403

Orovnati, rund herum ausgleichen. Jg.
Oroží, n., das Gehörn. Rk.
Orpheus, vz Orfeus.

Orsácký, na Slov. = obecný, gemein,
Land-, z maď. O. cesta. — O., zvláštní. O.
zima, grimmig; pacholek, vorzüglich; míle
(veliká). Plk.

Orseil,u, m., Archill, barvivo. Vz Šfk. 597.
Vz Orsilie.

Orsej, e, m., ficaria, Feigwarzenkraut, n.,
rostl. z řádu pryskyřníků. O. jarní, f. verna.
Vz S. N., FB. 70., Schd. II. 294., Čl. 7.

Orsilie, e, f., orseille, barvivo fialové,
červené. Sch. II. 256. Vz Orseil.

Orstev, stvě, f. — ostrev. Jetel (končina)
se dává do orství, seno (to kop a zboží do
mandlí (mandelů). Na Ostrav. Tč.

Oršestr, vz Orchestr.

Oršila, y, f., Ursula, Gl.

Ort, u, m., z něm. Ort, mince, ježto oby-
čejně čtvrtina jiné jest, quadrans. Ort zlatého
rýnského. V. Ort slezský. D. Ažby i poslední
ort zaplatil. Št. Hřivna platila 100 půlortů
aneb 400 šestáků. Kom. Jan. 495. — O.,
čtvrtina polní míry. Dvuor, který v sobě
drží půl čtvrta lána a ort čtvrti jedné. 1476.
Gl. — O., 6 bílých n. českých peněz, vz Bílý.
V. Péro za ort. Kom. — O. v hornictví, každý
vodorovný průkop n. otvor, místo v dole,
der Ort. Jg. Ort, vort, konec chodníku n.
štoly ve skále, n. sám chodník. O. mokrý,
suchý. Vys. Vz KP. III. 68.

Ortel, e, m., z něm. Urtheil, lépe: roz-
sudek, výpověď, nález, soud, úsudek. Jg.,
Kmp. (U sesiluje se v o. Gb. Hl. 82.). Po-
slední o. Ortel vyříci, vypovědíti, učiniti,
vynésti, vyřknouti. V. O. na někoho vypo-
vědíti. Br. Neodsuzuj bez ortele. Tkad. Ne-
sedej při nespravedlivých ortelích. Štelc. O.
smrti na někoho vynésti, vydati (na smrť
odsouditi). Orteli dosti učiniti. V. Dal jej
v urtel perkmistru. To má právo a moc, a
jiné připovědky a ortele proti tomu jsou
nic. 1576. Lom. 1857. 859. Slepý ortel (když
soudce všeho neuváživ neb uvážiti nemoha
úsudek vynese). V. Ortel toliko na to, oč
strany mezi. sebou činiti mají, v slovích
patrných vztahovati se má. Ortele ne z po-
dobných příkladův, ale z práva díti se mají.
Vz Výpověď, Soud. Pr.

Orteles, skupení hor v Tyrolsku. Krč. 252.

Ortelní kamínek bílý k zachování života,
Urtheilsstein. V.

Ortelování, n., Urtheilung. V.

Ortelovaný, abgeurtheilt. V.

Ortelovati = souditi, odsuzovati, rozsu-
zovati, urtheilen. Vz Ortel. — abs. Orteluje
a nesedí na soudu. Solf. Kdo kvapně orteluje,
obyčejně po účinku lituje. Jg., C. 260. —
se s kým. S otcem se orteloval. V. — koho
na co: na smrť. V. — co k čemu. Knihy
k spálení. Plk.; k smrti koho o. V. — Jg.

Orthi-us, a, m.: u u u u (stopa): tru-
dovatina, pomilovati.

Orthocery, zkameněliny náležející k třídě
hlavonožců. Vz. S. N.

Orthodoxní, z řec., pravoslavný, orthodox,
rechtgläubig. Rk.

Orthoëpie, e, f., ta- čásť mluvnice, která
výslovnosti učí. S. N.

Orthografický, z řec, pravopisný, ortho-
graphisch.

Orthografie, e, f., z řec, pravopis, Ortho-
graphie, Rechtschreibung. Rk.

Orthoklas, u, m., živec draselnatý, hlinec,
Feldepath, m., nerost, který jest podstatnou
částí hmoty žulové a jiného prahorního ka-
mení. Vz S. N.; KP. III. 9., Krč. 179., 232.,
Bř. N. 180.

Orthopaedie, e, í., z řec, nauka, jež učí
zameziti všeliká zkřivení a znetvoření těla
lidského aneb vyléčiti je. Vz více v S. N.

Orthoptera, pl., n., rovnokřidlí hmyzové.
Vz S. N.

Ortler, u, m., Ortelspitze, nejvyšší hora
v Rakousku (v Tirolsku). Vz S. N.

Ortovní berna, die Steuer, welche vom
Lahne gezalt wurde. 1594. Gl. 206.

Ortovník, u, m., Viertelstücke einer Münze.
Gl. 1550.

Ortutiti, il, ěn, ění; ortuťovati, mit Quek-
silber belegen, amalgiren. — co. Us.

Ortygia, e, f., starší jméno ostrova Dela;
2. čásť města Syrakus.

Oručí, í, n., orudí, oruží, z ,ruka ´==
braň, die (Hand-) Waffe. Gl. 207., Výb. I.
Vz Orudí.

Orudí, oruží, orudíčko, oružíčko, a,
n., nádobí, náradí, Geräthe, Gefäss, n. Seke-
rami i rozličným jiným orudím k té jeskyni
kázal stezku prorubati. Leg., Gl. 207. Beze
všeho orudí na moře se pustil. Leg. Koně
s orudím. D. Jako orudie hrnčieřové zlupáni
budú (vas figuli). ZN. Uvrhli o. do moře,
aby se koráb ot nich polehčil. BO. Hrnčieř
lepkú zemi zdáví, s úsilím slepí všeliké o.
BO. O. svatynné; o. zlaté a stříbrné (vas
aureum). BO. Všecka o. zlatá i stříbrná, kteráž
s krměmi přinesú. GR, O., ješto od té korábi
bieše. ZN. O. (vasa) hliněná, dřevěná, ZN. —
O., komora, Gemach. A bude hodovati v orudí,
v němž přebývá. Past. rkp. — O., oruží =
zbroj, braň, Wehr, Waffe, f. S nimižto bieše
i lid jiný s rozličným orudím s noži, meči,
s kopími atd. Ms. Leg. Bez oruží tuhého
na svět zplodil. Rad. zvíř. Poběhne před
železným orudím. BO. Vezma sobě o. (zbraň),
túl a lučiště, jdiž na lov. BO. Kočky a jiná
orudie dobyvadlná připósobí k tvým zdem,
et vineas et arietes. BO. (Ez. 26. 9.). O. po-
bitých vrahóv. Rkk. 15. Zdělá z mědi roz-
ličné o. BO. O. i meč. BO. — O., úd stydký,
das Gemächt. Zakrychu otcovo orudie, neb
ješče v tu dobu nepoživachu hacek (gatí,
spodkuv). Hist. schol.

Orudka, y, f., pšenice s klasy hroznovi-
tými. Reichweitzen.

Orudník, a, m., Zeugschmied, m. Rk.

Orudovati, zastr. = orodovati. 1410., BO.,
ZN.

Orudovnica, zastr. = orodovnice Jir.

Orudovník, a, m. = orodovník. C.

Ořuzený = osypaný. U Vyzovic Mtl.

Orůznělý, einzeln,vereinzelt, öde. O. místo.
Mus.

Orůzněti, ěl, ění, einzeln, allein werden.
Jg.

Orůzniti, il, ěn, ění, abtrennen, zerstreuen,
Jg.