Ortel vyříci, vypovědíti, učiniti, vynésti, vyřknouti. V. O. na někoho vypo- vědíti. Br. Neodsuzuj bez ortele. Tkad. Ne- sedej při nespravedlivých ortelích. Štelc. O. smrti na někoho vynésti, vydati (na smrť odsouditi). Orteli dosti učiniti. V. Dal jej v urtel perkmistru. To má právo a moc, a jiné připovědky a ortele proti tomu jsou nic. 1576. Lom. 1857. 859. Slepý ortel (když soudce všeho neuváživ neb uvážiti nemoha úsudek vynese). V. Ortel toliko na to, oč strany mezi. sebou činiti mají, v slovích patrných vztahovati se má. Ortele ne z po- dobných příkladův, ale z práva díti se mají. Vz Výpověď, Soud. Pr. Orteles, skupení hor v Tyrolsku. Krč. 252.
Ortelní kamínek bílý k zachování života,
Urtheilsstein. V. Ortelování, n., Urtheilung. V.
Ortelovaný, abgeurtheilt. V.
Ortelovati = souditi, odsuzovati, rozsu-
zovati, urtheilen. Vz Ortel. — abs. Orteluje a nesedí na soudu. Solf. Kdo kvapně orteluje, obyčejně po účinku lituje. Jg., C. 260. — se s kým. S otcem se orteloval. V. — koho na co: na smrť. V. — co k čemu. Knihy k spálení. Plk.; k smrti koho o. V. — Jg. Orthi-us, a, m.: u u u u (stopa): tru-
dovatina, pomilovati. Orthocery, zkameněliny náležející k třídě
hlavonožců. Vz. S. N. Orthodoxní, z řec., pravoslavný, orthodox,
rechtgläubig. Rk. Orthoëpie, e, f., ta- čásť mluvnice, která
výslovnosti učí. S. N. |
Orthografický, z řec, pravopisný, ortho-
graphisch. Orthografie, e, f., z řec, pravopis, Ortho-
graphie, Rechtschreibung. Rk. Orthoklas, u, m., živec draselnatý, hlinec,
Feldepath, m., nerost, který jest podstatnou částí hmoty žulové a jiného prahorního ka- mení. Vz S. N.; KP. III. 9., Krč. 179., 232., Bř. N. 180. Orthopaedie, e, í., z řec, nauka, jež učí
zameziti všeliká zkřivení a znetvoření těla lidského aneb vyléčiti je. Vz více v S. N. Orthoptera, pl., n., rovnokřidlí hmyzové.
Vz S. N. Ortler, u, m., Ortelspitze, nejvyšší hora
v Rakousku (v Tirolsku). Vz S. N. Ortovní berna, die Steuer, welche vom
Lahne gezalt wurde. 1594. Gl. 206. Ortovník, u, m., Viertelstücke einer Münze.
Gl. 1550. Ortutiti, il, ěn, ění; ortuťovati, mit Quek-
silber belegen, amalgiren. — co. Us. Ortygia, e, f., starší jméno ostrova Dela;
2. čásť města Syrakus. Oručí, í, n., orudí, oruží, z ,ruka ´==
braň, die (Hand-) Waffe. Gl. 207., Výb. I. Vz Orudí. Orudí, oruží, orudíčko, oružíčko, a,
n., nádobí, náradí, Geräthe, Gefäss, n. Seke- rami i rozličným jiným orudím k té jeskyni kázal stezku prorubati. Leg., Gl. 207. Beze všeho orudí na moře se pustil. Leg. Koně s orudím. D. Jako orudie hrnčieřové zlupáni budú (vas figuli). ZN. Uvrhli o. do moře, aby se koráb ot nich polehčil. BO. Hrnčieř lepkú zemi zdáví, s úsilím slepí všeliké o. BO. O. svatynné; o. zlaté a stříbrné (vas aureum). BO. Všecka o. zlatá i stříbrná, kteráž s krměmi přinesú. GR, O., ješto od té korábi bieše. ZN. O. (vasa) hliněná, dřevěná, ZN. — O., komora, Gemach. A bude hodovati v orudí, v němž přebývá. Past. rkp. — O., oruží = zbroj, braň, Wehr, Waffe, f. S nimižto bieše i lid jiný s rozličným orudím s noži, meči, s kopími atd. Ms. Leg. Bez oruží tuhého na svět zplodil. Rad. zvíř. Poběhne před železným orudím. BO. Vezma sobě o. (zbraň), túl a lučiště, jdiž na lov. BO. Kočky a jiná orudie dobyvadlná připósobí k tvým zdem, et vineas et arietes. BO. (Ez. 26. 9.). O. po- bitých vrahóv. Rkk. 15. Zdělá z mědi roz- ličné o. BO. O. i meč. BO. — O., úd stydký, das Gemächt. Zakrychu otcovo orudie, neb ješče v tu dobu nepoživachu hacek (gatí, spodkuv). Hist. schol. Orudka, y, f., pšenice s klasy hroznovi-
tými. Reichweitzen. Orudník, a, m., Zeugschmied, m. Rk.
Orudovati, zastr. = orodovati. 1410., BO.,
ZN. Orudovnica, zastr. = orodovnice Jir.
Orudovník, a, m. = orodovník. C.
Ořuzený = osypaný. U Vyzovic Mtl.
Orůznělý, einzeln,vereinzelt, öde. O. místo.
Mus. Orůzněti, ěl, ění, einzeln, allein werden.
Jg. Orůzniti, il, ěn, ění, abtrennen, zerstreuen,
Jg. |
||
|
|||
Předchozí (402)  Strana:403  Další (404) |