404

Oruží, vz Orudí. Výb. I. 23., BO., ZN., BN.
Na Ostrav. = selské, polní nářadí, Geräthe,
n. Tč.

Oružiti (zastr.), il, en, ení, ozbrojiti, waffnen.
Naliť Uhřie v setniny sě shlukú, naliť oruženi
s nimi střetnú. Rkk. 49.

Oružník, a, m. (nové), oružím ozbrojený,
der Bewaffnete. Krok.

Orvání, n. O. hlavy, horripilatio capitis.
BO. Vz Orvati.

Orvati, orvávati = oškubati, otrhati, ab-,
beraufen. — co komu kde čím. Tomu
kaza (= kázal) na nátonie sekyrú bradu
orvati (utieti). Dal. — se, sich abraufen. On
by se orval, kdyby tam samoten měl býti.
Us. — Jg.

Ořvati, umbrüllen. Jg.

Oryktogenie, e, f., řec., nauka o tvoření
nerostů. S. N.

Oryktognosie, e, f., z řec„ mineralogie,
nerostopis. Rk., Schd. 11. 2.

Oryktochemie, e, f., nauka u lučebních
poměrech nerostů. S. N.

Oryktologie, e, f., řec, oryktografie,
povahopis nerostů. Vz S. N.

Oryšavěti, ěl, ění. — kdy. Kos v starosti
oryšaví. Reš.

Oryti, oryji, yl, yt, ytí; orývati, umwühlen,
umgraben. — co čím: záhon rýčem. — Ně-
komu za mzdu zahradu k setí semen o.

Oržestr, šp. m. orchestr. Vz Orchester.

1. -os, -oos. Řecká jména v -os n. -oos
(-oe, -OOÍ-) ukončená skloňují se, odvrhne-li se
koncovka -os, životná mužská dle Páv, muž.
neživotná dle Dub. Homer-os, gt. Homera;
Rhod-os, gt. Rhod-a (m. Rhodu); Pantho-os,
a, m.

2. -os (-оsъ), přípona subst.: rákos. Mkl.
B. 327.

3. Os, i a osa, y, f., oska, y, f. Osa, osъ m.
oksъ (ze skupeniny ks se vysulo k, Prk.), lit.
aszis, řec. &Ыѵ, iat. axis, skr. aksha, Achse,
f. Schl. Vz Gb. Hl. 27., Fk. 3. — Osa, příčné
dřevo u.vozu či válec, na kterém jeho hoření
časť leží a okolo kterého se kola točí, ná-
prava, die Radachse. Jg. Osa vozová přední,
zadní. Us. Vosy kolomazí mazati. Kom. —
O., každá oblá, dlouhá věc, okolo které se
něco točí n. točiti může, hřídel, Welle, f.
(Též stojatý kůl. St. skl.). Jg. — O. v mthem.
každá rovná čára (přímka) skrze prostředek
těla jdoucí, zvl. pak ona, která plochu ně-
jakou, od křivé čáry objatou, dělí na dva
souměrné díly. O. tělesa, ona rovná čára,
která středy všech jeho podobných a spolu
rovnoběžných průřezů dohromady spojuje.
O. otáčecí ona rovná čára, kierá při pohybu
tělesa nějakého jediné nepohybnou zůstává,
kdežto všecky ostatní části v kruhu kolem
ní se pohybují. O. v astronomii; ona rovná
čára, kterou si taženou myslíme od jednoho
polu n. točny nějakého tělesa světového n.
koule nebeské k druhému, okolo níž děje
se jich skutečné n. zdánlivé otáčení. O. v me-
chanice — náprava n. hřídel. O. magnetu (ve
fysice) onen směr* střelky magnetické, ve
kterém se tato, jsouc volně pohybliva, sama
od sebe dle směru magnetického meridianu
ustálí. O. v krystallografii, každá rovná
čára v nějakém krystallu, naproti které plochy

jej oniezující mají položení souměrné. O. v bo-
tanice (v morfologii rostlinné) nazývá se peň
i kořen naproti listům jakožto ústrojům po-
bočným, axis, Pflanzenaxe. Vz S. N., Kk.
13., 16., 17., 21. Osa hlavní, květová, pod-
zemní, vedlejší, skrácena. Kk. 21., 38., 21., 13.
O ose kol lokomotivy, zrcadla a zrakové vz
KP. II. 402. Osa rodicí (Fruchtaxe), menší
(osice u ellipsy), o. pořadnic (Ordinaten-),
průmětná (vz Průmět), příčná, zraku (zraková,
Seh-); nutace (chvění) osy zemské. Nz. Osa
velká, větší; malá, menší; přímá, kosá, polou-
hranolová, hranolová, jehlancová, klencová,
obratová (otočeň), volná, hlavní, vedlejší;
úchylka osy; osa dvojlomu. Nz. Os země,
světa (světová, Weltaxe), nebes, (nebeská),
čočky. Jg. Slunce se okolo své vlastní osy
točí. Víd. list. O. hlavně, Lauf-, čepová, Schild-
zapfenaxe, otáčecí, Drehaxe. Čsk. O. čísel ima-
ginarních (lateralních), realních. Stč. Alg. 16.
— O., druhá kůstka páteřní v krku, poně-
vadž se na ní první kůstka jako na ose točí.
Jg. O zlomení osy (osie) n. vidlice náprsní
vz Sal. 152. — Os, vůz, arcturus, hvězda.
Ctib.

4. Os, osa, obyčejně: vos, i, vosa, y, í.
a os, vos, a, m., na Ostrav., v Opav.: osa,
Tč. Die Wespe, vespa. Osa obecná, zední,
žíhaná; největší rod slove: sršeň. Jg. Jakby
do osí hůl vrazil. Us. — Jg.

5. Osa, y, f. = osina. Jako osy na klasiech
potřena budeta. BO.

Osačiti, obsačiti, il, en, ení = obvésti,
obsaditi, obklíčiti, umringen, umzingeln, nm-
schliessen. Jg. — co. Jízda pole osačila.L. —
se = obklíčiti se něčím. — se kde kdy.
Nad mým oknem v letní době osáčil se
(opředl se) pavouk. Puch.

Osad, u, m., kal usazovací, der Satz, Boden-
satz. Rostl.

Osada, osádka, y, f., osazení, der Besatz,
die Einfassung. O. drahého kamene. L. Mám
bič, ale bez osádky (násadky). Zlob. — O.,
místo lidmi osazené, obec, dědina, res, die
Gemeinde. Veliká-li je zde osada? Ros. Osady
zakládati. Nz. Do svých osad se vrátiti. Nt. —
O., farní okres nějakého kostela, počet domů
k jednomu kostelu náležitých, Kirchenge-
meinde, f., Kirchspiel, n. O-dou někam ná-
ležeti. D. O. některé fary, sv. havelská, týnská
v Praze. Ros. Dům svůj v osadě sv. Haštala
v starém městě pražském . . . Arch. III. 571.
Jaký farář, taková osada (osádka). V. Bart.,
Č. M. 333. — O. biskupská = biskupství, Kirch -
sprengel, m. V. — O., lidé, kteří se jinam
vysýlají, aby novou osadu (kolonii) založili,
Pflanzstadt, Pflanzung, Ansiedlung, Kolonie.
Osady anglické v Indii, v Americe. Jg. Vz
více o osadách v S. N. a o osadách dělnických
v KP. 1.199. — O., osádka — posádka, stráž
(pevnosti), die Besatzung. Aqu. — O., lid,
plebs. Smiluj sě nad svú o-dú (miserere
plebis tuae). BO. Jaký úřad, taková osádka,
jaký hospodář, taková čeládka. Rvač. Stúpí
Hospodin přede vší osadu. BO. — O., y, m.
v staročes. právě = svědek, jménem osady
vyšetřování právnímu přítomný, Gemeind-
zeuge, m. Dipl. Venc. Vz S. N., Jir. Slov.
právo II. 225. — O., die Verpflichtung Gerichts-
personen bei Amtshandlungen (beim Aus-